16. ledna 2010 |
Bertrand |
1 025 480 711x / 1xJak jsem bránil člena smečky
Onehdá přišel páníček domů pozdě v noci. Panička už dávno chrupkala v pelechu, my s Willem jsme ale ještě uklízeli v květináčích a luxovali zbytky granulí z mističek. Do chodby jsme se postavili už ve chvíli, kdy páníček stoupal po schodech, takže když pak otevřel dveře, spustili jsme uvítací sestavu. Já jsem se mu proplétal mezi nohama, prohýbal hřbet a otíral si bradičku o jeho kalhoty, Willard seděl opodál a svýma oranžovýma očima vysílal pohledy plné radostného očekávání, že dostane něco k snědku.
Povedlo se mi dokonce podtrhnout páníčkovi nohy tak pěkně, že zabalancoval a upustil na zem tašku. Té se ihned ochotně ujal Willard, důkladně ji očichal, usadil se na ní a rozkošně se vyčůral. Takové příhody se poslední dobou stávají u nás docela často a Willard, přezdívaný paničkou Čurila Plenkovič, k nim přistupuje s bohatýrskou statečností. Páníček v takových chvílích většinou rudne a někdy se v něm i něco porouchá, protože to v něm nejdřív divně chrčí a teprv pak se začnou sypat různé výkřiky, jako třeba „hajzlík protivnej“, „sám ho vykastruju“ nebo stručné a oblíbené „zabiju“.
Tentokrát se mi ale něco nezdálo. Páníček, unaven po perném dnu, místo rudnutí zbledl a místo hlasitého nadávání se omezil na tiché a zlověstné zašeptání „na mráz“. Čurila byl zrovna na důstojném odchodu pod postel, když tu po něm páník skočil, čapnul ho za kůži na krku a táhl ke dveřím na terasu. Nebyl jsem si jistý, zda ho chce jenom nechat zmrznout, nebo ho dočista vyhodí z terasy, ale zdálo se mi, že budu muset zasáhnout. Jsem totiž vůdcem naší šelmí smečky, a i když je Will blbeček, který to už několikrát napálil čumákem do prosklených dveří, musím ho ochraňovat. Will navíc v páníčkově držení strašlivě kvílel, takže se to stejně nedalo vydržet. Vyrazil jsem do útoku. Naježil jsem se, prohnul nahoru a zatarasil páníčkovi cestu. Zároveň jsem začal hrůzostrašně houkat takovým tím poplašným tónem, kdy se nejdřív zavyje jak čtyři vlci a pak se plynule přejde do znepokojivého nekončícího houkavého řvaní.
Páníčka to sice trochu znejistělo, ale pokračoval v cestě k terase. Myslel si naivně, že mě překročí. Sotva se ale pohnul směrem ke mně, vystartoval jsem mu po noze. Proseknul jsem mu kalhoty a zaťal mu drápy obou předních tlap pět milimetrů hluboko do lýtka. Nakročený páníček pohyb dokončil. Zaklesnuté ocelotí drápy mu přitom vryly třináct centimetrů dlouhé jizvy po obou stranách nohy. Páníček zařval bolestí a pokusil se mi vysmeknout. Otevřel jsem tlamu a zakousnul se mu tesákama hluboko do masa. Objal jsem mu nohu tlapiskama, aby se nemohl vyprostit a pevně jsem držel. „Jahůůů!“ začal teď houkat i páníček a povolil stisk. Osvobozený Willard zmizel tak rychle, jako by tu ani nikdy nebyl. „Jahůůů!“ řval páníček hlasem, který jistě museli slyšet sousedé v celém domě. Pokusil se udělat pár kroků, ocelot zaklesnutý v jeho pravé noze ale nepustil a sáňkoval po zemi za ním. „Jahůůůů-ůůůů,“ úpěl páník stále vyšším tónem. Viděl jsem, že jsem svůj úkol vůdce a ochranitele splnil, povolil jsem čelisti a zmizel ze scény.
Protiútoku zcela vyčerpaného páníčka jsem se obával zbytečně. Zavřel se přede mnou do koupelny a bůhvíproč tam spotřeboval půl lahvičky desinfekce. Když pak konečně vyšel, napadaly ho asi různé strašné věci, které by se mi mohly stát, stačilo ale, abych se na něj přísně podíval, a hned zkrotl jak jehňátko. Willard už tou dobou spal klidně na paniččině polštáři a ze spaní jí občas přešlapoval po hlavě. Já jsem zaujal strategicky výhodné nejvyšší místo na téže posteli (tj. na paniččině zadku) a celou noc jsem dohlížel, jestli se členovi smečky neděje žádné příkoří. Nedělo.
A pro všechny zájemce dodávám tři zákony kocouřího hněvu, aby se jim nestalo to, co jednomu nepoučenému páníčkovi:
1. Když kocour vrčí, rozhoduje se, jestli vás má roztrhat.
2. Když syčí, tak už se rozhodl.
3. A když houká, svolává na vás ty nejstrašnější kočičí kletby, po kterých si budete přát, aby vás radši jenom roztrhal.
| O sdílení
Hanako 28. ledna 2010 22:38
Betranku ty ses rozepsal. Bože hýkám tu jak blááázen, ještěže to čtu doma a ne v práci. Máš mě chlape na svědomí. Ehm paníčka je me dost líto a já tu fnukám nad 3 rozseklejma prstama od Bibiši..... Mno jdu koupit tu dezinfekci.
Jana 26. ledna 2010 15:12
Bertrande... máš mně na svědomí....se tvářím, že pracuju, ale jak se můžu tvářit, že pracuju, když se svíjím na klávesnici a mám poprskanej mňaunitor? Šéf mi asi nebude věřit, že mně rozesmálo psaní reklamace, že? Nejlepší pasáž je tato: "Nakročený páníček pohyb dokončil. Zaklesnuté ocelotí drápy mu přitom vryly třináct centimetrů dlouhé jizvy po obou stranách nohy. Páníček zařval bolestí a pokusil se mi vysmeknout. Otevřel jsem tlamu a zakousnul se mu tesákama hluboko do masa. Objal jsem mu nohu tlapiskama, aby se nemohl vyprostit a pevně jsem držel. „Jahůůů!“ chudák pániček, ale Willík se na mráz nevyhazuje, to by si měl pamatovat a myslím, že po tomhle určitě bude
Sylvie 25. ledna 2010 17:18
:-))))))))))))))))))) ted se Te bude dvounozec bat!!! :-))))))))) Nejvyssi misto v posteli.....dobry :-D
Interima 25. ledna 2010 10:51
A zase jsem pod stolem!!!!!!!!! :-))))))))))))))))))) Prý "sám ho vykastruju" :-)))))))))))))) Já se nemůžu vůbec nadechnout!!!!!!!!!! :-DDD
Minda 21. ledna 2010 17:22
Tady se opět ukázalo,že v jednotě je síla :-)). Zdravíme hrdinu Bertranda :-))
Kačaba 21. ledna 2010 9:49
Kdepak, Bertrand nikdy nezklame! Perfektní zápisek jako vždycky. Díky černý hrdino. :o))
janina.z 20. ledna 2010 13:33
Bertrande, Ty nikdy nezklameš!!!...sám ho vykastruju a...nejvyšší místo na téže postely mě absolutně dostalo !!! Dík za úsměv na celý den.
janča 20. ledna 2010 8:34
Willard je možná v tvých očích blbeček, ale určitě je to parťák na lumpárny a toho je potřeba chránit. Správně jsi to udělal a páník dostal jen to, co zasloužil. Alespoň z kocouřího pohledu určitě. Jsi prostě borec a to nejen na konec, ale na " furt". V každém případě, i kdyby byla pravda jen desetina všech tvých deníčků, páníci si zaslouží bobříka trpělivosti a bezmezné lásky k vám. :-))) U nás doma by to dopadlo asi takto:
a) kocouři z domu, samozřejmě jen přes moji mrtvolu
b) moje mrtvola
c) páník rychle a na trvalo odchází :-)))) J.
P. S. Konečně jsem pochopila, proč se mně slavné a vychvalované knihy o kočkách zdají nudné a málo akční. Můžou za to deníčky na MK.
Eva B. 20. ledna 2010 8:31
Jméno Čurila Plenkovič vymyslel F. L.Čelakovský pro smyšleného bohatýra ve svých Ohlasech písní ruských, což je sbírka dost známá na to, aby ji znal i učitel češtiny a nevykládal žákům bludy. Skutečně to není ruský spisovatel.
BlackOrchid 20. ledna 2010 8:21
Já jsem se zas tak nasmála....prostě opět famozní zápisek. Díky díky díky, den hned začíná lépe!
tasma 20. ledna 2010 7:25
100 tlapiček a dík, že den začíná Bertrandovou zásluhou s úsměvem =o)))))
Betty 19. ledna 2010 20:42
Čurila Plenkovič mě totálně dostal :-))))))))) Bertrande, jsi velmi statečný kocour a ochranitel. Willard je jistě moc rád, že tě má :-)))
Jennys76 19. ledna 2010 12:20
Místo pracování jsem smíchy pod stolem, ale je mi líto páníčka :-) Nicméně v tomto počasí by Willardovi byla venku zima, jsi skvělý kamarád, žes ho zachránil :-) jen tak dál :-)
adelnik 18. ledna 2010 17:12
Jméno Čuril Plenkovič mne vrátilo na základku, kdysi nám učitel češtiny vážně přednášel o jistém ruském autorovi téhož jména. Nechtěli jsme mu věřit, že by se tak někdo moh jmenovat. Koukám, že nejsem sama, kdo tohle jméno zná, zřejmě měl náš pan učitel pravdu :-) Bertrande, jsi prostě úžasný kocouř!
kočkamňau 18. ledna 2010 10:50
Bertrand na Hrad!!!!!!!!!Je nejlepšííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí.
Luci + 4 17. ledna 2010 22:31
Bertrande, statečný hrdino, je od tebe tolik šlechetné, žes bránil kamaráda!! A další nehynoucí zásluhy máš o naši délevěkost, neb smích prodlužuje život a ty tedy svými zápisky nám zaručuješ, že tu budem strašit...é, zdobit...eh, no, to taky ne, prostě že tu budem do sta let. Díky!!!!!
Laďka 17. ledna 2010 21:11
Tak to je bomba! Čurila Plenkovič mě hodil pod stůl :-) Bertrande, jsi skvělý ochránce! U vás musí být fakt veselo. Prosím, řekni dvounožkyni, ať natlapkuje fotky do fotogalerie, když už jste se tak krásně rozepsali, tak ať se kocháme i obrázky :-)
Matylda 2 17. ledna 2010 13:14
Mně se snad zbortila bránice... uf, Čurila Plenkovič, tak to mě fakt dostalo:-)))))))))). Hoši, vás páníci nemít, tak zešílí nudou a smutkem :-)). Prosííííííííííím, více fotečeeeeeeeeeeeeeeeeeeek...
Alča 17. ledna 2010 12:16
To se nedá komentovat:-)))))))))))) 100 tlapiček
Jarka 17. ledna 2010 11:43
Bertíčku, zápisek skvělý, tak jako vždy, nicméně dneska je mi celkem líto páníčka. Obávám se, že Čurila Plenkovič brzy příjde o svoje drahokamy, pokud ovšem s ním není zamýšleno jinak. Takže páníkovi nelze popřát zatím nic víc než pevné nervy.
beta.1 17. ledna 2010 9:58
Bertrande, krásně dokážeš bránit svého svěřence, nechtěla bych být v páníčkově kůži:-)))Já jsem zaujal strategicky výhodné nejvyšší místo na téže posteli (tj. na paniččině zadku- to mne dostalo
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Přitlapkovat se
