Lumpík nebo svatoušek?

Říkají o mě, že jsem někdy pěkný zlobidlo, ale podle mě to není zas tak pravda. I když to třeba na první pohled tak nevypadá, tak já to vlastně všechno myslim dobře. Třeba když páník dělá něco na počítači, tak mu chci pomáhat s písmenkama, dám tlapky na klávesnici … no a hned mě posadí vedle. Je to ale nespravedlivý, protože když si přepočtu svůj věk na člověčí, tak bych akorát šla do první třídy a tak by mě měl nechat se to naučit. A když se učí do školy, tak se mu zase nelíbí, že mu shazuju tužky a ležím na papírech, jenže já to dělám pro jeho dobro. Má toho totiž moc, tak chci, aby si taky na chvíli odpočinul. A že skáču po novinách a časopisech? Proč by si ale měli číst, když si můžou se mnou hrát, že.:-) Mojí člověčí mamině zase vadí, když si jí u vaření nebo ráno v koupelně sednu k nohám a mňoukám. Jenže ona ale nechápe, že jí chci jen poradit jak udělat dobré jídlo a jak se má učesat. Tak mňoukám pěkně nahlas a vytrvale a třeba to pochopí. Potom je tu to utíkání z bytu … no, dbám prostě o jejich kondičku, aby se aspoň jednou denně pořádně proběhli. Minimálně dvě patra dolů a zase nahoru. No řekněte, nejsem prostě dobrák od kosti? :-)
Páníci mě mají jinak moc rádi a říkají, že bez těch mých (údajných) lumpáren by byla velká nuda a já si to myslím taky. Mňau!