Zabydlování a jiné

Zdravím všechny čtyřnohé a dvounohé. V novém domově jsem už půl roku, tak je na čase, abych napsala, jak jsem se zabydlela, ale i jiné, co se tady děje. Z mého prvního zápisku víte, jakým podivným řízením osudu jsem se sem dostala. Bylo o mne hned dobře postaráno. První týdny jsem jenom pořád jedla a jedla. Hezky jsem se zakulatila a začla pořádně vnímat, kde to vlastně jsem, s kým to tady bydlím. Nestačila jsem se ani pořádně rozkoukat a ozvaly se moje hormóny!Jsem sice prý starší dáma, ale příroda si nedá poroučet:-). Deset dnů jsem marně volala nějakého mňauláčka, ale žádný se tady neobjevil! Matěj - kocouří eunuch - čuměl na mne jako vyoraná myš, když jsem se snažila svádět jeho, ke kočičím hrátkám. Barunka mne z povzdálí mlčky a udiveně pozorovala nechápavým pohledem. Já zase nechápu, jak mohli na mne tak nechápavě koukat? Zapoměli snad, jak bylo jim, když s nimi lomcovaly touhy?! Nakonec jsem se z toho blbočumění cítila tak trapně, že ve chvílích, kdy jsem se už nedokázala ovládat, jsem utekla do patra, kde jsem si volala podle své chuti, bez jejich trapného blbočumění. Žádný nápadník nepřišel a já to své volání po vysilujících deseti dnech vzdala. Toho rychle využila dvounohá, naložila mne do přepravky, šoupla do auta a jely jsme. Já jen potichounku čekala, kam že mne to veze, a doufala, že jsem jí nenaštvala, aby mne snad někde nevyhodila. Vezla mne zase k té dvounohé, u které už se mnou jednou byla. Ta mne opět píchla a dál už nevím, usnula jsem. Nevím, jak dlouho jsem spala, ale když jsem se probudila, byla jsem zabalená a ležela jsem před takovou věcí, ze které na mne šlo krásné teploučko. Ale i přesto jsem byla nějaká malátná a bolelo mne bříško. Vyhrabala jsem se z toho obalu, že se podívám, proč mne to bolí, ouha, měla jsem na sobě něco nataženého a bříško jsem neviděla. Dvounohá mluvila něco o nějaké košilce, no pěkně pitomá věc, která nešla sundat za nic na světě! Dvounohá se ještě připitoměla ptá, prý Maruschko, co chceš? Co bych asi chtěla?! V té bolesti jsem byla trochu podrážděná, chci na záchůdek a mám žízeň! Ona mi snad rozuměla, pomohla mi na záchůdek a potom mne postavila k misce s vodou a já se napila a opět jsem usnula. Ale to asi už většina z vás zná. Dny ubíhaly a mně bylo den ode dne lépe. Po nějaké době mne zase naložila a odjely jsme opět k té dvounohé, prý vetka, ta se mi podívala na bříško, něco mi tam dělala, štíplo to, ale bylo to tak rychlé, že jsem nestačila jí dát jednu packovanou, jo a také mi konečně sundaly tu košilku. Všechno bylo v pořádku a jely jsme s mojí dvounohou zpátky domů. Byla jsem v pořádku, v klídku a pohodě a rozhodla jsem se, že je právě vhodná doba nastolit nějaké pořádky v tomhle mém novém domově. Dvounožce jsem měla zmáklý rychle, dělali, co mi na očích viděli, to bylo bez problémů. Ale ti dva? Prý Barunka a Matěj, pha! Prej také kočky! Jo? Nějaký divný!!! Nějaký moc velikánský!!! Ale já jim ukážu, kdo to tady bude mít na povel! Při mých splašených hormónech jsem si stačila všimnout, že je to tady pěkně velký, místa dost. A já, protože jsem nejstarší, tak jsem si za své území vybrala místo, kterému dvounozí říkají kuchyň. Tam se totiž dělá jídlo:-))). To ale neznamená, že nemohu i jinam, jsem nejstarší a proto mohu všechno. Matěje a Barču do kuchyně nepustím. Jakmile se tam odváží, tak já zverbuji v sobě své velké síly, syčím a řvu, že oni v hrůze prchají. No jenom Barča, Matěj, ten drzý výrostek, si na mne troufá, vystartuje proti mně a zažene mne pod lavici. Divíte se, že před ním utíkám, ale to byste ho museli vidět, je dvakrát tak velký než já. Kdo by neutíkal?! Dvounohá nás řešila, dělala všechno možný, co kde přečetla, co jí kdo poradil. My se bavili:-))). Nejvíc, když přinesla ty kapky od kozla a všechny nás namazala, prý ať voníme stejně. Chachacha, nám to sice vonělo, ale ona :-)))) Prý jí to nešlo umýt z rukou a prý to smrdí jak... co se do nás motá?! Nakonec to pochopila a vzdala to, prý ať si to srovnáme sami mezi sebou. No trvalo jí to, jsem jí říkala hned od začátku, ať se mezi nás nemíchá, hlavně, že jí to došlo. Pořádky mám nastolené, území rozdělené... v klidu si užívám:-). Počasí venku se změnilo, už nejsou ty mrazy, sluníčko svítí, oteplilo se. Všechno to pozoruji z okna. Vidám dvounohou s Barčou a Matějem venku, také mi otevřela okno a lákala mne ven, ale kdepak, já si hezky sedím na venkovním parapetu, užívám si sluníčka, ale dolů ani náhodou. Jsem spokojená s tím, jak to je, já si dokonce na stará kolena začla i hrát s hračkama. Také si klidně vyskočím na linku, nebo na stůl, dvounohé na klín, mazlí mne, potřebuji snad víc? Jenom ta dvounohá si pořád něco vymýšlí, v poslední době tady něco mele o tom, že prý jsem tlustá. Já :-(. Dokonce zmenšila porci granulek! CHA, ale já přeci vím, kde jsou granulky Barči a Matěje:-)))) Se mi nedivte, já zažila tolik hladu a tady je jídlo tak dooobréééé. No, už jsem si začala i trochu vybírat:-), ať si mne hýčkají, vždyť slíbili, že budu mít pěkné stáří. Mňauláčci nebudou, tak dobré jídlo a hlavně dostatek musí být:-). A to pěkné stáří, to opravdu mám, dvounohým za to opravdu děkuji. Máme se všichni dohromady rádi, tak to má být. To také přeji vám všem, dvou i čtyřnohým:-).

Foto: Maruschka von Neukirchen vám mává na pozdrav

Sdílejte!  |  O sdílení

5 komentářů

Reklama
Reklama