Ahoj,
tak se s vama podelim o dalsi zazitek.
Minuly tyden k nam prisla navsteva. Nejaka vzdalena teta dvounozcu. Vidaji se jen zridka, takze je radime do kategorie ”znami”, nikoli “blizka rodina”. Jsou celkem fajn, hlavne teticka z nas byla cela unesena. Donesla nam i kapsicku, byla moc dobra... priste urcite donese zase. Pokud tedy nejake priste jeste vubec nekdy bude, protoze jsme tomu s Gurem nasadili korunu... TO JSME TOMU DALI...
Bylo to takhle... Vite, jak to chodi... prisli na navstevu... a bylo veselo. Nejprv dorazila teta, strejda se nekde zatoulal. Pozdeji prisel i on. Teticka se s nama mazlila, Guru predl jak traktor a ja jsem na ni skakal ze vsech stran... dvounozci jen tak uzdibovali syr a popijeli vino zatimco se chystala vecere. Vsem bylo fajn, byla pohoda, parada... Nas vsichni obdivovali a nechali se klidne od nas okusovat... proste bajecnej vecer, jak ma byt... teda az do vecere. To usedli ke stolu a davali si do rypacku. Jedli, pili a my jsme po nich loudili jejich jidlo. Obcas neco ukaplo, respektive skocilo primo do tlamky... no proste, jak rikam, naramne vydareny vecer...
Oooooooooo, abych nezapomnel... jsem sice kocour, ktery zboznuje masicko a tunacka, ale mam “lehkou vadu”, zboznuji jakykoliv plast. Neco v nem proste je a krasne mi voni... jsem ochoten i sezrat nakupni tasku, ne celou, samozrejmne... co stihnu, to stihnu. Proto jsou veskere igelitove tasky a vubec jakykoliv plast mimo muj dosah.
Kdyz k nam dorazila teta, ona neni mistni, a tak kdyz uz pry sem jela, tak se byli podivat v centru Milana na trhy... to vite... vanoce se blizi... vsude spousta lakadel, no a tak byla obmrknout centro. Mela tasku s darkama. Tasku takovou tu velkou papirovou... hezka byla. A pak mela taky hezkou kabelku... vonavou... jak krasne vse vonelo a zvedavost mou pritahovalo...
No zpet k nam domu... dvounozci dojedli a dopili a pak sli nahoru do obyvaku. Bavili se, meli pustenou televizi a nas si vubec nevsimali, tak jsme se rozhodli, ze se zabavime sami. Teticka nechala kabelku dole v 1.patre na gauci. Takze jsme meli s Gurem neprobadany objekt k prozkoumani primo pod nosem bez toho, aniz bychom byli cimkoli, nebo kymkoli ruseni.
Privonel jsem ke kabelce... Neco tam je a krasne voni... po plastu, rekl bych... Tlapkama jsme jen privrenou kabelku zacali dukladne prohrabavat... penezenka... dvakrat jsem kousl a nic moc... nechal jsem byt... tyyyyyyy jo, hele Guru, co to je? A jak mi to voni... zvyk... zvyk... zvyk... mnam... mnam... paradicka... hmmm... obal z plastu... parada, pomyslel jsem si, vytahl jsem predmet z kabelky a pod silou mych tesaku se ta divna krabicka otevrela... ”Co to je...?” ptam se Gura... ten na me cumel “jak pero z gauce” a taky nedokazal odpovedet... Koukali jsme oba a nevedeli, co s tim... tak jsme to zacali vybalovat... Vybalili jsme... hned jsem se ujmul vlastnictvi tohoto vybaleneho predmetu, praskl jsem sebou vedle uz temer vysypane kabelky a jako spravna selma kost okusuje zacal jsem i ja ozuzlavat a okousavat tento predmet. Cas plynnul... Guru ponoril svou chlupatou hlavu znovu do kabelky, kdyz v tom dvounozci se rohodli svuj vecer ukoncit. Schazeli se schodu dolu a v tom nas videli... Guru zrovna vytahl z kabelky posledni ulovek... nejake kulicky. Koukali jsme na dvounozce. Dvounozci koukali na nas. Byli primrzli na miste, doslova sokovani. Vsichni ctyri. Az hrobove ticho prorazil zoufaly hlas naseho dvounozce: “Piskotku okamzite prestan ozuzlavat ten vibrator.” Pustil jsem tu vec a utikal pod gauc. Guru zacal utikat taky, ale s tou veci v papuli. Trestil oci a kmital ocasem. Dvounozec s dvounozkyni ho zacali honit s bojovym pokrikem: “dej sem ty Venusiny kulicky!” Kdo je Venuse nevim, jelikoz Guru ty kulicky vytahl z kabelky od teticky, mely by to byt prece teticciny kulicky, ne Venusiny... ne? Guru po dvou kolech v byte se rozhodnul je vyplivnout a zdekovat se ke mne pod gauc. Teticka se strejdou se rychlosti blesku oblekli, rozloucili se a odporouceli se. Dvounozec se culil, ze pry se jeho teticka nezda... dvounozkyne na nas koukala a jen pronesla: ”NO, TO JSTE TOMU DALI!”
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?