Souboj s tyčinkou...

Lidičky a kočičky,
v sobotu se doma objevila po dlouhé době maminka, hned zase nezmizla, ale byla se mnou až do druhéhho dne. Celý den jsem byla sama doma, celá rodinka byla u člověčí prababičky. Všichni mi slibovali, že maminka se večer ukáže. A taky že jo, mžourala jsem na ní, očmuchávala a packou si jí ošmatávala :o) a opravdu to byla moje maminka. Měla jsem takovou radost, že proběhnutí bytu sem a tam mi trvalo nanosekudu. Nemohla jsem tomu uvěřit. Pak se páníčkové usadili a cpali si do pusy dlouhatánské tyčinky. Šla jsem to omrknout, sedla jsem si k mamince a kroutila hlavičkou. A pak... dala mi čuchnout k tyčce - voněla a byla slaná. Packou jsem šermovala a maminka šermovala tyčinkou, to vám byla zábava. Rozsekla jsem tyčku na tři kousky a ty kousky honila po obýváku. Zasekávalo se mi to o nábytek, do tlamičky a pacek. Pak mi mamča z tě kousků postavila pyramidu a já jí dokola ničila. Byla jsem většinou schovaná po stromečkem a dělala, že mě to nezajímá :o) ... ale jen dělala, zajímalo mě to až moc. Klepala se mi bradička a srdíčko bušilo. Taky jsem si sedla na roh stolu a mamča mě dirigovala novou neporušenou tyčinkou a já tlapkala do rytmu, až jsem málem ztratila balanc. No to byla švanda :o)))) Blbnutí trvalo prý hodinu. A v noci jsem se ještě dováděla sama s tyčkama na zemi. Ráno se všichni smáli.