29. března 2011 |
Bertrand |
1 025 480 714x / 3xO inteligenci ocelotů
„Kožešináři, nebo do řeznictví?“ uvažovala nahlas panička, zatímco měnila divokou prérii plnou pozůstatků ulovených kořistí včetně chcíplotiny obávaného bizona v normální chodbu s řadou urovnaných bot, mezi nimiž vyčuhovaly její zimní kozačky. Nechápal jsem, proč se jich chce zbavovat, ale divně po mně loupala očima, tak jsem jí radši nechtěl radit. Beztak se blížila doba mé pravidelné obchůzky uvnitř dřevěného příbytku ocelotů, nazývaném páníčkem také „vypadniztýskříněmrchočerná“. Příbytek měl bohužel zavřené zašupovací dveře, což pro mě znamenalo prácičku navíc. Sednul jsem si na psací stůl a čekal na taxík. Panička se asi pekelně nudila, protože chodila sem a tam, shýbala se pro různý věci, někam je nosila a šmidlala všude hadrem. Počkal jsem si, až taxík pojede kolem, a pak jsem se odrazil a nasednul. Taxík to kvitoval radostným zařváním, jenže já jsem na nějaké uvítání na palubě neměl moc času, protože sotva se panička zakymácela směrem ke dveřím, vyhopsnul jsem jí z hlavy k cílové stanici dveře. Mocným doskokem ocelota se dveře prudce rozletěly dokořán, a zatímco jsem do nich zkušeně zatínal drápy, práskly o skříň, mírně se od ní odrazily a pak zůstaly stát v příhodné poloze. Odjistil jsem bezpečnostní zasekávací drápiska, očuchal skříň a dal se do práce.
Do škvíry mezi stěnou skříně a zašupovacími dveřmi jsem vsunul drápy, napjal síly a zatáhl. Pak jsem tlapku vyndal, drápy zasunul do škvíry trochu níž a zase zatáhl. Zatímco si paničice v koupelně před zrcadlem prohlížela ramena, protože měla dojem, že na nich má tetování v podobě čtyř dlouhých rovnoběžných čar, škvíra do skříně se zvětšila na šířku hlavy jistého mazaného ocelota. Protože jeden takový byl zrovna nablízku, využil toho a přelezl ze dveří do skříně.
Páníčkovy košile na tom byly docela dobře, protože si od mé minulé revize stihly uchovat chlupatou pokrývku a zbytky steliva, které jsem měl zrovna na tlapách. Tušil jsem ale, že druhá část skříně na tom bude hůř. Vylezl jsem proto zpátky na dveře, kousek po nich přešel a začal zašupovat otevřenou část skříně a odsouvat druhé šoupací dveře.
„Ui?“ zeptal se mě můj asistent, jakmile jsem vlezl dovnitř. Proštrachal jsem ocelotí věcičky a našel bezva tyčinku pro oceloty skříňové. Vzal jsem ji do zubů, vystrčil hlavu ze skříně a hodil ji asistentovi dolů. Vyskočil po ní a efektně ji chytl v letu. Hopsnul jsem na zem, až se asistent v šedém pracovním plášti lekl a v šoku mě kousnul. „Uikr,“ zakřičel jsem na něj, abych mu vysvětlil jeho omyl, a pro snazší pochopení jsem doplnil výklad demonstrací v podobě skočení po krku, přiškrcení, držení tlapou u země a zakousnutí do ucha. „I-éé!“ pochopil to okamžitě asistent, setřásl mě, vyskočil na všechny čtyři a proběhl do kuchyně a zpátky během setiny sekundy, přičemž v chodbě opětovně skolil zmrtvýchvstalého bizona. „Přestaňte mi ničit boty!“ recitovala panička, přišedši z koupelny s rameny ošetřenými desinfekcí.
Já jsem zatím sebral aportovadlo a vyběhl nahoru po dřevěných schodech tak rychle, že Willard stihl jenom otočit hlavu mým směrem. S aportovadlem v tlamě jsem se zastavil na nejvyšším schodě, ujistil se, že mě Willard sleduje, a plivnul tyčinku dolů. Will se k ní hnedka hnal, přišlápnul jí tlapou a očuchal jí. Jakmile přestal čenichat, slezl jsem k němu, tyčinku mu sebral a vylezl s ní nahoru na trámy. Tentokrát jsem jí pustil z větší výšky, takže cinkla, odrazila se a zapadla pod sedačku. Willardovi to docela trvalo, než ji zase vyšťoural na světlo boží. Pak jsem mu jí hodil z digestoře, pak ze stolu a pak z knihovny. Celkem mu to šlo.
Zabavovali jsme se tak velkou část večera, jenže pak přišel páníček a chtěl taky zabavovat. Hlavně jakési skypové sluchátko, která mu někdo údajně opakovaně krade, ačkoli ho schovává do skříně. „Můžeš mi říct, co ten kocour dělá?“ tázal se páníček paničky velmi naléhavě už poněkolikáté, protože panička zírala náměsíčně před sebe a sledovala ocelotí počínání. „No, mám pocit,“ pravila pak hlasem, z něhož bylo jasné, že se právě zbavila předsudku o intelektuální nadřazenosti dvounožců ocelotům, „že právě aportuje Willarda.“
Foto: Ke snadné dopravě po ocelotáriu lze použít ekologické taxíky.
| O sdílení
Aglája 6. ledna 2012 14:14
Bertráááááááándeeeeeee, prosím, prosím, drásni novej report, prosím.
Luci + 4 15. října 2011 21:02
Betrande??Fakt je ti jedno, že bez tebe asi vyhynem?
Luci + 4 14. října 2011 21:25
B.... E.... R.... T...... R...... A.... N..... D...... E???
Luci + 4 13. října 2011 22:12
Hm. Tak sem nakouknu a...nic. Nový zápisek...není. Ale co. naděje umírá poslední a pořád budu nakukovat a doufat a volat tě, Bertrande, si nemysli, že to vzdám. Jen mně napadá...nikdy jsem se žádnýho chlapa o nic nedoprošovala...a u tebe škemrám jak žebráček, to jsem to dopracovala, teda :-)))) Ale tvuj jedinečný a úžasný humor a styl a správnej kocouří nadhled a svět viděnej opravdu kocouříma očima bez zamlžení dvounožčími pocity mi za to fakt stojí, víš?
Luci + 4 12. října 2011 19:15
Bertrande? Bertrande... Bertrande!!!!! Bééééértáááááándééééééééé....
Luci + 4 9. října 2011 18:25
Ano. i dnes, drahý Bertrande, vznáším prosby k velkému Mnaunitou, aby ti myšlenku na napsání zápisku deníkového seslati ráčil...a tiše doufám, že mé prosby budou vyslyšeny, mńaumen.
Luci + 4 8. října 2011 18:27
Bertrandéééééééééééééééééé...prosím...
Matylda 2 6. října 2011 14:20
Jako fakt už Betrande... co s Tebou je??? Prosby nepomáhají, tak nevím, co by zabralo :-((. Paničkoooooooooooooooooooooooooooooooo, co je s vámi??? Tuž tak, nebuďte labuť :-( :-))). Tak šupito presto ať už to tady máme :-)).
Luci + 4 5. října 2011 21:53
Betrande, Bertrandíčku, smiluj se nad námi na chviličku, další zápisek napiš nám, povznes nás k blaženým výšinám. Psáti, psáti jest tobě nutno, nám je tu bez tebe smutno.
Luci + 4 4. října 2011 21:35
Betrandééééé...jak, jak jen ti mám říct, že Tvé šelmí zápisky, zápisky s dokonalou grácií šelmy kočkovité a s dokonalým popisem pohledu na svět šelmíma očima a s dokonalou ignorací k jakýmkoliv pocitům dvounožců - prostě nefalšované kocouří zápisky - tady chybí??
Luci + 4 3. října 2011 20:49
Betrande ty divochu jestli si myslíš, že to vzdám, tak nevzdám. Tvůj úžasný humor a ryze kocouří, pardoon, šelmí styl, mi za prosící a volací úsilí stojí...
Luci + 4 2. října 2011 19:19
Bertrande, no táááák....
Luci + 4 30. září 2011 19:07
Bertrande, nenech strádati nás, své obdivovatelky věrné a svou tlapou ocelotí vytvoř zápisek, jenž nás k balženým výšinám smíchu a radosti povznášeti bude. děkuji.
Luci + 4 28. září 2011 19:16
Betrande? prosíííím....
Luci + 4 27. září 2011 16:16
Trpělivost růže přináší, trpělivost růže přináší, trpělivost....kruci Bertrande mi mňoukni, co by ti to udělalo, jeden malinkej zápiseček...no:-)))
Luci + 4 26. září 2011 0:42
Bertrande, prosím, prosím, zápiseček...malej, drobnej...no tááák...pozvedni svou tlapu ocelotí a dráááásej...
Luci + 4 25. září 2011 1:43
Betrandééééééééééééééééé.... Hele, Piškot nedávno psal zase spis na téma Trpělivost růže a šunku přináší. Tak co by trpělivost nemohla přinést i tvuj deník, že jo. Tak já tu budu každý den volat a škemrat a určitě dojde k naplnění dalšího Piškotího spisu : Kdo si počká, ten se dočká. No. A ty tu aspoň budeš mít velký počet komentů :-))))) nepochybuji, že se ke mně přidají i další tvé obdivovatelky z NK..bude-li nás víc, nebudem se bát volati nic.... BERTRANDEEEEEE...
Luci + 4 24. září 2011 23:38
Bertrandéééé..kde, kde jen jsi, kde jsou tvé jedinečné deníky, které byly ódou na kocouří život a dvounozí v nich hráli jen vedlejší vedlejší role a hlavním námětem filmu jsi byl ty, PAN KOCOUR?? A Willard, samozřejmě. Chybí nám, chybí chvíle, prořvané smíchy nad tvými ocelotími akcemi, chybí nám hrdina, který měl hbitost a šarm a jehož každý zápisek byl pro nás zážitkem, neopakovatelným... Napiš, prosím, bez Tebe je tu teskno a smích schází...
Luci + 4 27. června 2011 19:09
Bertrandeeeee, ocelote nejuzasnejsi, slituj se nad nami, bez tvych jedinecnych a nastesti nenapodobitelnych zapisku trpime... Nadrasni neco svou tlapkou oceloti nadanou humorem obdarenou....prosiiiiim.
Matylda 2 10. června 2011 23:29
Betrandíčku, moc moc pěkně prosím i já, smutně koukám, napiš zase nějakou příhodičku, a i Wilík... chybíte nám moc! A fotkýýýýýýýýýýýýýýýýýýý prosím paní Pavlo :-). Děkuji překrásně.
Hanka 1. června 2011 11:16
Betrandáku kde pak jsi snad ste tu vaši holku nebohou nedostali až do Kroměříže....... Koukej něco nadrásat!!!!!!!
Z této IP adresy je také napsán příspěvek: Hanako (4. dubna 2011 14:54)
Luci + 4 27. května 2011 21:26
Betrandéééé, mistře spisů a střech, prosím, nemohl bys zas něco nadrápsnout? Tvůj humor jest pramenem živé vody a nádherného kočičího pohledu na svět...tak piš, jo? Děkuji.
janina.z 12. dubna 2011 20:55
:-)))))))))))))) Počkal jsem si, až taxík pojede kolem, a pak jsem se odrazil a nasednul. Taxík to kvitoval radostným zařváním.... Bertrande, asi budu mít kýlu od smíchu :-))))
Iva Goli 12. dubna 2011 9:47
Tak ja okrem kožušinárstva a mäsiarstva často zvažujem ešte aj mrazák:))))) Denníček nemá chyby:))))))))))))))))
Maxík 11. dubna 2011 19:21
Nevím, co dodat. Je to prostě dokonalé. Šelmí veličenstvo, váš deníček je opravdu jedinečný.
adelnik 11. dubna 2011 15:50
Vaše veličenstvo je prostě dokonalé :-)))
beta.1 11. dubna 2011 13:03
Bertrande moc díky, o úžasné inteligenci ocelotů vůbec nepochybuju, kdyby náhodou, tak využití ekotaxíka jako odraziště při skoku na dveře, to už musí mít vynálezce téhle kombinace moooooc mozkových závitů. Panička má svatozář a můj veliký obdiv a dík. Bavila jsem se výborně :-)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
Milena 11. dubna 2011 12:02
Bertrandovo deníky můžu číst opakovaně. Pořád se královsky bavím!
Co můžu, přímo musím! Bavím se fakt moc!
Tei 11. dubna 2011 10:56
:-)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
nemám slovm nemohu, brečím, hýkám, super. Díky
tasma 11. dubna 2011 10:13
Prý "taxík to kvitoval radostným zařváním"... Mně normálně tečou slzy smíchu! Perfektní deníček! =o)))))))
sarah 11. dubna 2011 0:43
:-)))))))))))) Ekologická taxík (a jiné)!
LuckyL 10. dubna 2011 20:24
:-)))) Ale byť asistentom u ocelota je tuším fuška, čo, Willard?
Jana 4. dubna 2011 21:19
Ha ha, intelektuální nadřazenost dvounožců... to bys Ocelote určitě nedopustil! Famozní deníček, naprosto jedinečnej, jen mi prosím prozraď na co panička jede, že ještě není v Kroměříži? Aportovanej Wilík:-))) chi chi, kluci zlatí, ušatí jste jedineční, ale doma bych vás mít nemohla, nejsem takové vzácnosti hodna:-))) Před paničkou se s úctou skláním až k zemi!!!!
Hanako 4. dubna 2011 14:54
Hahahaaaaaaaaaaaaaaa haaaaaaaaaaaaahhhhhhhha, kluci to mě nedělejte dusím se tu za pracovním stolem, ale neodolala jsem před dovolenou a přečetla sem si další deníček. Uuuuuáááááááááááááá Ocelote, máš s mejma šelmama podobné rysy, naštěstí ty moje čičinky zvládly jen kurz pro začátečníky, ty už máš s Willardem PROFI úroven. Pss......upřímnou soustrast Eko taxíku, i já mám často čerstvé tetování ve výstřihu, pod krkem, ramenou zejména když mě čeká důležíté jednání......
Z této IP adresy je také napsán příspěvek: Hanka (1. června 2011 11:16)
Milena 31. března 2011 22:32
Opět úžasně nádherný optimistický deníček. Jsem za něj opravdu ráda. Takový humor miluju! Dík moc!!!
Luci + 4 30. března 2011 23:15
:-))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
Až se vyhrabu zpod stolu, dohýkám a pofoukám si totálně zmasakrovanou bránici, půjdu vzdát hold velkému Mňaunitou...za to, že existuje jistý ocelot, jistý pěkný kocour a jistá jejich neuvěřitelně psavě nadaná dvounožkyně s fantastickým smyslem pro humor. Díky, vy tři.
Matylda 2 30. března 2011 11:35
Drahoušku, jsi zlato... kolik kérek už má panička na krku a na zádech? :-))))
Jarka od Zrzků 29. března 2011 23:11
Bertíku, ani ne vy dva, ale vaše panička má můj obdiv!
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Přitlapkovat se
