Představte si, co se mi stalo. Moje panička mi odjela. No chápete? Já myslim, že todle odjíždění by nemělo bejt. Prostě ráno pěkně vstaneš, nakrmíš mě, pohladíš, vyčistíš záchodky a pěkně odšupajdíš do práce, abys vydělala peníze na kuřecí prsíčka, roštěnou a nové hračky. Z práce, rovnou domů, žádné trajdání a už vůbec ne rajzování.
Jenže, panička si klidně zabalila a že s malým páníčkem vodletěj k moři. Já z toho byl tak rozhozenej, že jsem musel prohnat Dorotku, která v panice blbě skočila na stůl a praštila se do tlapky, a to teda fakt není moje vina, to uznáte.
Chvilku to vypadalo dobře: Dorota kulhala – nána jedna hystrická, takhle se předvádět, panička se chvílema držela za srdce, chvílema lomila rukama a už se zdálo, že nikam nepojede, ale nakonec přece odjela a mě tu nechala úplně, ale úplně samotnýho, vopuštěnečka vopuštěnýho, smutnýho a nešťastnýho, akorát s páníčkem a Dorotkou. A aby toho nebylo málo, vzal páníček Dorotu k doktorovi, kterej jí nařídil klid.
Já teda nevim, co přesně to znamená, ale řek bych, že klid je nějaký extra drastický tejrání ubohejch kocourků, protože přes den byla černucha zavřená v koupelně a v noci u páníčka v ložnici – jo, jo, jen panička vodletěla, už měl páníček v posteli jinou kočku – a já jsem byl sám, sám celej den a v noci a pořád a to bylo, to mi věřte, fakt peklo.
Když se panička za nesnesitelně dlouhou dobu – až za týden! - vrátila, nejdřív jsem jí důrazně vysvětlil, co si jako myslím vo nějakým vodletění na dovolenou, pak jsem samou radostí proběh´ dům nahoru a dolů asi třikrát za sebou, pořádně jsem u toho dupal a drápal se po zábradlí, prohnal jsem Dorotu, aby si procvičila kulhavou tlapku a nakonec jsem se divoce vrhnul paničce na bačkoru a brutálně jí zavraždil.
Panička mě podrbala na břiše a řekla: "Mordechaj, co ti ještě budeme muset nechat uříznout, aby se z tebe stal klidný a hodný kocourek?" "Ho, ho hóóó!" zavřísknul jsem, "leda všechny čtyři nohy!" Sevřel jsem ulovenou pantofel smrtelným stiskem tesáků, vystartoval, plácnul Dorotu přes zadek a mávaje vítězně ocáskem rozběh´ jsem se po schodech nahoru.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?