První den v nové rodině

Ahojky Číči a Kočičáci,
tak jsem se rozhodl, že se vám také budu svěřovat s lumpárnama a starostma v mém životě.

Včera jsem přišel do nové rodiny, no řeknu vám, myslel jsem, že tu cestu ve vlaku vůbec nepřežiju. Bylo příšerné hic, potil se mi ocásek a byl jsem z toho celý rozpačitý. Když už jsme konečně dorazili na nádraží, venku na mě čekala druhá panička. Když jsem ji viděl a ona mě, tak jsem měl radost, že ona má radost. Jestli mi rozumíte.:) Myslel jsem si, že už jedem konečně někam domů, ale k mému překvapení jsem skončil u nějaké pani v bílém plášti na stole. Číči, já se jí tak lekl, mačkala mi bříško a já se chtěl bránit, ale ona se nedala :( Pak konečně odešla k jinému stolku a vzala si mě už má dvojnožkyně. U ní je mi dobře. Jenže jsem se u ní moc neohřál, hnedka mě šoupla zase do té červené bedýnky. Červená, to nechápu, pochopil bych, kdyby byla modrá, ale červená? Copak jsem nějaká kočka? Bez urážky číči, jenže já jsem kocour. Veeelkej kocour, tak velkej, že byste se mě lekli. No, tak jsem teda byl zpátky v té červené bedně a někam jsme šli. Čekali jsme, dlooouho jsme čekali, a pak k mému údivu přijela nějaká bílá velká kraksna. Prej: "Cipísku, teď ještě musíme jet autobusem." No, koukal jsem jak puk, nechtěl jsem. Jenže dvojnožkyně to asi moc nechápala a tak jsme do té kraksny nastoupili. Položila mě na zem. Božínku číči, já myslel, že se poblinkám. Kynklalo se to ze strany na stranu a myslel jsem si, že se snad převrhnem. Já tak moc řváááál, na celej autobus, jak jsem chtěl pryč. Ani nevím jak ale najednou jsem se ocitl uprostřed velké místnosti, čekal jsem, až mi otevřou bedýnku, ale ono nic. Dvojnožkyně zase někam odešla a nechala mě tam. Tak jsem se rozhlížel a najednou ke mě přišla taková velká obluda. Panečku, ta obluda měla tak velikánskou hlavu, že jsem myslel, že mě sežere. Tak na mě ta obluda chvíli koukala, no a pak mě teda nakonec pustili. Chtěl jsem vylézt, ale najednou mě ta obluda přepadla. Tak jsem hupsnul zpátky do úkrytu, prskal jsem a syčel. A on na mě tak zlostně koukal. "To je Tvůj bráška Jimmy," povídá dvojnožkyně. No koukal jsem na ni, jestli se náhodou nezbláznila. To velké monstrum a můj bráška? S tím se vůbec nebudu paktovat, říkal jsem si. No nakonec jsem teda vylezl, no, aby náhodou neřekli. "Brácha" hnedka po mě skočil, jako bych byl nějaká návnada nebo co. Ale já se nedal, hnedka jsem se převalil na záda a dělal jsem na něj karate, takové karate v životě neviděl, číči, já se tak rval. Rvali jsme se snad do večera. Pak jsem dostal papání, to bylo tak moc dobrý. Jenže "brácha" měl lepší, a tak jsem mu to šel koštnout, panička mě pořád vyhazovala, ale já mu stejně na to tajně chodím :) Pak jsem byl tak strašně unavený po tom namáhavém dnu, že jsem dvojnožkyním usnul v posteli, spal jsem tam až do rána a "brácha" kousínek ode mě. Jsme kámoši... Moc dobří
kámoši.

Tak číči zase příště, mňau váš Cipísek...

Sdílejte!  |  O sdílení

5 komentářů

Reklama
Reklama