Jak jsem pomáhala

30.7.2011

Ahoj Kocouřáci,

tak jsem tu zase. Mám se moc krásně je tu spousta papání, teplíčko a moc hraček a prostorů vhodných k prozkoumání. Nebojte s tím papáním, panička dává moc velký pozor, abychom se nepřejídali. Mohli bysme být jak dělové koule. Dostáváme jen to, co smíme, ale nějakou tu kočičí mňamku taky dostaneme.
Začala jsem si dobře zvykat na nový domov a provádím různé lumpárny. Panička říká, že jsem všude, kam se podívá, prostě takové malé pometlo. Jednou z mých nejlepších lumpáren je pomáhat paničce v pěstování kytiček (na těch si moc zakládá). Myslela jsem si, že jsou kytičky na vrchu takový udusaný, trochu je nakypřím. Jen se mi to trochu vymklo z tlapek. Něco málo hlíny skončilo na koberci (asi tak půl květináče), samozřejmě jsem kypřila chvilku po zalití, to je prý nejlepší. No moc se to paničce nelíbilo, dala do květináčů takové kamínky a to už se spatně hrabe, Vždyť jsem chtěla jen pomoct! No co, našla jsem si jinou činnost. Chtěla jsem si trochu zaškrábat, sice máme škrabadlo, ale tam sídlí ten velký syčivý a hučivý kocourek, tak se mi tam moc nechtělo. Našla jsem si jiné škrabátko, ovšem páníčkům se to nelíbilo. Já jsem byla spokojená, velká plocha a krásně se po té sedačce šplhalo k paničce. Chvilku se pokoušeli o to, abych škrabala jinde, ale říkala jsem, že nepůjdu ke kocourkovi, když na mě syčí. Pak už se panička naštvala a říkala, že takhle už to dál nejde. Něco musí udělat, přece nebude kupovat nový nábytek.
Jednoho dne páneček přinesl obrovskou krabici. Byla jsem zvědavá, co se v ní ukrývá. Páneček začal vyndávat takový zvláštní chlupatý desky, sloupky a boudičky. Říkala jsem si, co je to za zvláštní věci, ale ty sloupky jsou fajn, vypadají stejně jako na škrabadle, co má velký kocourek. Že by páníčci koupili nové škrabátko? No, uvidíme. Pak páneček přinesl nějaké zvláštní tyčky, na jednom konci to bylo nechutné a studené, ale druhý konec byl vhodný k rozkousání (k žužlání). A s paničkou začali třídit sloupky, desky a boudičky, každý na jinou stranu. Děli se divné věci, nejednou páneček montoval sloupky na desku a na ně dal boudičku a další desku. Byla jsem moc zvědavá a nedočkavá, tak jsem šla pomáhat. Šup na pánečka, šup na budku a už to jelo: „UtečTyUličniceNeboTěPřetrhnu!" No a to jsem chtěla jen pomoct. Se prostě jeden nezavděčí. Chvilku jsem dělala úžasně hodné koťátko. Jenže mi to nedalo, byla jsem moc zvědavá. Páneček stavěl, šrouboval a nadával jak špaček, ale bylo to čím dál tím větší. To už jsem nevydržela a hups, už jsem byla co nejvýš. To už stál páneček na židli a s něčím, úplně u stropu, kroutil a hekal u toho jak slon. Jenže to už jsem si chtěla hrát s tou úžasnou myškou, co visela ze spodu té nejvyšší poličky (na fotce jsem ji stačila už urvat). Tak jsem přiložila packy k dílu, aby to bylo dřív hotový a mohla jsem si hrát. Ale páneček se mi tam pořád motal, tak jsem mu v zápalu pomoci udělala pár dírek do tlapek. To už nefuněl a nehekal, ale nadával, že jsem uličnice mrňavá, nedočkavá. Ještě, že jsem tak pomáhala, sám by to určitě nezvládl.
Máme hotovo, krásné velikánské škrabadlo. Je daleko větší než má velký kocourek. Když bude hodný a bude chtít, tak ho na škrabadlo pustím, uvidíme. Jo a taky musím pozvat Elzu, aby viděla, jaké mám krásné škrabadlo. Určitě se na něm pořádně vyřádíme.
Zatím se mějte krásně a já se jdu stočit do té bezva kapsy, co je na škrabátku, tam za mnou kocourek nepůjde.

Páček.

Sdílejte!  |  O sdílení

7 komentářů

Reklama
Reklama