Ztracen

Ahoj kočky a kocouři, chtěl bych vám napsat ještě jednu příhodu ze svého kočičího života, i když je to asi 2 roky stará záležitost. Panička tenkrát pracovala v takové strašné kamenné budově, kde bylo několik schodišť, mezischodiště, široké chodby a její kancelář byla menší průchoďák. Její kolegyně mě znaly z fotek a chtěly mě vidět "živého", tak mě panička - se souhlasem své tehdejší vedoucí - vzala do práce. Vrátnicí mě krásně pronesla, protože ráno byla tma jak v pytli a já jsem byl v tašce jako vždycky stráááášně hodnej, ani mě nebylo vidět. Bylo to bájo, kolegyně mě drbaly a hladily, pak jsem si hrál s takovejma balónkama, prý vlašský ořechy, a když už jsem byl unavenej, zalezl jsem si za topení, ale to nebylo ono, pak do nějakého šuplete, ale to taky nebylo ono, a pak jsem objevil mezeru mezi kancelářským stolem a šuplíkama, říkají tomu kontejner. Tam jsem se krásně vešel a byl náramně spokojenej a unavenej kocourek, tak jsem si tam hezky chrupal. Panička na mě občas koukla, jestli tam jsem. A najednou jsem tam nebyl. No to byl cirkus. Bylo vyhlášeno málem celostátní pátrání po MNĚ!!!!! Všichni mě hledali, paničky fantazie pracovala na plné obrátky, už si myslela, že jsem utekl nějakým tím schodištěm na hlavní ulici, kde jezdí takový ty strašný krabice, auta, a ty velký žížaly, prej tramvaje, že jsem pod ně vlezl, už jsem přejetej nebo ztracenej. Dokonce mě pak hledali kamerou na schodišti, jestli někde nepochoduje nějakej kocourek, teda JÁ. Jenže já o ničem nevím, já jsem spinkal, ale na druhé straně šuplete, takže mě nebylo vidět. A u paničky bylo po práci. Všechny její kolegyně mě hledaly, vyptávaly se i v různých kancelářích, jestli tam nepřišel kocourek s bílejma pacičkama, no prostě ten nejhezčí na světě. A nikde nic. No bodejť, když jsem si tak hezky spinkal a čekal, až půjdeme domů. Pak mě objevila paní, prý: "Hele, vždyť je tady!!!" Celé osazenstvo všech možných i nemožných kanceláří se ke mně nahrnulo, až mě všichni vzbudili. Koukal jsem na ně rozespale, protahoval jsem se a vůbec jsem nevěděl, co se mezi tím odehrávalo. Celobudové pátrání bylo odvoláno a panička z toho měla málem průšvih, protože nenahlásila ve vrátnici, že bere do práce zvíře, že museli zapnout kamery apod. No a co, že jo? Tak ahoj.

Sdílejte!  |  O sdílení

2 komentáře

Reklama
Reklama