Měla jsem návštěvu

To si tak lebedím na terase, sluníčko svítí, dlaždice pode mnou příjemně hřejí a mně se oči klíží. A tu slyším z křoví, čauky mňauky Mindo, podívám se, kdo to mňouká, no jo, sousedovic kocour Šmurin. Povídám, co ty tady. Ále, jdu zrovna z lovu, jsem z toho vedra celej upachtěnej a tak si jdu za tebou chvilku orazit, mňoukne. Tak pojď k nám do chládku, já už jsem nějaká přeleželá, zvu tě do mého budoáru, nabízím mu. Šmurin se tváří nechápavě, do čeho to jako? No do budoáru, ty nemáš budoár? Naparuju se. Šmurin se šklebí a povídá, že se napřed koukne, jak to vypadá, a pak mi řekne.
Vedu ho po schůdkách do podkroví a rozšafně mu nabízím, že může jít první. Šmurin všechno pozorně prozkoumal, důkladně očichal a pak prohlásil, ty jo, to je ale dobrý, ta bouda, či jak jsi tomu říkala. Suprový pelešní, válendy s polštářkama, koberečky, záclonky, na nich se ti budou bezva lapat mušáci. Teda dost dobrá zašívárna. A to je jako celý tvoje, vyzvídá. No samo, mňouknu pyšně. Tak to teda Mindo kecáš, tady přece bydlí ta vaše holka, když přijede. Ta když se směje, tak se vám třesou i šišky na smrku. Kdyby jenom šišky, povídám, když tu byla posledně, tak se chechtala tak, že jsem z toho smrku slítla i já. To víš, intelektuálka! Tak jo Šmurdo, máš pravdu, ale momentálně je to celý moje. Máš recht, Mindo, co si kočka neznárodní, to nemá. Já už mám u nás doma taky všechno v osobním vlastnictví a těm svejm to jenom půjčuju. Jak se v baráku objeví něco novýho, tak to hned prolustruju a následně zprivatizuju. Chvilku sice nadávají, ale pak se s tím smíří. Většinou rezignovaně říkají, kdo má pořád toho kocoura odsud vyhazovat, ať tu tedy zůstane a alespoň bude klid. A já mám vyhráno.
Tak já zase půjdu a zejtra tě zvu ke mně. Mám na zahradě soukromý altán a přes pozemek mi protéká potok, můžeme si v něm máchat tlapky. Říkám, tak fajn Šmurdo, to mě zajímá. Po svačině se pro mě stav, budu tě vyhlížet pod tůjkama. Dojmy z návštěvy Šmurinova vylíčím příště :-)

Sdílejte!  |  O sdílení

3 komentáře

Reklama
Reklama