Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum23. září 2010  |  KočičákLádík (bratři z popelnice)  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 643x / 1x

Kapitola jedenáctá - Věruška druhým jménem Olinka aneb Doslova naše nejdražší

Kapitola jedenáctá - Věruška druhým jménem Olinka aneb Doslova naše nejdražší

Přišel rok 2009 a ten pro nás začal velmi smutně. V únoru 2009 odešli za duhový most poslední dva potomci naší první kočky Pepíny, 2. února Jarda a 15. února Béďa. S jejich odchodem současně odešlo vše, co bylo spojeno s Pepínou, a zůstaly jen vzpomínky.

Dlouho nám ale nebylo souzeno, aby nás bylo méně. Minule jsem se zmínila o podzimu roku 2007. Někdy v září, možná v říjnu 2007, majitelé jednoho domku s vinohradem zde odložili dvě odrostlá, vymazlená koťata - tříbarevnou kočičku a černého kocourka. Nebyli to místní, domek jim sloužil jako chata.

Příběh je to asi takový: Koťata se narodila vesnické kočce, ale odchována byla doma pro potěchu dětem. Koťata odrostla, tak co s nimi? Nejvhodnější je bude odvést na chatu, ať tam loví myši. "Však my za nimi budeme občas jezdit a něco jim taky dovezeme." Takovou verzi jsem slyšela, když jsem dotyčné osoby prosila, aby tam koťata nenechávali, že tam pro ně není bezpečno, nebo ať je alespoň nechají vykastrovat. Bylo to málo platné. Já jsem si připadala jak v oněch šedesátých letech a oni si zřejmě mysleli něco o bláznivé ženské, která nemá co na práci.

Tak tam koťata zůstala, byla tam s fenou německého ovčáka Astou, která pozemek hlídala. Asta měla koťata ráda, bylo vidět, že je ochraňuje. Jenomže jak šel čas, kocourek se začal toulat a kočička jakoby zmizela úplně.

Až, až 20. dubna 2009 někdo zoufale mňoukal a naříkal na cestě za naší brankou. Byla tam přikrčená tříbarevná kočička a naříkala a naříkala. Zvedla jsem ji ze země a v tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Kočka měla v podpaží pod pravou přední tlapkou nádor velikosti husího vejce, zarudlý, zhnisaný a krvácející, jak ho vláčela po zemi. Na nic jsem nečekala i s kočkou letěla pro přepravku a bez ohlášení jsme jeli k veterináři. Jí zřejmě bylo úplně jedno, co se s ní děje.

Téměř šedesátiletý veterinář a vyhlášený chirurg sám prohlásil, že toto u kočky za svoji praxi nikdy neviděl. Ponechal si ji v ordinaci a ještě týž den odpoledne ji odoperoval.

Večer mi do telefonu celkem stroze sdělil, že stav kočičky odpovídá náročnosti zákroku a že si mám zavolat druhý den dopoledne. S nepříjemnými pocity jsem druhý den zavolala a z telefonu se už daleko přívětivěji ozvalo: "Odpoledne si pro kočičku můžete přijet, kočička čurala, kakala, papá a příšerně se chce mazlit."

S manželem jsme oprášili voliérku po Milušce s Maruškou, připravili do ní vše potřebné a jeli pro kočičku. Dostala jméno Věruška. Já nevím, ale když jsme Věrku dovezli a přendali do voliérky, připadalo mě, že je šťastná, že má svůj pelíšek, misku, záchůdek. Věruška byla vzorný pacient. Jizvu měla dlouhou 18 cm. Hojila se dobře, až na jeden malý kousek právě v podpaží. Při operaci jí bylo odberáno hodně kůže i tkáně. Dlouho proto nosila Věrka košilky s rukávkem. Nádor nebyl naštěstí zhoubný.

Ve voliérce strávila Věruška 5 týdnů a po té byla vpuštěna mezi ostatní. Problém nebyl, za tu dobu si na sebe dobře zvykli.

Léčení, kastrace a očkování se protáhlo téměř na půl roku a přišla tuhá a dlouhá zima. Věrka přibrala z původních 2,5 kg na 5 kg, proto jsme ji na jaře letošního roku začali pouštět ven. Věrka se drží domku snad ještě víc jak Vlaďka. Ačkoliv v místnosti nás moc nemusí, nemá ráda hlazení, mazlení ani jiné důvěrnosti, venku je s námi, chodí za námi jako pejsek, ráda chodí domů a venku moc nepobude.

Věruška miluje teplo a sluníčko, ani letošní horké letní dny jí nevadily a příšerně ráda spí. Nejraději je na prosklené verandě, kde je v létě opravdu hodně teplo. Ostatní nevyhledává, ale ani jí nevadí.

Věruška je velká herečka, stačí, aby se na ni někdo z kamarádů trošku křivě kouknul, hned se povalí na zádíčka a začne kopat nožičkama.

A proč má Věruška druhé jméno? Shodou okolností jsme byli donuceni ji přejmenovat. Jeden ze sousedů se před lety rozvedl a letos si přivedl novou přítelkyni - Věrušku.

Věruška tedy Olinka neboli Olík u nás zůstala a letos na jaře jí byly 3 roky.

Foto: Věruška koncem května 2009 ještě v košilce.
Věruška-Olinka má svoji stránku ve Zlaté knize.



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







10 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

pet5ka
Kocouřákpet5ka  Datum29. září 2010 10:32

Úplně mi běhá mráz po zádech :-( Ještě že Věruška byla tak šikovná a věděla, kam si má přijít pro pomoc :-) Skládám Vám velikou poklonu!

Sugiela09
KocouřákSugiela09  Datum28. září 2010 22:17

Opět jeden z dojemných příběhů tady na kocouřovi takové lidi jako jste vy obdivuji :-)Krásný příběh ale hlavně krásné srdíčko... A Věruška-Olinka je moc krásná kočička

janina.z
Kocouřákjanina.z  Datum28. září 2010 22:14

Co dodat? Mám k vám neskutečný obdiv a hlavně úctu!!! A přeji vám za všechny zachráněné kočičky jen to NEJlepší !!!

 britkaminda
Kocouřák britkaminda  Datum28. září 2010 16:37

Jsem opravdu ráda,že ještě existují lidé jako jste Vy s Vaším panem manželem, děkuji Vám a přeji všechno nejlepší a hodně zdraví :)

 Otík
Kocouřák Otík  Datum28. září 2010 15:44

Obdivujeme vás, máte náš obdiv a hlubokou úctu.

Betty
KocouřákBetty  Datum28. září 2010 13:32

Jak už bylo napsáno níže. Já také obdivuji, co všechno pro kočky děláte. Musí to být velký zápřah na vaší psychiku (a samozřejmě na vaší kapsu taky) Jak to děláte? Jak to všechno zvládnete? Máte můj velký obdiv a dík za všechny kočičky, kterých jste se ujali.

 Minda
Kocouřák Minda  Datum28. září 2010 11:02

Vaše kočičí příběhy čtu moc ráda i když jsou smutné. Vždycky si ale říkám,že Vy a Vaše rodinka uděláte všechno pro to, aby pokud možno
se vše v dobré obrátilo a za to Vám velký DÍK.

EvaNo
KocouřákEvaNo  Datum28. září 2010 10:29

K předešlým komentářům už opravdu není co dodat, jen bych se opakovala. Jen je neskutečné, jak někteří lidé dokážou ublížit živému tvorovi, ať už je to kočka, pes, pták či jiné zvíře, a ač se snažím nebýt mstivá, takovým lidem bych přála, aby si alespoň zčásti zažili to, co mu způsobili. Pak by se jim možná v těch jejich gebulích rozsvítilo, i když... no, moc tomu nevěřím. Máte moji úctu a těch pět tlapek hodnocení patří Vám. Kdyby bylo možné přidělit tlapek tisíc, máte je všechny.

tasma
Kocouřáktasma  Datum28. září 2010 6:16

Beta.1 to napsala naprosto výstižně. Smekám před Vámi a hned mi ten den začíná lépe, když čtu takový příběh se šťastným koncem.

beta.1
Kocouřákbeta.1  Datum28. září 2010 0:21

Jak tak čtu postupně vaše příběhy, tak ve mě narůstá velká úcta k vám i k vašemu manželovi. Pro čičiny jste anděl, ale nejenom pro ně. Hluboce se před vámi skláním.

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top