Pravidla Blemcárny

Zdravím vás, přátelé drobného hazardu! Ani já už jsem se nemohla dočkat rána, když jsem zjistila, že existují kočičí deníčky. Tak mě svrběly tlapičky, že jsem zlobila jak to šlo, aby panička už vylezla z postele a zapnula mi PíSí. Protože jsem pro každou radost a kočičí povídání, rozhodla jsem se, že vám taky napíšu o svém Klupatém gangu. Je nás tu celkem šest, ale dva do gangu nepočítám. Vůbec nesdílejí naši radost při drásání ručníků či vyhrabávání voňavoučké hlíny z květináčů. Na druhou stranu umí ulovit parádní baštu, ještě jsem nezažila ráno, kdy bych neměla v mističce masíčko.
Ale abych to ujasnila. Než jsem do této domácnosti přišla, panoval tu chaos, zmatek a hysterie nezměrného stupně. Až já, Světluška Pětluška, jsem dala tomuto domovu nový smysl, nový řád a pravidla. Takzvaná Pravidla blemcárny. Pánička pořád vykládá něco o tom, jak mě našla, jak jsem se toulala, jak mě mohlo něco srazit... Já vám nevím. Jednou jsem se prostě vydala z kočičího domu na lov a tahle osoba o dvou nohách mě vzala do náruče a odnesla tam, kde dnes bydlím. Už tehdá jsem nezakrývala, že umím hovořit lidskou řečí. Ona to však zaměnila za bolestivé skřeky a dala mě na pozorování do karantény. Jak uhozené! To může vymyslet opravdu jen ten, kdo chodí vzpřímen a s hlavou v oblacích.
Byla jsem fakt prtě, to je pravda, ale stupeň rozkladu, jaký tu panoval v kočičí smečce, mě přiměl věci zásadně změnit.
Povím vám tedy, co jsem tu našla: a) Velkého zrzavého švába, který na mě od začátku syčel hubu! Že je to řádný kocour, jsem zjistila až později, když jsem ho naučila pořádně běhat. Do té doby se pohyboval vážně jako šváb, který vám utíká do skulinky v kuchyňské lince, když se ho snažíte ulovit. b) Podobně vypadající, bílo – modrou fiflenu, která si myslela, že se jí zaleknu jen proto, že je o měsíc starší a klustější. Hned jsem jí tu její parádu rozčepejřila a byly jsme kamarádky. Ovšem disciplína žádná. c) Třetí člen komunity je veliký zrzavo–bílý kocour Matěj, který na mě (jako jediný!!) udělal pozitivní dojem. Byl to opravdu gentleman hned od začátku a to mu zůstalo dodnes. Také si myslím, že by jako jediný přežil v tom velkém světě, ze kterého jsem přišla, ale když mu jednou panička zavřela dveře a nechala ho na chodbě, mňoukal jak ženská!
Bylo potřeba nastavit pravidla, a protože já umím ze všech mých kamarádů mluvit nejlíp, zvolila jsem se do čela gangu. Páníčci mi záhy dali nové přezdívky jako Blemcalka – Kušnizna – Babka pavlačská... Blemcala jsem od rána do večera, mně žádná denní doba není svatá! Je to prostě tak – základem dobrého soužití je komunikace. Pokud neřeknete, že vás něco trápí, že máte něco na srdci, budete pouze obětí nechápajících dvounožců, ale i my kočky máme svá práva! Kočičí klendání je zkrátka jeden ze způsobů jak upozornit, že máme své potřeby a že ne se vším, co nám oni naservírují, musíme být spokojeni. Třeba Bedřich, ten zrzavý skorokocour, se schová do šuplete, když s něčím nesouhlasí. No copak tohle má smysl?
Ustanovili jsme tedy pravidla Klupatého gangu:
1. Zlobit, zlobit, zlobit. Za každých okolností. (Je to kreativní a paničku to přivádí k šílenství.)
2. Demolovat. A když zdemoluji, zásadně nepřiznávám! (Nebo vy znáte nějakýho blbce, který se kdy přiznal?)
3. Dodržovat hierarchii. (Já (já, já) -> Matěj -> Konývka -> Bedřich)
4. Neustále slídit po potravě. (A když vyslídím, schovám za gauč nebo do koše na prádlo.)
5. Zásadně odmítat léky jakéhokoliv druhu. (Plivání, kuckání, koulení očima - dovoleno.)
6. Ječet jak zjednaní, když se připravuje ranní masíčko. (Dvounožce to popožene.)
7. Pro páníčky – drbat kožíšek alespoň dvakrát denně. (Zpětně vymahatelné!)
8. Pro páníčky – zajistit maximální pohodlí. (Samozřejmě, že i na úkor svého.)
9. Pravidla jsou závazná a nelze se z nich vymanit.

Jakmile začali všichni tato pravidla dodržovat, hned jsme byli fajn parta. Samozřejmě tu nebudu vytahovat špinavé prádlo o tom, jak Bedřicháč vždycky utíká k paničce, když má dostat na klamu, nebo že tajně užírám z Matějovy mističky. Všechno má své mouchy. Ale když jste kamarádi, dá se leccos přestát a když vám k tomu páníčci večer při sklence dobrého kočičího mléka vydrbou kožíšek, je tento život opravdový ráj na zemi. Jak si ho dokážeme vychutnat vám povím zas někdy příště...

Sdílejte!  |  O sdílení

9 komentářů

Reklama
Reklama