Jsem v exilu...

Představte si, že jsem v exilu u mé maminky v bytečku. A doufám, že už dlouho nebudu, protože mám jen jednu místnost a to mi na dovádění nestačí. Teda, ještě jsou tam jedny dveře, ale tam mě nechtějí pustit. Vždycky večer tam maminka s tím velikým dvounohým kocourem zmizí a ráno se zase objeví. Přivezli mě tam v sobotu (prý u nás dělají nová okna). Myslela jsem, že zas pojedu k doktorovi, když mě cpali do přepravky. Ale né, měla jsem dost co objevovat :o) Šmejdila jsem se sklopeným ocáskem a každý zvuk mě vylekal. To bylo nových čmuchacích vjemů. Hned jsem si našla bezpečné místo na židli pod stolem. Na stole je ubrus, takže na mě nebylo vidět. Tam sem strávila celou noc a skoro celý další den. Neměla jsem chuť se ani napít, natož nabaštit. Krmila jsem se jenom mojí travičkou. Maminka ze mě byla smutná. Ale udělala jsem jí radost dárečkem v záchůdku :o) V neděli večer ale přišel zlom, pustila jsem se do granulek (ten hlad už se nedal vydržet). A ráno jsem dostala za odměnu kapsičku, mňam. A já si za odměnu s maminkou pohrála. Chytala jsem jí ruku a lovila provázek. Včera dokonce kvůli mě přišla pozdě do práce :oP Ráno jsem jí přivítala hrbem a naježeným ocáskem. A provokovala jí, aby mě honila. No, prostě mým očím a prosbě "neodcházej" nešlo odolat. To dneska ráno už jsem jí tolik nezdržovala. Už se zas těším, až přijde z práce.

Je tady plno jiných věcí než u mě doma. Třeba taková nízká bílá věc, kterou ráda zkoumám a lezu do ní. Je tam závěs a studí to. Prý se tam mamča sprchuje.
Další zprávy z exilu natlapkám, až budu zase u sebe v bytečku.

Pac, kočičáci a lidičky.