Zpívání pro kočku

Zdravím z Líšně, kočky a kocouři,
tak vám musím mňouknout, jak dopadl ten můj výlet za kočkama... V autě jsem trénoval hlasivky, abych svým zpěvem uchvátil případné slečny a paní kočky. Pak jsme zastavili. No, hned jak mě vypustili z výletního vězení, tak jsem věděl, že je to špatný! Bílé stěny, ostré světlo a ten hrozně studený stůl už znám. Okamžitě jsem se snažit uniknout z dosahu dvounožců, nicméně je jich přesila... V tu chvíli cítím bodnutí do kožichu a začíná boj o život. Po chvíli začínám být hrozně unavený a usínám... Probouzím se doma v pelíšku, chci jít zkontrolovat území, ale co se to děje? Nožky mě vůbec neposlouchají, klátím se jak třtina ve větru, a nakonec opět usínám. Opět se probouzím, je už tma, panička spí a já se snažím vyskočit na postel. Nejde mi to (mně, přeborníkovi, ta potupa!), dvounožkyně se probouzí a bere si mě k sobě, a tak opět usínáme. Ráno už je to lepší, nohy už mě poslouchají, i když se mi zdá, že jim to dýl trvá. Potkávám se s naší princeznou Sisi, celého mě očuchává a tváří se všelijak. Já si teda taky připadám nějak divně, ale zachovávám dekorum kralujícího kocoura... Mám vám takový podezření, že mi něco provedli s mým kocouřovstvím, nicméně ať to bylo co to bylo, opět jsem dostal papání, dvounožcům splaskly otoky u očí, nenadávají, už mě nezavírají na noc do koupelny a můžu zase spát v objetí s paničkou.
A tak to vlastně není až tak zlý :-)))))))))
P. S. A kočkám už zpívat nebudu, ať si pustí magneťák...
Pac a pusu Alex

Sdílejte!  |  O sdílení

7 komentářů

Reklama
Reklama