Trošku jsem to přemňauk

Protože mi ještě nevrátili mé drásadlo a šplhadlo a protože je miska neustále prázdná (aspoň já ji tak vidím), mám spoustu času přemýšlet. Dopřemýšlel jsem se k názoru, že jsem namňauknut. Zprvu jsem jim zkoušel rozmluvit, hlavně dietu, ústně. Později jsem na řadu přivolal své výsuvné útočené zbraně a sem tam přidal i kousanec. Nic.
Takže jsem už vyzkoušel i jinou, sice pro mě méně zábavnou taktiku.
Taktiku jsem nazval: "Tul se, dají ti nažrat!" Nedali!
Na řadu přišla taktika: "Když nejste poslušný vy, nebudu ani já!" Ta spočívá v tom, že uděláte něco, co normálně neděláte a posluhovače to namňaukne. Ukradnout maso z linky je nic moc, a navíc to dělám běžně, takže to jsem zamítnul. Rozbít nějakou vázu nebo hrneček nemůže být tak strašné, protože se to sem tam podaří i Ajuš. A v tom se ozvala moje potřeba a já dostal okamžitě výborný nápad. Načůrám jim jinam! Ano, to je ono! Teď už jen počkat, až to najdou. A šel jsem si v klidu lehnout. Nebýt za chvíli toho křiku, asi bych se nevzbudil. Zaradoval jsem se, že už konečně dostanu nažrat. Jako blesk jsem přilítl jim připomenout, proč jsem to udělal. Jenže si mě nikdo nevšímal! Ajuš pořádně všechno vytřela mojí oblíbenou tyčkou s třásněmi. Jenže u nás je nějaká napjatá atmosféra. Posluhovači spolu nemluví. Možná jsem to přepísknul, když jsem při tom vyprazdňování přehlídl Peťovo oblíbené tenisky. No dobře, začínám se stydět. Jako omluvu jsem, snad po roce, začal opět aportovat, ale moc to nepomáhá. A nejhorší je, že miska je furt prázdná!
Nezbývá mi, než natrénovat výraz "Jsem provinilý kocouř".

Vašim kočkovinám zdar, váš kajícný Puff

Sdílejte!  |  O sdílení

7 komentářů

Reklama
Reklama