Minule jsem psal, že mám strach, aby se mi Velká nezbláznila. No, a už je to tady. Prý se to lidským samičkám čas od času stává, že nejsou spokojené s pelechem a začnou ho předělávat. U nás se to stalo zrovna teď. Že prý děti nejsou doma, tak se to skvěle hodí.
Začalo to tím, že nosila různé kusy oblečení z jednoho konce bytu na druhý. To bylo ještě docela dobré, občas tím vznikaly zajímavé hromádky, ve kterých jsem se mohl válet, schovávat a občas se s nimi dalo i poprat. Navíc to mělo tu výhodu, že se Velká v takových případech ohromně ochotně zapojovala do honiček.
Že jde do tuhého, jsem pochopil ve chvíli, kdy změnilo místo moje oblíbené křeslo. Prý dočasně, ale čert tomu věř! Pro jistotu jsem zalezl do poličky a půl dne mě neviděli. A nebýt toho, že jsem dostal hlad, neviděli by mě ještě déle!
Ale vrchol byl, když si velká natáhla skvěle šustivé igelitové rukavice (které mi odmítla půjčit), vzala do ruky skvěle chlupatou věc s tyčkou (kterou mi taky odmítla půjčit) a zavřela se v jednom pokoji. Samozřejmě, zavřené dveře, ty já nerad, a tak jsem škrábal, drásal a mňoukal a kdykoli potřebovala vyjít ven, pokoušel jsem se dostat dovnitř. Určitě tam dělala něco strašně zajímavého!
Dlouho byla ostražitá. Pak jí ale zazvonil mobil a jednou rukou nestačila ty dveře zavřít dost rychle. Šup, byl jsem vevnitř. A vážně – kočičí ráj! Na zemi tam ležel skvělý soupeř (igelitový ubrus) a skvělá schovávačka (skříňka, která je normálně zavřená, ale teď byla otevřená a ležela na zádech).
Jenže Velká, hamounka jedna, mi nechtěla dopřát ani trochu toho potěšení. Zařvala „ježišmarjáchyťtehodyťjetomokrý“ a hnala se po mně. To víte, proti mně samozřejmě nemá šanci a moc příjemně jsme si pohráli na babu, než mě zaskočila a vyhnala ze dveří.
Tedy – zkrátím to. Výsledek: světlý flek na modré skříňce, řada modrých fleků na podlaze v pokoji a v předsíni, dva modré fleky na mně. Chtěl jsem je olízat, ale Velká mi to nevím proč nechtěla dovolit. Začala mě drhnout mokrým hadrem a řeknu vám, jak jsem slušně vychovaný kocour, to jsem ji fakt málem seknul! A ještě měla řeči, jestli prý mi vadí, že jsem sice kocour britský, ale ne modrý.
Zdravotní následky: já mám vydřenou díru do kožichu (no budiž, ne tak docela vydřenou, ale mokrou rozhodně) a utrpěl jsem újmu na kocouří důstojnosti. O Velkou se pokusil infarkt a o Velkého mrtvice. Ale to až později, a smíchy. Když se zjistilo, že ty modré fleky na zemi nemám na svědomí já, ale Velká, protože jak mě honila, šlápla do barvy a nevšimla si toho. Cha! Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp!
Čauky mňauky, váš Denny
Foto: V mé modré podobě mě Velká zachytit nestačila, tak aspoň takhle. Kdybyste to náhodou nepochopili, tak to s ní zrovna nemluvím.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?