Pečení cukroví

Ahoj kočičáci!
Jako každý rok, vypuklo u nás v kočičárně vánoční šílenství. Panička uklízela, drhla a nakonec se rozhodla, že umyje v obýváku-kočičárně okna. To nebylo tak jednoduché. Musela odnosit jednu po druhé všechny členy naší kočičí smečky nahoru do patra. Bála se, aby jí její miláčci nevyskočili otevřeným oknem ven a neutekli jí. Jenom já - Pan kočičák - jsem zůstal dole, protože já neuteču.
Potom sundala záclony, umyla okna a odnosila zase 10 kočiček zpátky do kočičárny. Za utrpené příkoří nás musela odměnit konzervou.
Jednou večer se rozhodla, že bude péct cukroví. To mě nijak zvlášť nezajímá, maso to není a sladké já nerad. Odešel jsem se uložit ke krbu. Jen Flíček - její oblíbenec - se usadil v kuchyni na židli a nasával vůni linoucí se z trouby. Flíček takhle pomáhá každý rok, leží, spokojeně vrní a panička ho sem tam odmění pohlazením. S ostatními kočičáky to nebylo tak jednoduché. Odrostlá koťata s paničkou pekla první rok a taky to podle toho vypadalo!
Pletla se jí pod nohama, kradla kousky těsta, skákala na horké plechy vytažené z trouby a roznášela mouku z válu po celém domě. V pozdních nočních hodinách byla panička s prací hotova a spokojeně obhlížela svoje dílo. Naskládala ozdobené kousky na misku a dala se do úklidu.
ŘACH!!! Ozvalo se z kuchyně a já se běžel podívat, co se děje. Na ten pohled nikdy nezapomenu!! Panička stojí v kuchyni a mění barvy. Hned do ruda, hned do bíla - kočičáci, já měl o ní strach. Všechno její pracně vytvořené a nazdobené cukroví se válí po zemi, částečně také v kočičím záchůdku. Vedle paničky stojí Black a udiveně tu spoušť pozoruje. Za chvilku se panička nadechla a pronášela nějaké vysoké zvuky. Smutně přinesla lopatku a smetáček, smetla zbytky cukroví do misky se slovy: "Tak budou mít naši pejsci pěkné Vánoce, také si pochutnají." S povzdechem udělala nová těsta a začala péct znovu. Předtím ale vyhnala Blacka a další členy smečky z kuchyně.
Další dny jsme netrpělivě očekávali, co nám přinese Ježíšek, a dočkali jsme se. Na Štědrý večer začala panička smažit kapra, kočky, to vám byla vůně! Skákali jsme kolem ní jako na pérkách, tlamičky jsme olizovaly v naději, že ta dobrota bude pro nás. Ale představte, si nebyla! U štědrovečerní večeře se naše kočičí komando dožadovalo přídělu smažené ryby. Nedali nám, lakomci, lakomí! Tak to má být ten Štědrý večer? Po večeři se nás panička pokoušela udobřit šunkou a konzervou. Tomík to však páníčkům nezapomněl a pomstil se jim. Druhý den ráno je přivítal poblinkaný obývák, protože Tom v noci snědl kousky vánoční dekorace, která ležela na stole. Macek se za "odměnu" vykakal vedle záchůdku a Mourinka počůrala zem v kuchyni. Tak a máte to! Na rybičce jste si pochutnali a nám jste nic nedali! Nějaká hloupá konzerva to nenapraví. Panička s páníčkem se celé dopoledne bavili úklidem, no co, stejně to tam potřebovalo umýt a oni by seděli u televize a tloustli. Takto mají aspoň nějaký pohyb. Ale stejně jsme dostali dáreček: velikou měkkou peřinku. Panička nám ji dala ke krbu, krásně se na ní leží, vejdem se tam všichni. A večer mi pošeptala tajemství: dostaneme velké škrabadlo, na kterém se bude krásně řádit. Přeji vám krásné Vánoce, kočičáčci!
Váš Tygr-Pan kočičák

Sdílejte!  |  O sdílení

2 komentáře

Reklama
Reklama