Choďte krokem šoupavým!
Tomu, kdo přišel s tím, že život s kočkou je zdrojem klidu a pohody a že přispívá k duševní vyrovnanosti, bych ráda vzkázala toto: CHA CHA CHA!!!!
Od okamžiku, kdy nás Agátka adoptovala, se naše rodina nachází ve stejném stavu jako ochranka Pražského hradu před návštěvou Obamy.
Otevřít okno? Vyloučeno! Kotě okamžitě vyvine třetí kosmickou a letí střemhlav směrem k nebezpečí. Naše rodina se změní v jednotku rychlého nasazení – jeden skolí rychlým zásahem Agátku, druhý zavírá okna a přitom hlasitě deklamuje: Říkal jsem to! Chcete aby vyskočila z okna?!
Sedíte na gauči a najednou vám bez varování přistane za krkem něco velmi chlupatého a rozjařeného, co si myslí, že řetízek na vašem krku je ta správná hračka.
Laskavě se díváte do těch nádherných očí, které vás nepohnutě pozorují, a promlouváte vřelým hlasem: No ty jsi krásná kočička, podívejte, jak se na mě mile dívá...
Muž vzhlédne od novin a suše pronese... jo, přesně jako na kořist... právě v okamžiku, kdy se Agátka vymrští k elegantnímu skoku a zaskousne se mi do ruky.
To je další věc – to kousání. Mazlí se a přede jako kolovrátek a přitom mi ostrými zoubky zpracovává prsteníček. Pozoruje mě přivřenými víčky, a když skousne víc a já zaječím, nepustí, jen povolí sevření a mám pocit, že v očích má otrávený výraz... jsem to věděla, nic nevydrží...
Musíš se zbavit jedovatých kytek, nabádá kolegyně Zdenička. No tohle... má pravdu, některé rostliny jsou jedovaté! ... to mě nenapadlo... ale které?!? Jsem zahradník na baterky, poznám akorát fialky...
Choďte krokem šoupavým, nabádá nás muž, ať na ni nešlápnete! (To prosím od člověka, který léta peskuje syna: zvedej pořádně nohy! Nešoupej těma botama! Přesto má Agátka tu neuvěřitelnou schopnost se připlést člověku pod nohy v nejnepříhodnější dobu. A pak nastane podivná etuda na téma: vyhnout se kočce a nezabít přitom sám sebe. Člověk balancuje na jedné noze a snaží se udržet rovnováhu a nepustit, co zrovna drží v ruce... jako námět do grotesky dobrý, jako životní realita horší...
Agátka se pohybuje naším, pardon, svým bytem s hlavičkou hrdě vztyčenou a pohledem číslo: co bych tak mohla prozkoumat. Musím s hrdostí podotknout, že má intelektuální sklony. Knihovny miluje! Prolézá už přízemí a první patro, bohužel nemiluje poezii, což dává najevo tím, že básnické sbírky z přízemí jsem našla pohrdavě vyházené z knihovny na zem... Vážně nevím, proč má něco proti Seifertovi... Myslíte, že časem změní názor?
Mám také podezření, že už vím, proč si vybrala zrovna nás... miluje nepořádek... rozházené noviny na gauči, poházené oblečení v synově pokoji, igelitová taška nonšalantně odložená na zemi... to všechno je zdrojem jejího bezbřehého nadšení! Nevíš, kde je Agátka? Ptám se syna, když je v bytě podezřele dlouho klid. Syn vítězoslavně kývne hlavou ke kupičce špinavého prádla v rohu jeho pokoje, kde si Agátka spokojeně ustlala, jakoby tímto svým činem navždy povýšila jeho nepořádnost na umění.
Takže při odchodu z bytu připomíná naše rodina scénku z filmu Vrchní, prchni!:
Okna? - Zavřená!
Dveře do pokoje? - Otevřené!
Mističky? – Plné!
Otevřít dveře na balkón? To je operace hodná FBI... nejdřív vysledovat pohyb kotěte, pak se nenápadnými posunky domluvit se členy rodiny, že nastává AKCE BALKÓN, a zatímco se jednotka A pokud možno nenápadně přesunuje do pokoje s balkónem, jednotka B vábí Agátku na její oblíbenou hračku – myšku přivázanou na tyčce. No, pravda... vloudila se chybička, tyčka jednotce B vypadla z ruky, Agátka využila příležitosti a s myškou v tlamičce si řítí... hádejte kam??
Proč nezavřeli dveře do pokoje s balkónem? slyším Vás namítat...
No, to prostě nejde... slyšeli jste už někdy, jak naříká kotě před zavřenými dveřmi??
| O sdílení
Iva Goli 
26. července 2009 11:46
Denníček je zase raz ako pohladenie :)))) Tešíme sa na fotky:)))))
Pavlína 24. července 2009 9:15
ano vím, jak naříká kotě za zavřenými dveřmi...proto také od té doby co u mě holky bydlí se žádné dveře nezavírají...a šoupat nohama, hlavně v noci, jsem se taky hodně rychle naučila.:-))
bezvadné deníčky!;-)
Eva V. 24. července 2009 8:46
Pěkný den. Pořídili jsme našemu moudrému a klidnému kocourovi Šmudlovi kamarádku, Adélku. To není kotě to je zjevení. Jak může být tak malá kočička zároveň na 3 místech najednou? Snad po zkušenostek z velmi ranného mládí,žere i na zem spadlou syrovou cuketu. Při jídle buď musíme kotě zavřít, nebo důsledně hlídat do čeho koušeme. Zakousnuté kotě je špatné kotě. Ale ona ta malá blbka strká hlavičku přímo do...aha úst.psát na pc lze jen se spísí kočkou. A ten pro nějž jsme ji pořizovali? je hoooodně vysoko na skříni a pokud musí, trpí skákající kotě i na zádech. Kocour o velikosti malého pardála kráčí důstojným krokem bytem a na zádech veze kotě o velikosti morčete.(je to ovšem barevně vyvážené, neb kocour je celý černý a kotě převážně bílé, s černo rezatou aplikací ). Co se balkonu týká, kvůli dětem jsem balkon nezasítovala, kvůli kočce ano.paradaxy jež pochopí jen kočkomil. tak kočkám zdar a pěkný den E, V.
Betty 23. července 2009 14:18
Super deníček, moc jsem se pobavila. Jenom bych prosila nějaké Agátčí fotky do alba, moc ráda bych si prohlédla její krásný kožíšek :-)))
kazi 23. července 2009 6:52
Už to tady bylo řečeno - zasíťovat a nechat kočce vstup volný (ono to taky v létě bez otevřeného okna v paneláku moc nejde). Pokud jsou pánové méně rukodělně zdatní, existují specializované firmy, které vše zajistí. Ještě rádi Agátce k tomu oknu dáte šplhadlo, aby mohla pozorovat cvrkot venku! :)) Už se moc těším na další zápisek.
Frantiska 22. července 2009 13:25
Boze to je chyb :(moc se omlouvam
Frantiska 22. července 2009 13:22
Nezmeni nazor na poezii... ale ono to mozna nebude o ni :) U nas Nikolka vyhazuje knizky porad porad a porad... nic na nej neplati. Ale dela to z toho duvodu, ze mu zavazi poschazuje knihy a lehne si misto nich a udivene kouka "Co ze??? Jak jako vypadnout
Krasny denicek a soupani nohou u nas probiha porat a z ohledem, ze Adelka cerna i Vam to dlouho vydrzi :) hlavne v noci jde spatne poznat
Luci + 4 21. července 2009 20:00
Moc super deníček, radost číst.
Milena 17. července 2009 23:11
Je vidět, že jste i s Agátkou už sehraná rodina. Moc se mi deníček líbil, ostatně jako všechny Agátčiny (nebo spíš o Agátce).
LA 17. července 2009 7:56
To nic, časem se sehrajete natolik, že půjde chodit normálně. Balkon doporučuji zasíťovat (jistě se v rodině najde nějaký šikovný mužský, který to pro své Veličenstvo udělá) a do dveří osadit kočičí dvířka, aby mohla Agátka kdykoliv sledovat cvrkot.
Taťána 16. července 2009 23:06
Skvělé Agátko. Prosím mohla bys mi napsat, který vet toho o kočkách ví tak málo, že by je odblešoval pro ně toxickými přípravky? Už jsem se někde zmiňovala, že je pravděpodobné, že jsme blízké sousedky a trochu se bojím, aby to nebyl ten, ke kterému půjdu s koťaty na vakcinaci.
Silvie OK 14. července 2009 15:05
:-))) nemám slov... prostě perfektní!
beta.1 14. července 2009 12:06
no řekněte, není to pěkný, když kotě v domě vládne?
Minda 14. července 2009 12:03
Rozesmála mě neúcta vaší Agátky k poezii. Když byla naše Minda ještě kotě, tak dávala přednost tlustým bichlým antické literatury půjčeným z
knihovny. Dcera to zdůvodňovala tím,že musely být uloženy někde ve sklepě
a tam po nich rajzovaly myši a proto prý o ně projevovala mimořádný zájem. Já si ale myslím,že už od raného mládí to byla velmi intelektuálně založená kočka :-))
April 14. července 2009 11:58
Šikovná kočička, šikovní dvounožci, skvěle sepsané :-))))
adelnik 14. července 2009 9:33
šoupavě chodíme též, pádů přes kočku bylo již několik :-)
Han 14. července 2009 9:05
"Okna?- Zavřená!
Dveře do pokoje? - Otevřené!
Mističky? – Plné!"
Super - to zní jako z příručky Jak vycepovat svého dvounožce.
Micka a Minda 14. července 2009 8:20
To my požadujeme omluvu a odškodné.
Alča 14. července 2009 6:59
hi hi : Choďte krokem šoupavým..tak se směju, chodíme takhle už 8 let:-))) Krásně napsané
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Přitlapkovat se
1 025 480 735x / 4x
