Dědictví věže babylonské

Jemně vrčí šicí stroj a Dvounohá si u něj tiše zpívá. Tedy ona si myslí, že zpívá. Ve skutečnosti jenom tak bublá, jako kastrol s gulášem na plotně, než se připálí.

Jediný, kdo tady umí zpívat, jsem já. Ale svým zpěvem šetřím. Dobrého pomálu! Zpívám jenom, když toužím po lásce... Tu chvíli jsem romantik.
Když to nikam nevede a žádná fešanda na obzoru, zakousnu deku a ukážu jí, jaký jsem pašák! Potom už nezpívám. Proč taky, když si toho neumějí vážit!

Když má Káču na klíně, Dvounohá taky přede. Teda plete. Protože nemá chlupy. Musí si nějaké uplést na zimu. Na tom jasně vidíte, jak jsou dvounožci nedokonalí. Já mám chlupů na rozdávání. A nejsem žádný škot. Rozdávám, kudy chodím.
Když Dvounohá luxuje, remcá, že podle mě největší vedra letos zřejmě teprve přijdou...

Svítí slunce. Venku je krásně. Povedené babí léto. Porcelánový kocour na lednici hlídá a já se zatím blaženě povaluju na vyhřátém okně a přemítám...
Svět je čím dál menší a složitější. Leze nám až do pokoje.

Dědeček Dvounohé nosil v mrazech „jégrhózny“.
Zpěvák Rolling Stones byl nazýván jednoduše „Džegr“.
Slavného hokejistu dál oslovujeme Jágr, ale chápeme, že ve světě to vyslovují všelijak.
Jakpak říká našemu slovutnému kocouřímu kolegovi v policejní vestičce jeho oddaný osobní personál?

Po Dvounožci zdědila Dvounohá myš se dvěma ocásky. Ty si dává do uší. Že prý poslouchá hudbu.
Taky jsem jednou poslouchal hudbu. Řeknu vám, nic moc.
Ale pak tam zakašlali, trochu pršelo a ozvali se ptáci. Ptáky já poznám. I Kačenka je pozná. Nastražili jsme uši a hledali, kde jsou.
Nic jsme neviděli. Ale příště je určitě chytíme!

Když už jsme u té hudby, všichni znáte pohádku O chytré horákyni.
Já vám povím příběh o hloupé dvounožkyni:

Dávno, pradávno žila jedna malá hloupá dvounožkyně.
V rádiu na české Houpačce běželo devatenáct týdnů Já budu chodit po špičkách Petra Nováka a v zahraniční části Karel Gott zpíval hezky česky Adresát neznámý, protože nahrávku originálu From Me To You od Beatles nemohl Jiří Černý v Československu sehnat. Na tom vidíte, jak dávno to bylo.

Potom už hloupá dvounožkyně názvy cizích skladeb zapisovala foneticky a těžce dohledávala podle slovníku, jak to asi má být správně.
Víte, jak jí bylo líto amerických dětiček, když zjistila na mapě, že „mesečusec“ se píše se dvěma S a ještě se dvěma T?!
Postupně opravila kdeco, až jí na starém, potrhaném, ušmudlaném papírku zbylo dětským písmem naškrabané slovo „ičikupák“.
Jako písnička to docela ušlo, ale jako slovo to znělo hrozně.

Na střední škole dostala hloupá dvounožkyně základy angličtiny.
Profesorka věděla, že nikdo z té generace nemá šanci cestovat do zahraničí, ale trvala na tom, aby se uměli alespoň představit.
Protože hloupá dvounožkyně měla typicky české dlouhé jméno, větu „Spell your name, please“ upřímně nenáviděla.
Při hláskování se většinou zadrhla už v polovině.
„Ičikupák“ se pořád ničemu nepodobal.
A léta šla... A časy se měnily...

Máte „cccp?“ ptala se mladičká zákaznice.
Chtěla koupit CD pro babičku.
Protože babička musela být evidentně ve věku hloupé dvounožkyně, domnívala se tato, že jde o omyl a nabídla The Creedence Clearwater Revival.
Ale nebylo to ono.
Než dívenka našla lísteček s napsaným názvem, podotkla, že babička byla na koncertě Alexandrovců. O existenci azbuky se holčičce zatím evidentně nic nedoneslo...

Hloupá dvounožkyně rychle potlačila jiskřičky smíchu v očích.
Vzpomněla si totiž, jak byla sama před dvaceti lety koupit dárek.
Četla tenkrát článek o zajímavé nové kapele.
Ve specializované prodejně se zeptala, jestli mají „rem“.
A protože to měla být novinka, neudivilo ji, že to neznají a trpělivě vysvětlovala „rem jako remoska!“
Když na ni mladý prodavač nevěřícně třeštil oči, vytáhla ústřižek novin a dodala: „Píše se to s tečkama, koukejte!“
Prodavač jenom vydechl „áríem“ a honem se otočil k regálu.
Ramena se mu klepala. Ale protože hloupá dvounožkyně tou dobou už byla ve věku jeho maminky, a té by se nesmál, obsloužil ji zdvořile jako dokonalý profesionál.

Hloupá dvounožkyně už do smrti zůstane hloupá, ale po letech se „ičikupák“ vyloupl jako Itchycoo Park skupiny Small Faces.

A teď, i když v rádiu ohlásili podezřelé „jůefou“, hrajou písničku starých dobrých UFO!
Čekáme s Káčou na ptáky a než je chytíme, "Spell your name, Kačenka, please!"

Váš „Emejtýwajesíkej“

Sdílejte!  |  O sdílení

8 komentářů

Reklama
Reklama