Mňautobiografie pana Profesora - Evoluce

10. 10. 2008
Opět jsem byl nucen provést autoevakuaci. Prchal jsem tak rychle, že jsem málem předběhl světlo. Zvuk jsem nepředběhl. Chyba. Při vzteklém ječení tečkovaných oškubanců nemohu tvořit. Chtěl jsem si v klidu uspořádat spisy. Chtěl jsem některé kapitoly doplnit. Některé poopravit. Některé úplně vydrápnout ven, ztratily platnost. Například kapitola Kolik hlav, tolik rozumu. Tečkovaný drak dole pod spisovnou má hlavy čtyři a rozum žádný.

25. 10. 2008
Jsem skromnej kocour. Tiše a nenápadně bádám a studuji. Nejsem zvyklý přijímat obdiv davu. Dav, který se tu vyskytl, aby mi projevil svou úctu, přízeň a vděčnost za mé spisy, mne zaskočil. Bylo jich moc. Nebylo kam šlápnout. Byl jsem v rozpacích. Byl jsem udiven. Holka sice říkala něco o nějakém srazu, ale protože tu skleničku jsem ze stolu srazil už před týdnem a srážky s tečkovanými výbušninami prožívám denně, nevěnoval jsem jí pozornost. Možná jsem měl. Třeba by mne pak dvacet sražených v našem obýváku tak nepřekvapilo. Vypadalo to, že se srazili, aby mne vyhladili.
Nejsem žádné mejdlo. Hbitě jsem promydlil přímou únikovou cestou do spisovny v kočičárně. Tam za mnou pronikly pouze ty nejodvážnější. Naštěstí to pak také vzdaly. Poprvé jsem byl rád, že máme tečkované neposedy. Byli odchyceni a pokusy o vyhlazení byly provedeny na nich. Mohl jsem zatím rozepsat spis, nazvaný Lepší kaktus v hrsti nežli Piškot na skříni.

30. 10. 2008 14.30
Jsem zoufalej. Nemohu tvořit. Není zde chvíle klidu. Opouštím svět vědeckých pojednání. Přecházím na lehčí žánr. Budu sepisovat hádanky. Jednu už mám: Má to dohromady 96 teček a žádné fousy. Co je to?

14.50
Holka zklamala. Šel jsem jí dát svou hádanku. Řekla, že marně loudím, šunka nebude. Nepochopila mne. Nebo se styděla přiznat, že nezná odpověď. Nevadí. Vím, že být nepochopen je údělem všech vědců a badatelů. Půjdu hledat inspiraci k další hádance. Začnu na lince.

15.15
A kruci. Kruci. Holka se opičí. Taky se dala na hádanky. Už mne s otázkou žene kolem obýváku. Já jsem ji aspon nehonil. Na to, který oprsklý zloděj ukradl tavený sýr, se mne mohla zeptat i z křesla.

12. 11. 2008
Žádné hádanky! Současné dění vyžaduje přesnou řeč čísel. Z 96 teček už zbývá jen 24. A vše nasvědčuje tomu, že konečným výsledkem rovnice 96 teček – 26 teček – 25 teček – 21 teček + (24 teček + 1 Profesor plný naděje) bude nakonec 0 teček a šťastný Profesor.

15. 11. 2008
Jsem hrdý kocour! Mé výpočty vyšly dokonale. Je tu 0, slovy nula tečkovaných trpaslíků. Pokud ze svých výpočtů vyčlením Kalassymitu, Tsunamissy a Tajfunku, které ale ohrožují mne a mé spisy jen asi 6x za den, což je proti nepřetržitému záškodnictví tečkovaných dynamitů prakticky pokojný stav. Myslím, že mohu směle prohlásit, že jsem mimořádně trvanlivý kocour. Když jsem přetrval největší přírodní katastrofu ve svých dějinách, přetrvám už všechno. Možná by po mně mohli pojmenovat i nějaký salám. Nebo radši šunku. Trvanlivá Pišunka. No. Jdu pro jistotu psát žádost na úřad pro přidělování ochranných známek. Jeden nikdy neví a to by tak hrálo, aby mi někdo Pišunku vyfoukl před čumákem.

16. 11. 2008 13.20
Jsem konzervativní kocour. Mám rád své jistoty. Mám rád opakování dějů. Uklidńuje mne to. Jsem rád, když vím, že věci plynou, jak mají. Holka přinesla krabice. Neomylně jsem navětřil bukvice. Zatěšil jsem se, jak si zase užiju. Měl jsem to tušit. Holka dovede zkazit každou radost. Má letos nové krabice. Mají víka. Holka byla ve střehu. Krabice pečlivě zavírala. Nedbala mých prosebných výrazů. Nevěděl jsem, že je tak lakomá. Škrtí se o bukvici. Cpe mi místo ní nějaké míčky, myšky a chrastítka. Tss. Řekl jsem jí, kam si je může vetknout. Může je vetknout na ty adventní svícny, které dělá. Tím jsem si potvrdil, že dobrý nápad plodí další dobrý nápad. Nelenil jsem a konal.

17.50
Jsem ve spisovně. Spisuji velmi intenzivně. Mám za sebou velmi inspirativní podněty. Spisuji spis, nazvaný Komu se nelení, tomu se zelení. Mně zezelenala holka. Hodně zezelenala. No aby ne, když se mi hodně nelenilo. Bylo dost náročné ty bukvice sundat. Byly hodně poctivě přilepené. Byly k nim přilepené i další věci. Z některých bukvic se mi nepovedlo odtrhnout mašle. Nevadí. Aspoň při fotbálku hezky vlály. Počkám, až holka přestane nadávat, dopíšu v klidu spis a pak se půjdu podívat, jestli ty oškubané svícny vyhodila nebo na ně lepí myšky, míčky a chrastítka... Jestli to druhé, tak v příštím roce budou Profesorovy adventní svícny šlágrem sezony. A budou všude, protože... některé geny přetrvávají i tisíciletí. Spis o tom psát nebudu, protože už mne se svým pojednáním o vývoji druhů předběhl nějaký Darwin.


Piškot Pišutka v.t.


Foto: No prosím!! Vloni mne v krabicích s přízdobami nechala i spát a letos se bude škrtit o bukvičku?? Tss. No. Každý svého svícnu strůjcem.

Sdílejte!  |  O sdílení

5 komentářů

Reklama
Reklama