Dvounohá se vměšuje
Matýsek si zdřímnul. Dovolte mi, prosím, přihřát si svou polívčičku...
Vladimír Renčín nakreslil obrázek, na kterém dvě obtloustlé, patřičně podstrojené uklízečky stojí před rozměrným plátnem s nahou dámskou postavou v nadživotní velikosti. Text zněl: „Pan Rubens nám ženám rozuměl!“
Když napíšu „nahá žena“, vybaví se vám nejspíš barokní obraz.
Když napíšu „nahatá žena“, i když jsme tady ponejvíce dámské uskupení, vzpomenete si na časopisy pro pány.
A rozdíl je jen v jedné nevinné a celkem fádní slabice.
Internet je nafukovací. Vejde se všechno. Slova mají strašnou sílu!
Vždycky znova si to uvědomím, když to nejpřesnější nemohu najít.
Dušičky jsou na krku. A s nimi temnota, tesknota, tlápota na mém krku...
Kdo touží po literatuře, sáhne po Dostojevském. Ale komu je úzko a někdy viděl kočku alespoň z dálky, tomu vejšplechty z MK pomůžou překonat těžkou chvíli. Získat odstup. Jako mně. Proto tohle smolím. (Pro křížovkáře - Pracná metoda zacelování škvír smůlou). Abych pobavila pár hodných lidí, než mi dojde dech a nápady.
Nefetujeme. Kočičí šantu užíváme s rozumem a čokoládu jenom na lékařský předpis. Ale na Modrého kocouře jsem si vypěstovala závislost.
Před spaním místo Večerníčku juknu ke známým jménům, jestli u nich nepřibyla kapitola z kočičího života, i když vím, že nemůže být každý den posvícení.
Potom se s tichou radostí nebo hlasitým řehotem podle momentálního rozpoložení probírám přírůstky Fotogalerie.
Jako neznám ošklivou kočičku, neexistuje ošklivá kočičí fotka.
Pravda, někdy na chudáka fotografa, či spíše oddanou fotografku, nepočká kočka, někdy nespolehlivé slunce a občas se proti ní spikne celý svět. Ale i nepovedená fotka vypovídá o barvitosti kočičího soužití s lidmi.
A teď najednou šok. Nepřátelská bílá obrazovka a Modrý kocouř fuč.
Lasica se Satinským ve scénce o televizních seriálech říkali: „On ji hanebně opustil a ona pak byla hanebně opuštěná...“
A tak mi nezbývalo, než pomuchlat svoje kočičáky a upnout se k osvědčenému zaříkadlu:
Než se třikrát vyspíš, než se vdáš...
Jsem moc ráda, že se to Modrému kocouři zahojilo, než půjde na vojnu...
Kačenka se právě nastěhovala na stolek s počítačem.
Nutno podotknout, že docela velká tlusťoučká Kačenka na úplně malý stolek.
Ale to všichni znáte.
Spokojeně se převaluje na zádíčkách z boku na bok a plácá packama ve vzduchu. Levou rukou jí hladím bříško. Pravou tohle datluju.
Maminka pracovala v knihovně. Jako jiné děti chodily ze školy rovnou do družiny, já chodila do knihovny. Klofala jsem si na psacím stroji a prohlížela knížky. Naučila jsem se číst a už nikdy jsem se z toho nevzpamatovala.
Maruška hraje na klavír a píše všema deseti.
Já píšu všema dvěma. Jenom od té doby, co znám písmenka, mi to jde rychleji. A jak se mi to teď hodí! Můžete psát všema deseti a přitom hladit kočku na bříšku?!
Když košile na posteli dostane zrzavý ocásek a Matýsek se ztratil, Kačenka to pozoruje s napětím. Nemůže uvěřit svým očím, že by byl chvíli klid?! Obezřetně obchází velkým obloukem tu zmuchlanou kupičku textilu a potom ji opatrně pozoruje z dálky.
A taky, že jó! Najednou košili narostou tlapičky a hrne se přímo na Kačenku!
Ta uskočí a hledá, kde bude před tím strašidlem v bezpečí.
Matýsek se vymotá z látky a zalehne košili jako kořist, o jejímž osudu bude teprve rozhodnuto.
Jen jednou jsem ji chtěla naivně uchvátit zpět do svého vlastnictví!
Matýsek s tím nebyl srozuměn, takže každému zůstal spravedlivý díl.
Mně velký, protože jsem rozkošatělá, kdežto Matýskovi jenom kousek. Nicméně košile byla na hadry.
Od té doby už se s ním o šaty netahám.
Kajícně počkám, až ho moje oblečení přestane zajímat.
Domlouváte svému kocourovi? S jakým úspěchem?
Matýsek není terorista. Taky mě nekouše zdaleka tak často, jak by tady z těch vyprávěnek mohlo vypadat. My se známe. Respektujeme svoje nálady a nenálady. A máme se rádi, i když se takhle veřejně pomlouváme.
Není to tak dlouho, co kousal do krve. Na každé ruce jsem měla krvavé šrámy po čtyřech zubech. Pravidelně se to podebralo a fleky větší než pětikoruna nevypadaly nijak vábně.
Nejdéle zůstávala modrá podlitina od pevného stisku čelisti. Párkrát jsem mávala rukou se zavěšeným kocourem, který nechtěl pustit, jako pes zakousnutý do rukávu figuranta.
Je důležité vědět, že Matýsek hrnoucí se ke mně urputně jako tank, nekouše nikdy bezdůvodně...
Má za sebou několik těžkých období a ztrát a někde se to projevit musí.
Teď mě občas kousne a utíká, jako když vás dítě plácne a křičí: „Máš babu!“
Můžete se s ním vesele honit nebo si ho výchovně nevšímat, jakože: „Tohle se nedělá!“
Ale vzápětí se přijde lísat a máte po výchově.
Přece neodeženete něco tak baculatého a hedvábného, co se k vám láskyplně vine?!
Kvik, kvik!
To není prasátko. To je Matýsek.
Vysílá Morseovkou, že už toho mám nechat a jít krájet kuře!
Tak jdu.
To víte, už dlouho jsem nebyla kousnutá, tak ho nebudu popouzet...
Nemluvě o tom, že když není hned po jeho, chodí a úpí v dlouhých litaniích jako předzpěvák kostelního sboru. A to byste jistě nechtěli!
| O sdílení
Taťána Nováková 
5. listopadu 2011 21:19
Milý Matýsku, chci Ti napsat, jak moc miluji kočičky. Náramně se mi líbí zápisky tvé Dvounohé. Bavím se tvými komentáři a chechtám se u toho. Jsi moc chytrý kocourek. Také vím, co to je, když umře někdo blízký. Mě nedávno umřela kamarádka Mirka Filipová - ta, se kterou pan Černý dělal hitparádu Houpačka. Už je mi lépe, ale sem tam mi vhrknou slzy do očí a někdy si s ní v duchu povídám. Jsem moc ráda, že tenkrát, když ti umřel páníček, měla tvá panička rychlou reakci a ty jsi neuhořel, když jsi chytnul od svíčky. To by sis nezasloužil ty ani tvá paní. Myslím si, že tvá panička je velice dobrý a hodný člověk. Pozdravuj ode mě ji i Kačenku. Zdraví Táňa Nováková
pajdulka 5. listopadu 2011 19:23
milá "skupino", když už zde máme tu térarpii, tak se přiznám i já: JSEM NA KOCOUŘOVI A KOČKÁCH ZÁVISLÁ! tak... a je to venku :)
nemmoni 4. listopadu 2011 13:38
Milá dvounohá, úplně mi mluvíte z duše, Vaše, vlastně Vaše a Matýskovy příspěvky vždycky netrpělivě očekávám, protože mi dokážou pohladit duši a pusu roztáhnout do úsměvu. Díky a kuřecí pozdrav šelmičkám
Maxik 3. listopadu 2011 14:33
http://www.bbc.co.uk/schools/typing/ Pobavte se a učte se. Není potřeba tomu rozumět. Uvidíte sami jak psát všemi dvjemi :o) Pozdrav Matýskovi a Kačence.
Maxík 3. listopadu 2011 14:07
Také jsem závislá na MK. Matýskovy zápisky jsou nádherné. Teď sice nejsem na PC denně, ale ráda si dočtu. A dnešní zatažený den - mám rozečteného Cizince. Ale jako bych sáhla po Dostojevském. Ještě že si mohu počíst v deníčcích.
tatiana 1. listopadu 2011 21:25
Že jste místo do družiny chodila do knihovny, je doopravdy znát. Se slovy to docela umíte :-) Ráda čtu Vaše deníčky, jaksi pohladí po duši. Pište, pište dál. Když přestala psát deníčky Luci +4, byla jsem z toho smutná. Teď se mám zase na co těšit.
Otík 1. listopadu 2011 20:53
Vaše deníčky jsou moc pěkné, děkuji za ně. I já jsem ráda, že existuje MK a na něm velká smečka kočkomilů, která mi svými příspěvky mluví z duše. Každý den se těším na fotky a nové zápisky jak malé děcko a jak to jen trochu čas dovolí, tak se prokousávám i tou spoustou starších deníčků. Matýsku a Kačenko, přeju vám, aby jste se brzy sžili s novým kamarádem a těším se na nové společné fotečky. Diky.
Radava 1. listopadu 2011 16:32
Moc krásný zápisek. I já se hlásím k závislosti na kočkách a MK. A ten pocit, že si můžu někde popovídat o kočkách a nejsem za to brána jako "divná", je k nezaplacení. Ráda čtu vaše deníčky a taky se moc těším na to (již skoro prolátnuté) "tajemství"... Děkuji.
Míla 1. listopadu 2011 12:26
Moc hezké povídání :-))) Matýsku a Kačenko, gratuluji k přírůstku, ať se vám všem pospolu daří a dobře hospodaří :-)))
alla 1. listopadu 2011 11:40
Moc děkuji za pěkný (jako vždy) deníček. A hlásím se k závislosti na MK. Každodenní. A k závislosti na kočkách. Taký jsem moc ráda, že se tady za svou kočičí vášeň necítím jako někdo „nenormální“. A jsem taký zvědava, jestli to bude nový kočičí přírůstek!
adelnik 1. listopadu 2011 11:20
Líbí se mi, jak laskavě píšete oo svých kočičkách, paní Matýsková. My jsme nyní ve stavu 3+2, tj tři domácí, které na noc svoláváme domů a dvě adoptované, venkovní. Bambule je od sousedů, ale je víc u nás, protože k nim dovnitř nesmí. Šedivce se odstěhovali majitelé a tak časem našla útočiště na našem zápraží. Škoda, že se tyto dvě kočky nesnášejí. Šedivka si vyhrazuje právo být jedinou naší venkovní kočičkou. Domácí Amís, Dorka i Mia, ti s oběma venkovníma kočkama po pár zasyčeních vycházejí dobře. Zajímá mne reakce Kačenky na nový přírůstek do kočkorodiny, "na který není zvyklá" :-)
Alice 1. listopadu 2011 9:31
Pro KOČKUMŇAU - ještě je jedna moc hezká "kočičí" knížka - Dewey - kocour z knihovny, který okouzlil celý svět. Vřele doporučuji.
Pro paní Matýskovou - vaše deníčky jsou super, moc ráda je čtu. Mám taky "kousacího" kocoura - briťáka, ale musím přiznat, že s přibývajícími lety je toho kousání stále méně:-).
Matýsek z Kočičí naděje 31. října 2011 20:29
Pro LA: Uhodila jste hřebíček na hlavičku! A ještě jedna věc, zařekla jsem se, že nebudu mít doma nic, co bych nebyla schopná nacpat do přepravky a sedmikilový Matýsek je někdy přesně na hranici mých schopností. Obávám se, že v případě čtyřicetikilového pejska, bych v té přepravce mohla skončit já, kór když si vzpomenu na ty jeho fotografie!
Čert.cz 31. října 2011 18:07
Zase hezký zápisek Matýsku. Hlavně pravdivý... a mimochodem, také píšu jen dvěma :-)))))))
LA 31. října 2011 14:21
Ta láska se vine celým deníčkem, dokonce i těmi Matýskovými žádostmi o kuře. Já jsem, bohužel, bezkočková a určitě ještě pár let budu - nevhodná lokalita. Dvounohá netuší, jaké má štěstí, že se jí nastěhovala MALÁ Kačenka NA STOLEK. Sisinka BP byla počítačová kočka: vždycky si lehla buď na klávesnici, nebo jí musel někdo držet v náručí. Ač mívala 2 - 2,5 kg, tak po nějaké době, kdy jí člověk držel na ruce, bylo to sakra znát. Měřítko je též relativní: mít dvounohá středně velkého psa (lehce nad 40 kg), ke kterému není třeba se shýbat na podrbání, tak má o velikosti Kačenky úúplně jiné mínění. Už ten stolek vypadá větší? P. S. Není to tajemství nový přírustek do smečky?
Karla z Končin 30. října 2011 10:52
Milá Matýskova a Kačenčina Dvounohá, myslím, že co se týká závislosti na MK, bychom tady mohli začít pořádat terapie, byla by to velká skupina :-) V tomhle je internet skvělá věc, můžem se tu setkávat s lidmi, o kterých bychom jinak ani nevěděli, že existují, a to by byla velká škoda. Mám kolem sebe pár lidiček, se kterýma si v "kočičích věcech" rozumím, moc jich není, ale jsou skvělí. Jinak většina okolí mi v tomhle nerozumí a existují i lidi, kteří se tváří, jako bych byla čarodějnice, co by se měla upálit. Jsem moc ráda za to, že MK a suproví lidičkové na něm existují :-) Jinak taky souhlasím s tím, že se v zápiskách střídáte, skvělý nápad, zas suprový zápisek, děkuju.
LuckyL 30. října 2011 0:48
Jarke: Ďakujem, ale moje zásluhy v porovnaním s tým, akými anjelmi ste pre mačky z vášho okolia vy s manželom, sú neporovnateľné. A z vašich denníčkov je zrejmé, že mačky to jednoducho cítia, že u vás môžu hľadať a nájsť pomoc.
Paničke od Matýska: Na sladké tajomstvo netrpezlivo čakám. Mám jeden tajný tip, ale možno som ďaleko... :)
Jarka od Zrzků 28. října 2011 22:24
A ještě dovětek, jak MK přejmenoval naše kocoury. Vloni Minda nazvala Ládíka Laďošem a od té doby je Ládík prostě Laďoš. A letos Katka od Jendy pojmenovala Matýska Matýskáčkem a z Matýska je rázem Matýskáček!
Jarka od Zrzků 28. října 2011 22:03
Milý Matýsku, to není vůbec špatný nápad, když se budete s dvounohou u klávesnice střídat! Milá paní "Matýsková", máte dar, který každý nemá, třeba já. Dar vyprávění a jak píše LuckyL skvělého uvažování. I mě MK hodně dal. Kromě užitečných rad v diskuzích, příjemného počtení v deníčcích, pokoukání na fotky, také hodně přátel, z nichž někteří jsou opravdu úžasní lidé. Díky nim jsem zjistila, že nejsem taková výjimka a podivín s 13 chlupráči na krku. Mám skvělou práci, skvělého šéfa, ale s kolegy si o kočkách moc nepromluvím, kočka je přeci chlupatá a pouští chlupy, navíc stojí peníze, že?! A ty se dají přeci utratit za něco daleko "užitečnějšího". Takže Matýsku a paní "Matýsková" díky za báječné počtení a což takhle zase někdy pustit ke slovu Kačenku, třeba by nám prozradila, na co ještě není zvyklá. A LuckyL, vás obdivuji, vím jaké jsou plaché kočky a vím, že je zázrak, když se plachá kočka stane přítulnou. Eliška s vaší láskou a trpělivostí překonala sama sebe, což se jen tak nepodaří! Mě Milánek nikdy na klín nevlezl a asi nevleze. Kroutí se, předvádí, přede, tře se o všechno kolem, ale jak natánhu ruku k pohlazení je fuč, je to prostě náš Plašánek!
Matýsek z Kočičí naděje 28. října 2011 16:42
Milé kočkomilky, je to tak, kdo nezažil svoji divokou Elišku poprvé na svých trpělivých rukách, ten to nikdy nepochopí! Ale se vší úctou - zvedat kocoura, co brání kořist, je nebezpečnější než kousnout trenéra boxu, i když i to je obdivuhodné! Za Vaši laskavou odezvu Vám povím sladké tajemství. Ale až příště. Nejdřív si to musím sesumírovat v hlavě.
LuckyL 28. října 2011 12:37
Závislosť mám rovnakú. Na MK aj na čokoláde. Keď pri obednej prestávke a večernom oddychu nemôžem nakuknúť na fotky a príbehy MK, som nesvoja. S kým sa môžem podeliť o radosť z toho, že si Eliška s dôverou už trikrát zdriemla na mojich kolenách? Doma ma chápu tak spolovice, vedia aspoň, čo to dalo trpezlivosti a sami sa občas tešia z každého kúska priazne, čo im Eliška nadelí. Ale nie tak intenzívne, majú aj iné priority. Manžel občas prevráti očami, keď každý večerný rozhovor začínam slovami "Vieš čo dnes Eliška..." Kolegovia pozerajú nechápavo, no čo, mačka na kolenách, je tam toho. Tu viem, že mnohí chápu a hreje to pri duši.
Vám ďakujem za skvelé úvahy. A ten štýl - je vidieť, že ste vyrástli v knižnici. A ešte (možno hlúpa) rada: pri zaľahnutí košele by som sa nesnažila brať preč košeľu, ale kocúra... :-))
KOČKAMŇAU 28. října 2011 11:36
Jéjej, hned mi vytanula knížka, na smutky, jmenuje se Kocour, který přišel, na Vánoce, jde najít na internetu, koupila jsme si ji náhodně a instinktivně a přes slzy jsem neviděla, už v tramvaji, je opravdu krásná a není smutná, zvířáta jsou s námi, na cestě, oni vědí, co my ani netušíme. Mazlík, kocour, co věkem prošel přeměnou, mi také visel zakouslý v kůži mezi palcem a ukazováčkem, když jsem rozpojovala rvoucí se klubko kocourů, na zahradě, lotr jeden, je tak hodný, ve svých 14 letech, játra má nemocná, ale dieta Hills, to jakž takž drží, Matýsek je tedy pěkný Drákula, kocouří hry, odráží se také zadníma packama, od nepřítele a cupuje ho na cucky?Nelítostně, zatočí s protivníkem, ať by to byl třeba zákeřný míček,či zmuchlaná papírová koule?Pupíkovi jsem udělala krabicový hrad, vystřihala díry, Pupík sedící uvnitř, zakusovala zvědavé prsty, co šťáraly uvnitř, loví ještě vše, co je pod peřinou, kočičky milují převlékání postele,číhají pod prostěradlem a přehozem, na uhlazovače.. Matýsek jistě ve zpěvu vyniká, to si umím krásně představit. Možná se měním z člověka v kočku, když jsem jako Matýsek pokousala trenéra boxu?Bude mi ctí se podobat kočičkám a Matýskům, tak já léčím těžká období, vezmu Pupíka na hřbitov, za babičkou, dědou a zapálíme svíčku, Františku Šťastnému, motocyklovému závodníkovi, Pupík bude chtít domů, užije si pozornosti, moc žvaním, fakt, konat, je třeba. Máte moc pěkné zápisky a talentované kočičky, vždy se těším, na další zápisek a děkuji, za zprostředkování zážitků.
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Přitlapkovat se
1 025 480 877x / 2x
