8. července 2009  |  Jamie  |  1 025 480 670x / 4x

Jsem to já ale pitomec

I když, s tím pitomcem jsem to možná trochu přehnal, nicméně
Milé kocouřandy, milí kočičáci
Tak jsem se tuhle tak nějak spletl, díky mé milované činnosti-spánku!
Bylo to, myslím, že tuhle sobotu. Pěkně jsem si spinkal, když k nám přijeli znamý.
Že prý si potřebují něco velice nutně vyřídit v Ostravě, tak jestli by jim prý moji dvounožci nepohlídali na pár dní micinku Toodlie. Jelikož moji dvounožci mají kočky velice rádi a mladá peršanka Toodlie je ještě navíc okouzlila svým šarmem, kývli.
No a po chvíli jsem se probral já a co nevidím - na MÉM milovaném křesle sedí nádherná kočičí slečinka a omývá se. Normálně bych ji hned vyhodil, ale že mám rád pěkné opačné pohlaví, rozhodl jsem se jí to odpustit a nechat ji, ať si to v tom MÉM křesle pěkně užije. Šel jsem se napít a pak šup za ní. Představila se mi jako Toodlie a já jsem byl zamilován!
Mám novou perfektní spolubydlící!
Společně jsme si ještě asi čtvrt hodiny povídali a pak Toodlie někam odešla.
Tak nějak jsem začal Toodlie pozorovat. A čím déle jsem jí pozoroval, tím více jsem se utvrzoval v mém názoru, že život s Toodlie zas tak skvělý nebude. Toodlie byla totiž pěkně rozmazlená a nafoukaná.
Když mě sledovaní přestalo bavit, šel jsem si sednout do MÉHO křesla a tam byla opět Toodlie. "Najdi si jiné místo kocoure, tohle je teď mé, je ti to jasné?!" pravila nevrle, jako by teď velela celé domácnosti, a já už nevydržel její neustálé rozmazlenosti a musel se na ni utrhnout: "Tak podívej, ty jedna kocouřice, jsi v novém domově 1. den a už se chováš, jako by ti to tu celé patřilo. To si já ani Alexis a Rozita (další naše spolubydlící) nenecháme líbit!" - "Zadrž, kocoure, ehm... tedy Jamie," přerušila mě, "já nejsem žádná tvoje nová spolubydlící, za pár dní zase zmizím, jestli ti jde o tohle. Moji dvounožci si jeli někam něco vyřídit a zase si mě tu vyzvednou!"
Stál jsem tam jako opařený. Já si celou dobu myslel, že si moji dvounožci pořídili novou kočku a ona tu ta zatracená Toodlie je jen na pár dní.
Jelikož jsem si obrovitánsky oddechl, nechal jsem křeslo plavat a šel se nechat pořádně podrbat paničkou.
Potřeboval jsem si přece nějak uklidnit nervy!

Sdílejte!  |  O sdílení

EvaNo  18. července 2009 9:23

No jo, s ženskejma to není vůbec jednoduchý. Většinou nevědí, co chtějí, a nedají pokoj, dokud to nedostanou. Jak má ubohej kocouř vědět, co to zrovna je? :-)))))))))))