Pane, pojďte, budeme si hrát...

Duben 2007

Holky si dojely na něco, čemu říkaly dovolená. Já jsem jim ale nic nedovolil. Zato ony si dovolily mě šoupnout k cizím, tam mi prý bude líp než s taťuldou a dědkem (Kidem). Ze začátku to tam bylo fajn, dokud tam byla moje Holka. Ještě v noci jsem se Tetu, jak jí ti mojí říkali, snažil přesvědčit, aby mě vrátila domů. No nevyšlo to, tak jsem zahájil hladovku za sporákem.

Za dva dny to ta Teta nevydržela a přijel pro mě brácha. Huráááá, jede se domů. Houby. Odvezl mě k sobě domů, nééé ke mně domů. Tam se mnou zůstal, ale asi jen do tří do rána. Chtěl jsem si povídat, ale dědeček mojí holky řekl, že se mi tam nelíbí, tak ať mě odveze. Tak jsme jeli konečně domů. Tam jsme se s bráchou zavrtali do pelíšku a spali.

Ráno, ééééé, pardon v poledne:
„Bastisi, vypadni z mejch nohou.“
Nic.
Polštář pode mnou se zavrtěl. „Bastiene, vstávat. Necejtím nohy. Jak chceš!“
Polštář pode mnou se zachvěl a zmizel. Já udržoval polohu spící/mrtvej kocour.
„Bastisi!?“ V jeho hlase je cítit nervozitu, chicht.
„Bastisi!?“ V jeho hlase je už cítit panika.
Pořád mám polohu spící/mrtvej kocour. Najednou mi kožíškem projede bráchova tlapa a zatřese se mnou.
„Šmarja, já zabil ségře kocoura, kde seženu toho samého????“

Najednou mě uchopily obě bráchovy tlapy pod předníma tlapkama a zatřásl se mnou. Já pořád nic. Zatřásl se mnou podruhé. Ani se mnou nemusel podruhé třást, už tak jsem byl dost vyklepanej z toho, jak se klepal on. Rozhodl jsem se, že jsem teda naší hru vyhrál. Malátně jsem nadzvedl hlavičku a hodil po něm pohled: „Co je? Spim nééé!“

Brácha se se mnou najednou začal mazlit, až mě umačkal. Jsem si ani moc nestěžoval. Celou dobu si brumlal něco do fousů, něco jako: Typitomečkupitomejtohlemiužnedělej.

Asi si budu muset brzo tuhle hru zahrát i s mojí holkou.

Sdílejte!  |  O sdílení

9 komentářů

Reklama
Reklama