Takové normální ráno
Ticho. Slyšet není nic, ale za chvíli ucítím pohyb na dece. Pohyb se blíží a teď už i slyším. Motor. Motor puštěný naplno. Oči mám pevně zavřené a ani se nehnu. Zvuk motoru se přibližuje k mému obličeji. Opatrné našlapovaní, pak dotyk něčeho studeného na mé tváři... motor puštěný jak před startem rakety do vesmíru... Něco mě lechtá na tváři... nevydržím a začnu se usmívat... Agátko... je ještě brzo!!! Agátka se nesouhlasně projde po mém obličeji a vyskočí mi nad hlavu... na tenoučkou hranu postele... automaticky natáhnu ruku a přidržuji kaskadérku, aby mi nespadla na hlavu... Agátka to bere jako začátek hry a začne mě odstrkovat tlapičkou... Jdi za tatínkem, přemlouvám ji tiše.
Vedle mě ozve: ať tě ani nenapadne!
Agátka hladce přistane kupodivu vedle mojí hlavy a přesune se mi k nohám... zkuste ležet, když vám cosi chlupatého fackuje chodidla...
Vstanu a jdu do kuchyně... najednou je Agátka ta nejvzornější kočička pod sluncem…způsobně se mi vlní okolo kotníků a souhlasně pobrukuje, když jí sypu do mističky granule a míchám se lžičkou paštičky pro koťátka. Podávám ji misku a nalévám si čaj... a vzpomínám... kdy naposledy jsem se budila jaksi normálně... někdy v šerém dávnověku... když jsem byla mladá, asi... to už je fakt dávno... pak přišly děti... syn ležel vedle v postýlce a číhal na každý můj pohyb... jakmile jsem se pohnula, bral to jako počátek dne... když už mi to trvalo hodně dlouho, začal po mě házet dudlíky.
Dcera se s podobnými detaily nezatěžovala... budila mě téměř první dva roky svého života za noc nejmíň dvacetkrát... po těch dvou letech se mi představa blázince jevila jako přitažlivá dovolená na Bahamách...
Pak přišel pes... budil mě sugescí... čumáček těsně u mé hlavy a hlasitě funěl... a já úplně slyšela, jak přemýšlí... je mrtvá, není mrtvá... když jsem se pohnula, začal mě nadšeně pusinkovat radostí, že jsem další noc přestála...
A teď tedy Agátka... Po snídani jde zkontrolovat, co se zajímavého děje v domácnosti... vnikne za mnou do koupelny, sedí na umyvadle a dohlíží na moji hygienu... prochází se po okraji vany a pomroukává... tenhle šampón se ti líbí? Ptám se... souhlasně skloní hlavičku a dovolí mi umýt si hlavu... pěna ji fascinuje... fén ovšem nemá ráda... prskne a odchází s výrazem: fén používá jen naprostý ignorant!
Za chvíli uslyším ránu... hrneček, který můj syn nonšalantně odložil v chodbě, protože odnést ho až do kuchyně bylo na síly jeho chatrného dvacetiletého těla, leží na zemi a Agátka se důležitě prochází okolo, aby zhodnotila své dílo... koneckonců trochu čaje tam ještě zbylo... je třeba ochutnat, co pijí ti blázniví dvounožci...
Nemůžeš to nádobí po sobě uklidit?!? Pronesu přísně ale naprosto zbytečně.
Agátka si už ale našla další zábavu... začíná výcvik jednotky rychlého nasazení: rychlostí světla se přesunuje po obýváku... její trasa křeslo – gauč – parapet... okno... nesouhlasně se pověsí na žaluzie: je snad už ráno!!! Chci vidět ven!!! Spěchám vytáhnout žaluzie, chvilku sedí na parapetu a hodnotí dnešní situaci, pak její pozornost vzbudí můj jogurt. Bleskově přistane vedle mě a nedočkavě mňoukne: tak honem, jaký dnes máme?? Dojídám jogurt a nabídnu jí... nejdříve opatrně a pak slastně olizuje kelímek, chvilku sedíme v klidném souznění, pak mrknu na hodiny... bože, to je hodin! Začnu kmitat, shánět kabelku, klíče, brýle... Agátka opovržlivě sleduje to bláznění a natáhne se ležérně přes moje boty... snažím se jí domluvit: maminka musí do práce, zase přijdu, neboj... uraženě se otočí a mrskne po mě ocáskem: si jdi! Koho to zajímá?!?!
Za chvíli slyším, jak přistane na skříňce a začne fackovat nebohý tchýnin jazyk... Tiše zavírám dveře a vydávám se do světa... takové normální ráno... díky za ně:)
| O sdílení
Milena 
30. listopadu 2009 21:02
Taky se moc přimlouvám za nový zápisek Agátky. Denně deníček kontroluji a pořád nic....
Luci + 4 30. listopadu 2009 1:36
Agátko, kampak ses ztratila? Tvoje zápisky, tedy, zápisky o tobě, jsou balzámem na duši kočkomilovu.... Prosím, napiš, děkuji.
adelnik 27. listopadu 2009 12:01
Agátko, prosím o další zápisek..... co je nového, jak pokračuješ v lumpačení a jak to nesou dvounožci....? Máš tu na MK hodně fandů, tak nás Tvoje dvounohá panička nesmí tolik zanedbávat.... :-)
beta.1 12. listopadu 2009 13:40
Agátko, copak se děje s tvojí dvounohou?Doufám,že na tebe nezanevřela a odmítá o tobě napsat?Prosím, tak jí trochu popostrč:-), abychom věděli, co je u vás nového:-)))
Luci + 4 28. října 2009 17:57
Agátko, prosím, nemohla bys své dvounožkyni zavrnět do ucha nápad, aby zas napsala další zápisek? Děkuji :-)
Anna K. 23. října 2009 14:42
Díky před víkendem! (musela jsem přelouskat hned 4 nastřádané díly) :) :) :) :)
janina.z 19. října 2009 21:43
Krásný deníček. Nemám slov, čtu jej již po několikáté :-)
ilias od Fifu 19. října 2009 20:05
Krásný deníček... a ten motor úplně slyším!
EvaNo 19. října 2009 17:42
Opět moc pěkný zápisek, co mi to jen připomíná? :-))))))))))) Ale mám pro vás špatnou zprávu - s chatrným tělem dvacetiletého syna budou s přibývajícími léty stále větší potíže :-)))
Minda 19. října 2009 15:05
Na tento zápisek se dá jen souhlasně odpovět: Díky kočenkám za všechna
další s nimi strávená rána :-))
dadinka 19. října 2009 12:19
omlouivám se za překlep.-)
dadinka 19. října 2009 12:18
krásné počtení!! jen se tak trochu škodolibě usmívám....
s dětma-fialová hrůza, ale kočičky mám hodné!! počkají, až se maminka vyspinká, když jí není dobře, klidně i do devíti. Pak nastane pochopitelně stejná anabáze!Ale Agíátka je náíáádherná!!!
tasma 19. října 2009 10:11
Tak sedím před monitorem a usmívám se od ucha k uchu. Jak je to ve všech kočkařských domácnostech úplně stejné... Moc hezké čtení při pondělku. Díky. =o)
jennys76 19. října 2009 8:29
Nádherně popsané ráno nás všech :-) Ale všichni dobře víme, že bez kočičáků by to probouzení bylo přeci jen smutné a šedivé :-) Arnie už je naštěstí skoro dospělák, tak způsobně čeká na první zazvonění budíku, ale pak už se důsledně stará o to abych nezaspala, hlavně se ale těší na snídani :-) A to jsem vždycky budík posouvala a posouvala a sladce dospávala... kde jsou ty časy :-)
Maxík 19. října 2009 7:41
Krásné počtení.... bylo na síly jeho chatrného dvacetiletého těla :o).
Dětičky a kočičky!!!!! V Agátce sídlí spisovatelský um Agathy. Moc pěkné, kočičko.
miluche 19. října 2009 0:24
Bomba jako obvykle.
Milena 12. října 2009 15:33
No jo...jsou to jedním slovem tyrani!!! A přce jsme šťastní, že si nás všímají, že nás potřebují a že chtějí s námi být....:-)))
Han 12. října 2009 15:13
Velký dík za krásný zápisek a musím si taky pyšně postěžovat: Amálka dneska začala vřeštět v O2:17 a vydržela to ve 20 až 5-ti minutových intervalech do pěti hodin, kdy jsem kapitulovala a konečně vstala. Mezitím kočička dostala paštiku, granulky, vodu, napomenutí, pohlazení, postrčení, ale přestala teprve, když viděla, že jsem definitivně na nohách a nelezu zpátky do postele. Jsou všichni stejní, ti naši milovaní tyranové...
Sylvie 10. října 2009 14:20
Opravdu moc krasne napsano :-)
Betty 9. října 2009 17:01
Super zápisek. Moc pěkné. Tak to prostě je :-) Od té doby co máme čičinky jsem se prostě neyspala. Ale stojí to za to, za jejich lásku a přátelství. Jsem jim za to vlastně vděčná :-)))
Luci + 4 9. října 2009 14:48
Čtu to uz potřeti, porad se bavim, ale teprve teď mi došlo - POZOR! Tchynin jazyk neboli sanseviera je jedovatý.
adelnik 9. října 2009 14:34
Nejste Vy paní spisovatelka? Skvělý styl.....! Od doby co mám kočky, nepotřebuji budík ;-)
beta.1 9. října 2009 10:06
Tak jako vždy, moc pěkně napsané. Díky za hezké nastartování do nového dne:-)
Silvie OK 9. října 2009 8:56
Úžasně popsané každodenní "utrpení" každého z nás!!! :-)
Laďka Reichová 9. října 2009 7:00
Opět krásně napsané. Také marně přemýšlím, kdy jsem se naposledy probouzela "normálně" :-) Musím ale přiznat, že když jsem nedávno spala mimo domov, tak jsem se probouzela sama velmi brzy a hrozně mi chybělo to ranní strkání kočičích čumáčků k obličeji, lechtání fouskama, nastartované předoucí "motory", vytrvalé srdcervoucí řvaní v noci příšerně vyhladovělé Vločky a pak jejich pletení se pod nohama kdekoliv jste. Už bych prostě neměnila :-))
Luci + 4 9. října 2009 0:06
Taková normální půlnoc - prochechtaná a nadšená dalším super zápiskem - díky za něj.
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Přitlapkovat se
1 025 480 712x / 3x
