Malí lovci pokladů

Uauauauauauáááááááá,
volat já vás, drahé sestry a bratři z kmene Chlupančů... volat vás a ptát se: slyšet vy bujarý dusot prérií?? Ano? Vy říkat, že vy slyšet?? A vy radostně brousit své drápy a tesáky už už k zákusu chystat, v domnění, že stádo bizonů, jelenů nebo konzerv se k vám blížit??

Tak na to vy rychle, ale fakt rychle zapomenout!! To, co prérii rozechvívat a vzrušení po závanu větru přinášet, to nebýt žádný oběd, ale moji tečkovaní větroplachové... Oni opustit náš Taškavigvam, oni vydat se na první objevné průzkumy a já z toho být zralá na uklidňující bylinky a zaříkávání velkého šamauna. Oni být čtyři a já jen jedna, oni utíkat každý jiným směrem, oni být rychlejší než vichřice... oni být tajfunci!! A já být na infarkt!! Chytit a do vigvamu odvléct jednoho tečkovaného tajfunka, mezitím mi z vigvamu utéci další dva a vletět pod válendu... já je vyvléci a dát do vigvamu... a zatím mi zmizet čtvrtý tajfunek a zamotat se do závěsu a vřeštět, že se neumět vymotat... to jsou taky nápady, že jo, dávat na prérii závěs. Já být uštvaná jak zajíc a být nejštastnější, když konečně mít všechny čtyři tajfunky u sebe a vědět, že teď oni chvíli spát. To si pak já blaženě pohovět a užívat si, že já být máma a olizovat jim láskyplně kožíšky a počítat já jim tečky...

Po čase já mít strach trochu menší a zjistit já, že vůbec nemuset zlobit a udržovat bídnou bledou tvář v bojové nastraženosti... chi chi. Já mít čtyři šikovné nástupce, oni dokázat víc, než já... já moci hrát mírumilovnou šelmu (mňaufix, to znít divně, šelma a mírumilovná... ale tak co už), já moci pověsit zlobení na hřebík a jen sledovat, jak prérií vanout zkázonosný čtyřhlavý tajfun... ó, velký Mňaunitou, jestli to ty taky vidět, muset ty uznat, že větší paseku ty ještě nevidět.

I svištět mí tajfunci prérií a zkoumat a zdolávat vše, co jim přijít do cesty. Přijít jim do cesty bídná bledá tvář a oni hned po jejích zadních vesele šplhat a vůbec nedbat, že bledá tvář poskakovat a pištět a setřepávat je... oni být šikovní, oni vyšplhat až na záda a pak z ramenou přeskočit na linku a tam do misky s pudinkem šlapat... ale být oni hbití a včas před jekotem utéci... a vést jejich pudinkové stopy až na hlavní obývací území...

Útočit oni bojovně na bídnou bledou tvář, když ona chtít uklidit prérii, lovit a zakusovat oni tu hadr, kterým po zemi bledá tvář matlat vodu, lovit a zakusovat oni bledou tvář a nedbat jejího spílání... oni být moc stateční a já být moc pyšná. Já být také pyšná, když oni znovu a znovu zdolávat hory a výšiny a nedbat oni vřeštění bledé tváře, že ničit potahy na židlích...

Býti mí tajfunci neohroženými průzkumníky a vyzkoumat v prérii to, co ani mne nenapadnout... vlézt oni do totemu, který přinášet bledé tváři světlo, protože ona být nedokonalá a nevidět po tmě... ona toho nevidět asi víc, ona zírat na totem s tajfunkem a říkat, že to ještě nevidět... já být ráda,že jí moje děti obohatit znalosti.

Oni vládnout silou vynalézavou a ničivou, ale oni umět klamat a nasadit oni bezelstně nevinný výraz (fakt nevím, po kom to mají...) a tvářit se oni, že o vylité vodě, rozškubaných papírech nebo rozhrabaných granulích oni nic nevědět...

Umět toho tajfunci hodně, ale přesto je muset já pořád učit nové věci. Muset já je učit hlavně lovit, aby v prérii obstáli a byli platnými členy našeho kmene. Ó, oni být moc učenliví!! Usoudit já, že oni zasloužit si něco lepšího než neživé plyšové myši. Já hledat to pravé a já najít... objevit já ideální lovnou kořist... ona být někdy na sušáku a někdy v zásuvce... já chytit ji do zubů a vítězně, hlasitě křičet, volat na tajfunky, ať honem oni jít, bude výuka lovu... nést já jim hrdě kořist a radovat se, jak oni lovit a trhat... A vůbec já nedbat, že někdy se mi polovina kořisti připlesknout na hlavu a já pak vypadat jako voják v přilbě... a už vůbec já nedbat pokřiku bledé tváře: „Lassy, ty můro, jak to, že jsi už zase ukradla podprsenku??!“

Vaše PushuplapkaLassy

Foto: Teprve s tajfunkem vypadá totem zajímavě.

Sdílejte!  |  O sdílení

8 komentářů

Reklama
Reklama