Zaregistrovat se 
Přitlapkovat se
Přitlapkovat se
9. 7. 2009 – 13:20
Jsem bystrej kocour. Nic mi neunikne. Před chvílí mi neunikla myš. Byla v kuchyni. Na lavici. Okamžitě jsem konal. Neměla šanci. Jsem zkušenej kocour. Vím, že myš nemá v kuchyni co dělat. Hbitě jsem se i s myší evakuoval oknem. Nebylo to snadné. Myš byla velmi tuhá. Špatně se nesla. Měla zvláštní dlouhý ocásek, který se trochu zasekl mezi oknem a rámem. Nepovolil jsem. Vyrval jsem
ji. Myš mi přitom spadla. Na kameny. Ale ulovil jsem ji znovu. Odnesl jsem ji do spisovny v rybízech. Už tam na nás čekala myš Evelína. Seznámil jsem je. Trochu jsem novou myš přikryl hlínou. Mokrou. Aby nevyschla. S vyschlou myší by se myš Evelína asi nekamarádila. Myslím, že myš Evelína je ráda, že už není v rybízech sama. Jsem rád, že je myš Evelína ráda. Holka bude taky ráda. Nemá je ráda. Myši. V kuchyni. Neviděla mne, jak myš lovím a evakuuji. Jdu jí to říct. Konečně bude moci vhodně využít ten balík šunky, který si syslí v lednici.
13:45
Jsem zmatenej. Našel jsem holku. Velkou. Leze. V pokoji. Po čtyřech. Je pod stolem. Řekla, že tam taky není. Prostřední holka ječivě řekla, že pod stolem už se hledalo dvakrát. Na polici, ve skříních, pod polštáři, na lavičkách venku a v kuchyni taky dvakrát. Velká holka řekla, ať přestane ječet a myslí. Hlavou. Že na to určitě přijde. Že jde zatím hledat u ohniště.
14:30
Velká holka hledá v dřevníku. Šel jsem za ní. Snažil jsem se jí říci, že jsem ulovil a evakuoval myš. Holka řekla, že teď nemá čas. Že jestli chci pohladit, musím chvíli počkat. Řekl jsem, že chci pohladit. Buňky. Chuťové. Svoje. Šunkou. Holka na mne koukla. Divně. Řekla, že by ji zajímalo, po kom to mám. Ten dar, mlít si svojí. Sdělil jsem jí, že v některých věcech je mi vzorem.
15:05
Hledá na hřišti. Holka. Velká. Prostřední holka sedí. Na lavičce. Fňuká. Nejmladší holka nefňuká. Zuří. Řekla prostřední holce, že kdyby nebyla bordelářka, nemuselo se hledat. Mohlo se jít do vsi do krámku na nanuka. Prostřední holka ji plácla. Velká holka řekla, že Herodes byl frajer a jeho metody zcela pochopitelné. Tak nevim. Začínám si připadat nedoceněnej. Vůbec mne nevnímají, když jim říkám, že jsem ulovil myš.
15:45
Velká holka hledá na chodbě. Šel jsem za ní. Znovu jsem důrazně oznámil, že jsem ulovil a evakuoval myš. Holka na mne roztržitě pohlédla. Řekla, že mi rozumí. Zamířila do kuchyně. Letím za ní. Jsem natěšenej kocour. Nejen, že jsem ulovil myš, ale ještě díky mně bude šunka vysvobozena z lednice.
16:00
Jsem zklamanej kocour. Holka vešla do kuchyně. A dosypala na misku granule. Řekla, že doufá, že teď už jí dám pokoj, protože nemá čas, musí hledat.
16:10
Jsem naštvanej kocour. Pořád něco hledají. Nevnímají mne. Končím s pokusy jim něco sdělit. Přistupuji k činům. Verba movent, exempla trahunt. Slova mluví, příklady táhnou.
16:12
Táhnu myš. Z rybízů. Přímo před zraková čidla holek. Jim čidla vypadnou, až uvidí, co jsem ulovil. Dmu se pýchou. Těším se. Na šunkovou odměnu se moc těším.
16:13
Co je? Proč všechny tři tak vřeští??
16:14.
A kruci! Kruci! Vzdalujíc se hbitě od chalupy, pořád ještě slyším. Holku. Volá za nějakým mourovatým záškodníkem, že se má těšit, až ho chytí. Má se těšit na přeškubnutí vejpůl a vyprášení kožichu, protože ta empétrojka, kterou zahrabošil do hlíny v rybízech, už nikdy nic nezaempétrojkuje.
Piškot Pišutka v.t.
Foto: Ještě vřeští? Ne, tady nikdo neni. Ne, myš Evelína tu taky není. Ne, myš Empétrojka tu taky není, nikdy nebyla a už ani nebude...
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?
31. srpna 2009 | 
1 025 480 700x / 1x
Kačaba
