Kde jsem?

Bydlíme v takovym docely velkym človečim domečku. Teda, když jsem v něm byla poprvé, zdál se mi obrovský, ale čim víc rostu, tim menší se mi zdá. Když dvounožci nejsou doma, jsem jen v jednom pokoji, kde mám všechny svoje hračky, granulky, vodu i záchod, ale kdy6 jsou doma, smím po celém domě.
Je tam spousta různých zajímavých zákoutí, prolézaček, neprobádaných koutů a prostě je to žůžo dobrodrůžo. My s paničkou bydlíme nahoře, když sedím na okně, mám krásný rozhled, další dva dvounožci bydlí pod námi dole a tam s nima bydlí i další čtyřnožec - pes!?! Ze začátku se mě snažil všemožně sežrat a tak tak, že mě panička zachránila z jeho krvelačný tlamy, teď už jsme kamarádi. Chtěla bych si s nim hrát, tak za nim chodim, packám do něj, ale on většinou nic. Panička říká, že je to tím, že je starej a že už nemá na rozdováděný kotě náladu, já spíš myslim, že je blbej. Pes, pche! Ani přivřený dveře, si neumí svou neomalenou packou otevřít, vždycky do nich třískne tak, že je zabouchne, msuim mu pomáhat já, se svýma jemnýma pacinkama, tady to máte... pes. No nadšená z něj nejsem, to je teda fakt. Už na mě několikrát šplápnul, když mi dvounožci dají kapsičku, tak mi jí sežere než bys řek švec a vůbec, drze využívá toho, že je větší. Ale počkej až vyrostu!
A právě pes bydlí v takový skvělý místnosti, kde dvounožci dělají jídlo a občas někam odběhnou... a to je chvíle pro zvědavou kočenu, aby překontrolovala stůl, co je na něm dobrého. Tam to mám ráda, jenže na stůl nesmim:( a taky mi dvounožci nedávají žádný člověčí jídlo, že je pro mě nezdravý. Občas mi panička dá kousek masíčka, ale to teda by se měla polepšit a dávat mi ho častěji. Sama taky jí pořád.
Pak je tam další místnost, s velkou nádobou, do který se dává voda a dvounožci se v ní ráchaj, mně se to děsně líbí, a tak chodim po okraji a koukám, jak to šplouchá. Ale ráchat bych se v tom teda nechtěla, je to nějaký mokrý, brrr. Ale co, když to ty dvounožce baví, já jim to neberu.
A to je tak všechno, jak říkám, je tu spousta zajímavých míst, který musim ještě pořádně prozkoumat, hlavně ten stůl a taky bych se někdy chtěla dostat do tý krabice, co jsou v ní všechny šunčičky, sýry, kapsičky, mlíčko, ááááá. Až se mi to povede, dám vědět.

S pozdravem,
Popeluška

Jo, na fotce se vážím, panička se bála, že do váhy nebudu chtít, ale já v ní nakonec dvě hodiny spala. Měla jsem tam 800 gramů, teď už mám dvě a půl kila, vrrrrau!

Sdílejte!  |  O sdílení

2 komentáře

Reklama
Reklama