9. března 2011 |
Bertrand |
1 025 480 702x / 6xNa střeše (Bertrandova verze)
Z místečka, kde jsem seděl, byl parádní výhled po okolí. Slunce mi pražilo do kožichu, štěkavci uvázaní do oprátek se plahočili kdesi dole pode mnou a mírný vánek mě lehce lechtal po ouškách. Z dálky sem doléhalo vrčení aut, šumění stromů a halekání na mně zcela neznámou bestii, které se doporučoval urychlený návrat domů. Krásný rozhled mi kazil pouze páníček, jehož horní polovina těla trčela ze střešního okna, šermovala rukama a řvala, že si pro mě přijde. „Nekřič na něj, nebo se lekne a spadne,“ fňukal někde paniččí hlas. „To bych mu doporučoval!“ mínil páníček a velmi naléhavě paničku žádal, ať sundá jakéhosi kocoura. Páníčkovo dobře živené a do půl těla vysvlečené tělo mi kazilo estetický dojem z krásného dne, takže jsem znechuceně vstal, protáhl se, a za úlevného šepotání „vidíš, jak je hodnej, už se vrací,“ se posadil zády k rušivému elementu. Na lávce pro kominíky jsem strávil celé odpoledne a domů jsem se vrátil oknem do koupelny. Příjemný zážitek ve mně zanechal krásné vzpomínky a také jistotu, že celá střecha patří siru Bertrandovi a bude potěšena veškerými jeho budoucími návštěvami.
Příště jsem proto zdrhnul přímo z terásky, a jak jsem si to štrádoval po okapu, začalo to za mnou dunět, jako když se žene stádo slonů. Namířil jsem si to dál než obvykle, abych Willarda setřásl. Doputoval jsem až nad střechu nad vedlejším vchodem a začal nahlížet do oken. Brzo jsem se octnul na terásce. Chtěl jsem zrovna vejít do bytu, když tu proti mně vykročila cizí dvounožkyně. Pátravě se na mě podívala, rozhlédla se kolem, pak koukla zas na mě a povídá: „Čičí.“ Začal jsem usilovně přemýšlet, jakou vzácnou ideu mi tím chce sdělit, a doufal jsem, že svoji myšlenku nějak plodně rozvine. „Čičí,“ zklamala mě dvounožkyně. S útrpným zasyknutím jsem ji přestal brát na vědomí a prošel kolem ní do bytu.
Moje nové ocelotárium bylo na mou počest slavnostně vyzdobeno příjemně šustivými kusy igelitu, nalepenými na nábytku. Jak jsem se tak procházel po místnosti, vešel tam nějaký dvounožec, který vůbec nevypadal, že si přišel popovídat s dvounožkyní na téma „čičí“. Zdálo se mi, že bude nejlepší, když sir Bertrand zmizí po anglicku. Rozběhl jsem se místností, vyběhl po bílé a mokré stěně nahoru (a nechal na ní jak otisky svých tlap, tak pár chlupů), proskočil oknem a pelášil po střeše domů. Když jsem běžel kolem jednoho z otevřených oken, vyhupslo z něj něco šedýho a pádilo to za mnou. Domů jsme s Willardem dorazili současně a pro jistotu se tvářili, jako že nic.
| O sdílení
Jana 13. března 2011 22:37
Bertrandku, na jaro jsem si naplánovala malování ložnicem, tak včas houknu jo? myslím, že tapičkovej dekor bude nářez:-))))
Arabela 11. března 2011 20:02
Bertrande, já bych tě jako dekoratéra brala hned, až budeme malovat, pozvu si tě...
Karla z Končin 10. března 2011 16:03
Bertrande, máš ohromný talent na psaní, ale hlavně na zážitky. Moc jsi mě pobavil :-)))
janina282 10. března 2011 15:27
Sire Bertrande, děkuji Vám za široký úsměv na mé tváři a o 100% lepší náladu! Jsem taky moc ráda, že jste zpět!
Hanka 10. března 2011 12:16
Hahaha Sire Bertrande to sem se nasmála........a věřím že sousedku Čiči dorazilo........zvlást tvůj popisek na právě vymalované zdi.....doufám,že panička nemusela za tvé umělecké dílo nic platit a naopak sousedi se pyšně chlubí tvým dílem. Jsem MOC ráda,že jsi zpět, fakt tu bez tebe bylo smutno!!!
janina.z 10. března 2011 11:31
Sire Bertrande, dík za krásné ráno. Pusu mám od ucha k uchu :-)) Je dobře, že jsi se vrátil na Mk !!!!
sarah 10. března 2011 9:52
:-))) ČIČI :-))))))!
Milena 10. března 2011 9:25
Bertrande moc jsi mě svým příchodem potěšil. Uvítala bych i tvůj příchod po římse, ale tvá deníková pověst je nepřekonatelná a oprávněná. Jsem ráda, žes zpět i se svým typickým stylem a humorem. Díky.
tasma 10. března 2011 9:03
Bertrande, být tvou paničkou, tak jsem šedivá hrůzou. U nás máme jen střešní okna, ale kdyby se moje kočky dostaly na plechovou střechu, tak by to bohužel takhle dobře rozhodně nedopadlo. Takže já musím mít na okench protikočičí zábrany =o). Ale něco mi to připomnělo: jedna známá měla černého briťáka a ten měl zálibu v chození po okenních římsách. Jednou večer se takhle vydal na obchůzku a zahleděl se do sousedčina okna. Ta za oknem (ve třetím patře) viděla jen dvě svítící oči a příšerně se lekla, než si uvědomila, že je to kocour od sousedů. Známé pak říkala, že v prvním okamžiku si myslela, že si pro ni přišel čert z pekla a kouká na ni přes okno. =o))))))))))
Matylda 2 10. března 2011 8:25
NO paráda, Betrandíčku... to je vončo, tohle chybělo... co já se nasmutnila celý rok... Těším se na další story... pa pa
Jarka od Zrzků 10. března 2011 7:18
Bertí, už se těším na paničtinu verzi, ale musím se přiznat, že mě při čtení, pro tebe jistě skvělého dobrodružství, trochu trnulo.
beta.1 9. března 2011 20:36
:-))))))))))))))))Bertrande díky za rozesmání. Jsem ráda,že jsi se rozhodl nás potěšit novými zápisky do deníčku:-)
Betty 9. března 2011 20:32
Teda, Bertrande, ty jsi kousek! Takové nebezpečné dobrodružství. Ale musel sis to užít :-))
Luci + 4 9. března 2011 20:10
:-))))))))))))))))))))))))))))))))) Bertrande, z tvých hlášek jednou uhynu smíchy. Jsi šelma neskutečná...a jsem moc ráda, že jsi zpět.... teprve teď mi naplno dochází, jak moc jsi tady na MK chyběl, protože tvé deníky jsou jedinečným zdrojem super nálady. Díky.
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.