15. listopadu 2009  |  Eliza  |  1 025 480 421x / 1x

Jak jsem se octla u dvounožců

Jmenuji se Eliza, jsem kočka britská - modrá bicolor... Jednoho dne se objevila u mých rodičů dvounožkyně a položila si bedýnku. Já i taťka a starší sestra jsme byli zvědavé a postupně ji prozkoumávali, já zjistila, že v ní je krásně měkký kožíšek, tak jsem si tam lehla, a protože přišel ke mně i tatínek, tak jsem usnula. O to horší bylo probuzení!! Ten šok Bedna zavřená, táta nikde a já byla v nějakém pohyblivém prostředku, a se mnou dva dvounožci! No já spustila! Plakala jsem, ba křičela, škrábala, ale nic nebylo platné, ač mi to vydrželo, až než mě z té bedny vypustili ven!! Nejdřív jsem se trochu uklidnila, když jsem viděla někoho, kdo vypadal jak můj táta, ale táta to nebyl a je mladší. Ale řekla jsem si, že se ho budu držet, a bylo mi líp, ale on byl tak dotěrný, furt po mně skákal, dokonce mě kousal do krku a funěl mi za uši, i mi oslintal kožíšek, vždy mě vysvobodila dvounožkyně, dnes panička. Řikala mu, že to nesmí, ale on byl jak pominutý! Tak ho poslala pryč, ale to jsem zas začala plakat, protože ač mě štval, věděla jsem, že je jako já, a nahrazoval mi mou kočičí rodinu:) V noci jsem si lehla k dvounožci a spala na něm... ano, na něm! A druhý den bylo i s tím dotěrným kočičákem líp, sice občas ještě na mě vlítl, než pochopil, že marně, a taky už jsem věděla, že když pořádně mňouknu, panička mu vyčiní, no teď už ví, že se mnou teď nic nenadělá, a ani já nevím, co to na mě vlastně zkoušel:)? Dnes už jsme kámoši, akorát mu nesmím sáhnout na jídlo, to na mě vrčí, i když má plnou tlamičku, a to docela zle. Horší je, že jsem byla zvědavá, kam ten Sugar (tak se jmenuje kočičák )chodí, a tak jsem jednou proklouzla za ním a ejhle! ... najednou nade mnou velká hlava nějaké obludy, pysky ji divně vysely, uši taky a funěla nade mnou, tak jsem se naježila, že ze mě byla velká koule, a sekala jsem, oč se dalo, jen mrkla, a v tu chvíli jsem zdrhla za Sugarem, který se na to v klidu díval. Sice se ta obluda nezdá zlá, ale i přesto ji raději obcházím a syčím, když se přibližuje. Taky tu lítá jeden malinký dvounožec a ten teda mě osobně unavuje, furt mě tahá nebo honí, to se jdu radši schovat, ten je kočičí parketa Sugara, ten se s ním honí a já mu to ráda přenechám. Jsem tu už doma, obydlila jsem si Sugara pelíšek a teď už se i vyšplhám na škrabadlo, a nahoře na něm si pak odpočívám... a vím, že tam mě nikdo neobtěžuje...

Sdílejte!  |  O sdílení

Minda  20. listopadu 2009 15:41

Elizo, určitě se přes počáteční nepříjemnosti budeš cítit skvěle a brzy zvládneš i tu obludu :-)) Ahóóój