Ohlédnutí

Zdravím vás všechny, po dlouhé době. Blíží se Vánoce a maminka říká, že je to čas vzpomínek a lásky.
Byl to krásný rok, začátek takový toužebný, ale maminka dvounožka mne na moje narozeniny překvapila a odvezla mne za Amíkem (to už jsem tady do deníčku psala), na kterého nikdy nezapomenu. Z mojí velké lásky se mi narodilo pět nádherných miminek. Byla s nimi velká práce, ale já mám naštěstí zlatýho brášku Matěje, který mi se vším moc pomáhal. S láskou a trpělivostí ty moje malé chlupaté medvídky myl, vyprazdňoval, hlídal, spinkal s nimi a když povyrostli, tak je formou hry učil všemu, co má pořádná kočičí šelma umět a znát. Jsem mu moc vděčná, protože nevím, jak bych to kotěcí hemžení sama zvládla. Já se pořádně ani nevyspala, pět malých, věčně hladových upírků, mne několikrát ve dne i v noci vysávalo do duta. Maminka dvounožka svým podstrojováním měla pramalý úspěch. Brala mne do náruče, kapala na mne takové, slané, nechutné kapky a naříkala, jak jsem prý vychrtlá.
Když se ti mojí malí upírci naučili samostatně jíst, tak se mi trochu ulevilo. Už jsem si našla trochu samoty pro sebe. V těhle chvílích mne nahradil opět můj zlatý bráška Matěj. Péči o ty mrňousky bral velmi vážně a zodpovědně:-).
Když mrňousci povyrostli a nastal vhodný čas, odešli, vlastně byli odvezeni do svých nových domovů. Podle maminky, do domovů plných lásky. Několik dnů jsem se po nich sháněla, hledala a volala jsem je. Opět to byla maminka dvounožka, která pro mne vymyslela rozptýlení. Vzala mne VEN! To byl zážitek! Pod tlapkami měkký koberec, prý tráva, některou jsem i ochutnala! Tělo obalené teplem, prý tak hřeje ta koule nahoře, říkají jí slunce, krásný rozhled z vysokých, hustých škrábadel, prý stromů, a poznávání nových, podivných tvorů. Pes Dor, vrabci a holubi, ty jsem znala, koukávali jsme na ně s Matějem z okna. Ale v ohradě chodili podivní tvorové, měli divnou srst, barevnou, a vydávali zvláštní zvuky, docela hlasité, hlavně ten jeden největší. Dvounožka říkala, že to jsou slepice, co nám dávají to žluté jídlo. Proto mne to k nim tolik táhlo a probouzelo to ve mně velký hlad:-).
Chodily jsme ven s maminkou každý den na chvilinku a já v tomhle poznávání venkovního světa přestávala smutnit po těch chlupatých kouličkách, po mojich dětech. Pomalu se vše vracelo do normálního života, ale moje vychrtlost trápila maminku. Jednoho dne mne opět v té přepravce a té plechové bedně někam vezla (to vození tak nesnáším!). Víte, kam mne odvezla?!! K té cizí dvounohé, co do nás píchá ty špičaté jehly. Jasně, že mne zase píchla!!! Byla jsem z toho píchance nějaká malátná a víc si nepamatuji! Probudila jsem se až doma, Matěj nade mnou stál a koukal, jako by mne viděl poprvé. Moc mne bolelo bříško, co mi to provedli?!! Odbelhala jsem se na chodbu pod skříň, tam je teplo, dali pode mne ještě polštář a v noci za mnou chodil Matěj, myl mne a zahříval, je zlatej!!!Dali mi tam vodu a papání, napít jsem se napila, ale na jídlo jsem neměla ani pomyšlení! Po třech dnech se ale ozval hlad, také to bříško mne už bolelo jenom trošinku, tak jsem vylezla a podívala se, co mi maminka dává vlastně k jídlu. Hmm, to byly samé dobré věci, co mám ráda, masíčko rybička, smetánka, no začla jsem jíst a chuť k jídlu mám do dnes. Sním, co dostanu, a ještě dojím, co ten mlsoun Matěj nechá:-)) Ještě se vrátím, asi po týdnu jsme opět jely s maminkou k té dvounohé, prohlídla mi bříško, vytahala mi z něj nějaké nítě a řekla, že je vše v pořádku. Když v pořádku, tak dobře, pořádně se dokážu najíst, dojídám po Matějovi a maminka dvounožka mne chválí, jaká se ze mne stala nádherná kočička. Já jsem také spokojená, někdy si vzpomenu na Amíka a na své děti, tochu mne přepadne i smutek, vím,že Amíka už nikdy neuvidím a že také už nikdy nebudu mít žádná miminka, ale to je jenom malinký a krátký smutek. Mám tady své dvounožce, vím, že mne a Matěje mají moc radi, a taky mám svého milého brášku, když je potřeba, je vždy u mne:-).
Moji milí kočičí i dvounozí přátelé, tak jsem si zavzpomínala na pomalu končíčí rok. Prožili jsme několik nepříjemných dnů, ale těch krásných a radostných bylo podstatně víc, tak vám všem přeji Vánoce plné lásky, klidu a misky plné ňamek a v novém roce, hodně štěstí, to ostatní přijde s ním. Barunka :-))

Fotka: Takhle to vypadalo, když se na mne vrhlo pět hladových upírků:-))))

Sdílejte!  |  O sdílení

2 komentáře

Reklama
Reklama