nebo také z Maxíkova do Maxíkova
Když si nás bráška s Mary Carmen přivezli, usídlili jsme se jako doma. Přitulkyně pravila: "Jmenuji se Vlezloň a budeme u vás bydlet. Dlouho."
Jaksi zapomněla, že je nejen matka, ale také tchýně. No co se dá dělat. Když se mi tu nebude líbit, něco poškrábu, zničím... A poletíme.
Zatím je však ničitelkou přítulkyně. Už tady rozbila talířek a misku na čaj. Nedávno málem shodila bráškův obří laptop. Prostě proměnila se ve slona v porcelánu. Možná jí předají do Loro parku a já tu zůstanu s bráškou, Mary Carmen a jejich želvami. Jo, bydlí tu ještě jedna kytka. Masožravá. Prý proto, že nemohou mít psa. Tak jsem jim přivezl film o té Adéle, co ještě nevečeřela. Jen tedy nevím, jak bude bráška překládat výkřik "Ó, jak jsem rozvrkočena!" do španělštiny.
Tady je to s jazyky fakt sranda. Jako by na sebe nemohli mňoukat. Nedávno se přítulkyně vynořila z oceánu a vypadala... Vypadala... Prostě děs a hrůza. Brácha se chechtal, ale přítelkyně prohlásila, že má právo vypadat jako vyzobaná slunečnice, neb má už na to věk. Bráška opáčil, že slunečnice, byť vyzobaná, by se pyšnila hřívou okvětních lístků. Ale ty splihlé vlasy spíš připomínají zmoklu slepici.
A teď to zkuste vymňouknout v angličtině nebo ve španělštině.
A to víte, že bráška říká mé přítulkyni - Madre?
Doufám, že mi nenarostou parohy. Jelen už z toho tedy jsem.
Aj ta krajta!
Přitulkyně sedí u laptopu a najednou kouká. Pod dekou se cosi souká. Pomalu, rozvážně. Se to souká. Přítulkyně naopak začně zcela nerozvážně ječet: "Háááád! Nééé, krajta! Je to něco obrovského a tlustého. Pomoc!" To cosi se souká dál.
A u polštářku vykoukne vyjukaná rezatá hlavička. Moje hlavička. "Co blbneš, to jsem já. Tady přece hadi nejsou. Nevyšiluj." Jsem prostě kocouř plný překvapení.
Útěk
"Madre, zavírej ty dveře. Zdrhne ti kocour."
"Nezdrhne. Maxík se bojí."
"No, jenom jestli. Seš si tím jistá!?"
Neměla si být jistá.
Zdrhnul jsem!
Šup ke sklepu. Ale ouha. Tady žádné sklepy nejsou. Tady jsou garáže. Bojim bojim. Šup nahoru a už se soukám pod deku.
Později jsem si nechal nasadit postrojek a udělali jsme obhlídku domu.
Zatím jen dole. Je tam jedna malá místnost, něco jako telefonní ústředna, a pak už jen garáže. Tak tam se mi tedy nechce.
To, co vidím z monitorovacího okna, mě zatím neláká.
Naproti žije veliký pes a přestože je uvázaný na řetězu, vypadá docela přátelsky. Občas se snaží pohrát si s pobíhajícím kozlíkem. Ale bohužel, řetěz to nedovolí. Na střeše sedává malý psík. Také sympatický. Jak na tu střechu leze, to je mi záhadou. Ale vyhřívá se na sluníčku jako kočka a je spokojený.
Snídaně, oběd, večeře
Proč mi říká přítulkyně "Ty můj drahý kocourku"? Necítím v tom žádný náznak lásky! Pak jsem si prošel účty a pochopil jsem. Granule a granulky... Ale šunku tady mají super. Taková veliká kola. Jako 5 našich českých. "Prosil bych jeden plátek. Celý. Balit ho nemusíte. Zbaštím si ho sám." A také tu mají ryby. Miluji tuňáka. Toho když tu krájeli, dostal jsem kousek a dostaly ho také želvičky. Jsou masožravé. Jen Kytka šunku nežere. Ani tuňáka. Chytá si mušky. Tuňáka jsem jí nenabízel. Neb ho bylo málo.
Blešky
A zase jsem byl drahý kocouř. Přitulkyně usoudila, že mám blechy. Já a blechy! To tedy pardón. To se někdo šeredně mýlí. Odblešovadlo za 26 euro. Fuj. To by bylo šunky! Nebo tuňáka. Ona neumí hospodařit!
Potupně mě odblešila. Když mi vyčesávala kožíšek, zjistila, že ta černá smítka jsou zrnka písku z pláže. Pořádně se neumyla a zaneřádila mi postel. Prej blechy. Tady někomu asi straší a haraší.
Ale ne, mám svou přítulkyni rád. Tulím se dál. A pomalu si zvykám na bráškovo drsnější zacházení. Ten mě hladí po chlapsku. Ale už jsem se mu ovinul i kolem krku.
Mary Carmen je na mne také hodná. Už se nechám hladit, válím sudy a vůbec. Jsem spokojený kocourek.
Chicovi držím palce, aby se se vším doma vyrovnali. Moc mě mrzí, co se mu přihodilo. Zdravím zrzavé brášky z Brna i Píďu z Končin. A vůbec vás fšecky kočičky a kocoury. Přežijte zimu v pohodě u teplýc kamen s dostatkem lásky a krmení.
Váš momentálně hispánský Max.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?