Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum28. června 2009  |  KočičákCecil  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 693x / 1x

Jak jsem se stal kocouřem zahradním. Aneb: Klid před bouří.

Jak jsem se stal kocouřem zahradním. Aneb: Klid před bouří.

Ještě, že mě máme. Jinak by tady nebylo tak veselo. Jsem rozený komik. Nevím, co to je, ale říká mi tak panička. Nevím, jestli mě to má těšit nebo se mám urazit a jít trucovat na skříň.
A prý jsem zvědavý jak opice. Nevím, co je opice, ale asi něco naprosto vyjímečného a úžasného, protože prý jsem jí byl v minulém životě. Teď prý jsem ještě nějaký lenochod a směje se tak, až jí tečou slzy. Kamarád taky. Místo, aby mi aplaudovali, tak se smějí. Aplaudovali mi jednou. To když jsem popvé posbíral odvahu a vyskočil jsem oknem do zahrady a pak hned skočil zpět. Byl jsem odměněn kapsičkou za nesmírnou statečnost. S vidinou dalšího uznání ve formě kapsičky jsem seskočil do zahrady ještě několikrát. Panička prohlásila, že každý normální kocouř je statečný od přírody a nemusí si za odvahu nechat platit kapsičkami. Není prý Onasis a nenechá se zruinovat. No... tak vyzkoušíme další chrabrost. Vydám se z pod okna kousek dál. Lenochoood!!! Smála se panička, když pozorovala můj statečný počin plížení se po neznámém území. Co kdyby se pod tlapkou objevily tekuté písky nebo nedej bože bažina. Terén jsem lenochodím rozvážným plížením prozkoumal velmi důkladně. Když jsem zjistil, že tráva je něco jak koberec v obýváku, obavy mě přešly.
Pak jsem objevil bezva schovku. Krb. Kdykoli jsem se odvážil ven, tryskem jsem přeběhl nepřátelské území nikoho a vyskočil jsem do krbu, kde jsem vyčkal otevření dveří, abych se zas autoevakuačním úprkem ukryl v kuchyni pod stolem. Byl jsem pochválen, že jsem statečný uzený koucouř a že naštěstí jsem černý, takže jenom smrdím kouřem a saze jsou na mně neviditelné. Teda jenom do chvíle, než jsem si zdříml v peřinách. Asi jsem to neměl dělat. Měl jsem si vybrat nějaké tmavší místo na spaní. Ušetřil bych si koupací trauma. Nevím, proč to dělala, když jsem v krbu trávil i následující dny. Naprosto zbytečná práce a voda je drahá.
S každým dnem tráveným venku, tedy v krbu, jsem získával víc a víc odvahy. Už jsem nesedával uvnitř v té voňavé tmě, ale na krbové zídce a čím dál víc se mi na zahradě líbilo. Vlčice byla taky umístěna na zahradu. Protože je však nespolehlivá a někam by určitě zdrhla, byla zavřena do ohrádky. Říkají tomu kotec a měla tam svůj domeček. Vůbec se jí tam nelíbilo a hyjenila tam celý den. Bylo mi jí líto, tak jsem jí chodil navštěvovat a spával jsem na stříšce její boudy, kam parádně pražilo sluníčko. Na noc byla brána domů, aby tam nevyla a aby s náma sousedi nevyběhli. Vyběhl jsem já. Ráno, hned jak někdo šel ven, šel jsem taky. Pak, když zůstávalo okno otevřené i v noci, měl jsem vycházky kdykoli se mi zamanulo.
Nakonec jsem se stal hlídačem demokracie na naší zahrádce já. Bobeše, psa od sousedů, jsem vyháněl naježeným hřbetem a syčením. S Barčou, co měla doma Bobeše, jsem se postupně skamarádil. Hráli jsme na honěnou a na skovku a prali jsme se jenom tak na oko a kamarádsky. Před toulacími kocoury jsem se radši klidil nebo jsem používal osvědčené štronzo. Zvětšoval jsem svůj akční rádius i na blízké okolí, až jsem zašel někam, kam jsem neměl, a to mi stalo osudným... Ale o tom až příště.

Foto: Travička zelená to je moje potěšení...



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







9 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

 Maxík
Kocouřák Maxík  Datum2. července 2009 21:32

Tedy Cecile, tak napínavé a strašlivý konec, že jsme museli nahlédnou do Zlaté knihy, zda tam není datum odchodu z tohoto světa. Chvála bohu není. tak honem napiš, co se ti stalo osudným.

Lukeová
KocouřákLukeová  Datum2. července 2009 12:41

Všichni doufáme, že jsi uplně vpořádku Cecilku, každopádně obdivuji Tvou odvahu vyjít si ven. Já se odvážím pouze na balkón. A když semnou dvojnožkyně chodili ven na vodítku, tak jsem málem oral pole jak jsem se plazil u země :D

 sarah
Kocouřák sarah  Datum2. července 2009 1:55

SESIM prostě zase nezklamal! prý vlčice zas hyjenila :-)).

 Piškot Pišutka
Kocouřák Piškot Pišutka  Datum2. července 2009 0:27

No, já také.

beta.1
Kocouřákbeta.1  Datum2. července 2009 0:03

také nedočkavě čekám na to příště.-)

Betty
KocouřákBetty  Datum1. července 2009 20:01

Takový krásný deníček, ale ten konec? Mám se bát? Rychle napiš Cecilku ať vím, že se ti nic špatného nestalo :-( Už teď se bojím :-((

 Minda
Kocouřák Minda  Datum1. července 2009 16:13

Hezkýýý, ty jsi vlastně Cecilku kocour krbový. Je vidět,že ti to nové bydliště
opravdu svědčí :-)

 Béďa
Kocouřák Béďa  Datum29. června 2009 23:21

No, teď jen doufám, že jsi dopadl jako já, sice nějaký škrábanec a kousanec, ale jinak dobrý

Sylvie
KocouřákSylvie  Datum29. června 2009 15:51

No vidis a uz vladnes i na zahrade :-)))

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top