Jak si nás pořídila kočka
Nikdy jsem neměla kočku. Nikdy jsem nechtěla kočku.
Kočky jsou záludné, škrábou, mají drápy a v nečekaném okamžiku po vás seknou.
Já mám radši psy. Jsou přátelští, přímočaří - nedovedou skrývat emoce. Když bylo mojí dceři asi 7, strašně si přála psa. Nejdříve jsme ji podpláceli různými plyšáky, ale když touha přetrvávala asi rok - nakazila nás všechny. Prostudovala jsem desítky knih o psech a pečlivým výběrem jsme došli k tomu, že Kavalír King Charles Spaniel je pro nás to pravé plemeno. Nakoupili jsme krmivo, pelíšek, hračky, vybrali štěně. Dcera někde vyčetla, že se malému štěňátku má dát do pelíšku ponožka - aby si zvyknul na pach nové majitelky - a tak se Rexík stal po devět let členem naší rodiny. Vloni v létě usnul pod jabloní u dědečka na zahradě - oplakali jsme to všichni. S ním odešla část dětství našich dětí... Když jsem se dcery záhy ptala, jestli by chtěla jiného psa, rázně odmítla. Nahradit ho, jo? - byla její odpověď.
Tak tedy žádné zvíře. Rozhodnuto.
Před pár týdny mě manžel vezl od metra domů. Máme doma překvapení, řekl. Od doby kdy máme děti v pubertě, překvapení přímo nenávidím.
Jaký překvapení? ptám se.
Hanka přinesla domů kočku.
Kočku? opakuji nevěřícně... KOČKU?!? Myslíš živou kočku, zvíře se 4 nohama a milionem chlupů? Jo, odtušil muž, počet nohou můžu potvrdit, chlupy jsem nepočítal.
Přiřítím se domů. Na křesle sedí moje dcera a v krásném košíčku (který jsem jí pořídila na spodní prádlo) se hýbe něco malého černého.
CO TO JE? Ptám se tvrdě.
Kotě, špitne dcera.
Kde se tu vzalo?
Dala mi ho jedna stará paní na ulici, ona si ho nemohla nechat...
ONA si ho nemohla nechat?!? A co s ním budeme dělat my?
Dcera vycítí svou příležitost - mami, já už jsem s ní byla hned u veterináře. Je to zdravá holčička, asi 6 týdnů.
V tu chvíli to malé černé škvrně mňouklo a začalo se drát z košíku. Vezmu jí do ruky a ona – já vážně nevím, proč to udělala, asi tušila, že tady jde do tuhýho, prostě... ozval se takový příjemný uklidňující zvuk... Co to dělá, ptám se překvapeně.
Přede, odtuší muž. To kočky dělaj, dodá sarkasticky.
Kotě krásně předlo a přitom mi lehce našlapovala v dlani. Ta má malý tlapičky – viděls někdy tak malý tlapky? Muž obrací oči v sloup a odchází – kočka do bytu nepatří – pronese rázně mezi dveřmi.
Jo, jasně, tatínek má pravdu, potvrzuji... a pak najednou kouknu dolů do košíku.
Na dně leží dceřina ponožka.
V duchu jsem si vzdychla - aaaach jooooo, a jedeme v tom zase.
| O sdílení
Pavla + kocour Bertrand + kocour Willard 
2. července 2009 22:34
Tak tohle je NAPROSTO PŘESNÝ!!! Kočky si to prostě uměji zařídit, a veškerý racionální argumenty proti jsou jaksi bezpředmětný...
janina.z 1. července 2009 21:03
Dvanáct let jsem byla zarytý pejskař a jsem jím vlastně do dneška (5 let po odchodu pejska), ALE kočička je kočička!!! Je to úplně něco jiného, nádherného !! Již čtyři roky jsem kočičí "mámou" a kvůli čtyřnohému kočičímu sluníčku nechci ani na dovolenou. A i ze srazu kocouřáků MK pospíchám domů co nejdřív!!! I Agátka bude vaším sluníčkem a potěšením !!! :-) Šťastnou jízdu !! :-)))
Eva V 30. června 2009 19:57
pěkný den. Mám pocit,že tohle nějak znám, ale jsme dál, Právě jsme ci pořídili druhou kočičku, aby jedné nebylo smutno, Zdá se nám,že náš 3 letý kocour nějak moc zlenivěl. Musím říct,že si rychle na pidi kotě zvykl (5.5.) a už ji i přátelsky olizuje.(manžel sice tvrdí,že ji nejdřív umyje a pak sežere, ale není to pravda.)(doufám) Pidi kotě Adélka je jak morče, i vybarvením, a musím říct,že to kocourovi zdá se svědčí.
A až nastane ta pravá zábava, jako je hledání kočky na čas,úkryt jídla před hladovou kočkou, opravy podrápaného nábytku......to je teprve veselo. Tak hodně zdaru, pevné nervy a hodně kočičího štěstí.vždyď nám to vynahradí.budete méně potřebovat televizi, kočinda je vydatnější než všechny programy a hlavně kočičí košíšek a vrnění, to je to nehezčí co znám.tak kočkám a jejich páníčkům zdar! E. V.
Iva Goli 30. června 2009 5:30
Blahoželám celej vašej rodine, k tomu, že ste sa stali šťastným majetkom takej krásnej mačičky:)))))))) Život bude odteraz podstatne krajší:)))))))
sarah 29. června 2009 18:25
Nádherný kočičí obr :-), ať ve zdraví vyroste a má ještě tisíce ponožek na hraní a pro vůni!
janina282 29. června 2009 17:14
Teda, sedím tu, a brečím dojetím, krásný zápisek! Přeji Agátce dlouhý a spokojený život a vám spoustu radosti, kterou může člověku dát jen kočka...
LA 29. června 2009 13:40
Do měsíce si nebudete umět představit život bez kočky! Máme svoje zkušenosti. Tak budete omotaní kolem kočičí tlapky, že se kočičí vládkyni podřídí celý byt. Navíc já tvrdím, že v každé slušné domácnosti se nachází určité množství chlupů.
adelnik 29. června 2009 10:40
moooc pěkný zápisek! Taky mne dojal... jen tak dál!
Lenka 29. června 2009 9:51
Krásný deníček! Tak ať se Vám ta nová jízda s kočkou líbí a užijete si ji. Ta naše si nás taky všechny omotala kolem prstu. Asi to tak má být:-)
Kačaba 29. června 2009 9:41
Připojuji se k dojatým čtenářkám a také přeji příjemnou jízdu životem s kočičákem po boku. To je teprve ta správná jízda! :o))
Matylda 2 28. června 2009 11:42
Úplně tady s dvounohou bulíme dojetím............. anooooooooooo, a uvidíte, jak budete Agátku milovat, ta si Vás omotá kolem ťapinky... My kočky totiž jsme takové osobnosti, že už nikdy nebudete chtít nikoho jiného :-))))))))))))))).
Sylvie 28. června 2009 11:03
Tak to je opravdu moc pekny pribeh, uvidite, ze ta jizda zivota s kockou bude stat za to! :-)
Milena 25. června 2009 22:48
Držím palce vám i Agátce. Kočky si nás umí úžasně získat a ochočit. A je to tak dobře. Stojí to za to :-)))
Betty 25. června 2009 20:50
To je krásný deníček :-))) A jak mě to dojalo, brečím jak želva :-)) No jo kočky, ty si nás dovedou získat okamžitě a natrvalo. Tak vám přeji hodně štěstí s vaší kočičkou. Mimochodem, super jméno. Už jsem se nad ním bavila ještě než jste měli schválenu Zlatou knihu. Moje oblíbená spisovatelka :-)
Světlana 25. června 2009 15:26
Nás si také pořídilo 6 koček (postupně), jen jednu jsem si pořídila z mého (?) rozhodnutí - původní majitelé pro ni hledali domov pár dní poté, co nás opustila naše nejstarší kočička.
Agátka vypadá na fotce naprosto neodolatelně :-) a u Vás se bude mít určitě moc dobře.
Silvie OK 24. června 2009 20:47
Moc milý deníček! Jsem ráda za Agátku, že má tak hezký domov a těším se na další zápisek!
Luci + 4 24. června 2009 18:38
Paráda - další kočičák se zajímavým, vtipným, osobitým deníkem, který je radost číst! Už se moc těším na další zápisek. A jinak - kočky, které si pořídí dvounožce zcela neplánovaně, nečekaně a neomylně, ty jsou nejlepší.
beta.1 24. června 2009 17:58
také si myslím,že je moooc dobře,že v tom zase jedete. Jedete v tom nejlepším co na světě je, přejeme hodně radosti při té jízdě:-)
Minda 24. června 2009 17:42
Je moc fajn,že v tom zase jedete :-)). Určitě bude Agátka vašim rodinným
miláčkem a vy se jen budete divit, jak jste vlastně dosud mohli žít bez kočky :-)).
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Přitlapkovat se
1 025 480 658x / 5x
