Pane Profesore Piškote.
Tisíckrát jsem si na Vás vzpomenul při svém dvouměsíčním soužití s bandou chlupatých raubířů, které si z pouhého ženského rozmaru pořídila Jasmína. Sotva se z půlkočky stala kočkou celou a naší, rozmnožila se a svými čtyřmi potomky zaplnila celou naši útulnou domácnost, a co hůř, posléze i zahradu. Kam jsem se pohnul, narazil jsem na černobílého zbojníka. Není proto divu, že ve dnech deštivých, a že jich letos bylo, jsem se uchyloval do vyšších pater, jako je skříň nebo lednička, kam ti nenechavci zatím nevlezli. Útěchou mi byly Vaše deníčky, věděl jsem, že v tom nejsem sám. Jen oschla poslední dešťová kapka navštěvoval jsem domov, (jak Vy, pane Profesore, říkáte) jen abych nevyhynul hladem. Nejhorší byl okamžik, kdy ta drzá sebranka ovládla zahradu, vyčmuchala všechny mé schovky a vždy mě z mich vypudila. Dokonce na naší vrbičku šplhala hbitěji než já. Vám, pane Profesore, jistě nemusím popisovat všechny strasti soužití s pohromadou. Z toho neustálého přepočítávání malých nezbedů jsem začal vidět černobíle. Doufám, že to nebude trvalý následek mého starostlivého působení na kočičí omladinu.
A jak prý to chodí (ani u Vás, pane Profesore, tomu nebylo jinak), jednoho dne přinesla panička přepravku, vystlala ji ručníkam a strčila do ní Jasmínka. Než ulovila jeho brášku, vlezla za Jasmínkem i Káťa. Panička nacpala klučíka k Jasmínkovi... spadla klec a... odnesla je. Smál jsem se pod fousky, když jsem si představil, jak bude panička ráda, že místo dvou kočičích kluků veze do Poruby i jejich ségru... Musela prý zastavit, protože dostala záchvat smíchu, když na ní z přepravky čučeli tři černobílé ksichtíky. Smála se ještě doma, když dorazila s Káťou zpět. Prý si ta holka bláznivá udělala výlet a jediná byla zticha, zato ti dva potřeštěnci řvali celou cestu. Tak nám zůstala Káťa a Škubánek. Po týdnu si dvě malé holky odvezly i Škubánka a Kačka mě otravuje dosud a obávám se, že už se tu zabydluje nafurt.
A dnes přišla další pohroma. Panička mi zrovna chystala večeři, když jí zazvonil mobil. Volal Trapitel mladší. Sedla do auta a odjela. Za půl hodiny byla zpět a ne sama. Přitáhla domů další pohromu, kocourka trošičku menšího, než je Káťa. Že prý je to chudáček nalezenec, hladový, špinavý. Já nemohu protestovat, protože mě jí taky přinesl Trapitel mladší a taky jsem na tom nebyl zrovna dobře. Jasmína s Kačenou na něho vrčí, Kačka ho navíc fackuje, já jsem zvolil pro dnešek nocleh na zahradě, teda jestli mě bouřka nezažene domů. Jediný, kdo zachovává klid, je Vlčice. Tu už asi v této domácnosti nic nepřekvapí. A panička snad už bude spokojena. Od té doby, co se prostřednictvím MK seznámila s Vaší jihočičskou smečkou, určitě systematicky pracovala na tom, aby vytvořila čtyřčlennou smečku frýdeckomísteckou. To se jí dnešním dnem podařilo. Na Vaši počest, pane Profesore, pojmenovala našeho nového kocourka Piškotek.
S úctou Cecil z FM.
1.6.2010 odešel do kočičího nebe Mates, toulák a otec našich koťátek.
Foto: Náš malý Piškotek s Káťou.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?