Kočrespondence pana Profesora - Percepce

Milý kočlego Hrošíku Bubíku Předložko,

vím, že jsi tohle všechno tam nahoře sledoval, ale stejně ti to radši napíšu. Jo, když už ti píšu, tak prosimtě, když tam u vás ženeš k mysce s kranulemi nebo s hovězíčkem, nedusej tolik. Nám tady potom nad hlavami bouří, jako zrovna dneska. Musim uznat, že ses asi hnal parádně, padaly tu i kroupy... No jo. Když jde o jídlo, jsi prostě divoch.

Tak zatím a opatruj tam sebe i nás.

Tvůj Piškot Pišutka.

28. 6. 2011
Jsem pozornej kocour. Pozorně jsem vyslechl holku. Svojí. Velkou. Řekla, že s humorem jde všechno lépe! No! To nám neříct, tak nás to nenapadne! Nevím, proč nám oznamuje něco, co už dávno víme, když jediné oznámení, které chceme slyšet je to, kdy konečně odkvačím na šumavské území!! Jsem v čase i prostoru orientovanej kocour a můj neomylný časoorientační radar mi jasně signalizuje, že je nejvyšší čas. Časoorientační radar holky ale zjevně nefunguje. O chalupě ani slovo a nikde žádná taška, do které bych se mohl samosbalit. Asi se z ní zjevím!!

29. 6. 2011
Jsem zjevenej kocour. Zjevil jsem se před holkou. Zjevil jsem se, abych vznesl dotaz. Zásadní. Dotaz, kdy konečně budu mít možnost prověřit, že jsem samosbalovací techniku nezapomněl? A hlavně – kdy konečně zahájíme přesun na chalupu?? Dotazy jsem vznášel velmi srozumitelně. Kromě výmluvně tázavého tónu jsem uplatnil i oblíbené prvky šmátrání packou po hlavě velké holky. Aby věděla, kde se jí má rozsvítit. Použil jsem také zvláště účinný prvek udělování pus čumákovek, bezmála milostného vlnění a vrkání a nakrucování. Celou tázací etudu jsem ukončil efektním rozevlátím pruhomourovatého kormidla, které jsem neomylně nasměroval k jihu. Byl jsem dkonale srozumitelnej kocour. Holka mi rozuměla moc dobře! Řekla, že se mám zahloubat do svého spisu „Kdo si počká, ten se dočká“ a mám se podle něj řídit! TSS!
Řekla taky něco o nějakých pracovních povinnostech. TSSSS! Na ty jsem se jí teda neptal!! Jednou dobře mířenou výchovnou jsem jí jasně sdělil, že jedinou její povinností je zajistit okamžitou evakuaci na chalupu.
Tsunamissy moje sdělení podpořilo výhružným podupáváním zadních hrabáků a Kalassymita vyplivla ponožku, právě vytaženou ze šuplíku, a krákoravým výkřikem potvrdila stanovisko smečky: CHCEME NA CHALUPU!! HNED! SEM ŘEKLA!
Uskřípaný element na nás nechápavě poulil zraková čidla a k naléhání se nepřidal. Odpustili jsme mu to. Nevědomost hříchu nečiní a element ještě neví, co to chalupa je. Až se to dozví, nepochybuji, že bude nadšenej.

30. 6. 2011 15:30
HA!! Konečně!! Taška! Dvě. Tři! Dočkal jsem se! Abych holce naznačil, jak moc jsem nedočkavej kocour, nevyčkám, až tašku zaplní a samosbaluji se střídavě do každé ze tří tašek. Holka mě postupně ze tří tašek vyndává a upozorňuje mne, že jesli po zaplnění tašek zase samosbalováním napáchám nějaké škody, už mne tentokrát fakt roztrhne na několik malinkých, protože už tak neví, co dřív, a ne aby ještě likvidovala škody. Vyslechl jsem ji velmi zaujatě. Představa několika malinkých mě se mi jevila být přínosná pro řešení velké neznámé – jak jedním mourovatým tělesem zaplnit tři a více tašek? Kdyby mě bylo několik, mohl bych tento vědecký problém považovat za úspěšně vyřešený.

16:20
A kruci! Kruci. Nevyšlo to. Jsem zklamanej kocour. A neroztrhnutej. Holka při pohledu na obsah tašky, kterou jsem v zájmu výzkumu obohatil značným množstvím chlupů, jen hluboce vzdychla a řekla, že se nebude vysilovat a na chalupě holt ty chlupy z triček a mikin nějak vytřepe. No. A pak řekla, že by jí zajímalo, jestli se na chalupu vůbec dostaneme, když velkej kluk je někde v háji zeleným. Řekla, že jednou za čas má šanci být trochu užitečnej a zrovna si odjede na montáž. Jsem značně zneklidněnej kocour! Ale jsem taky důvěřivej kocour. Důvěřuji holce, že drobnou komplikaci – nemáme jak odjet na chalupu – vyřeší. Že udělá cokoliv, aby jediný chlap jejího života mohl pošplhat po bříze, zkontrolovat střechu a předvést oprsklému druhu Myšus šumavus, jak vypadá lov podle vědeckých zákonů.

1. 7. 2011
Jsem zúčastněnej kocour. Účastním se přednášky. Přednášku pořádá holka. Moje. Prostřední! Námětem přednášky je auto. Sváteční. Sváteční auto, které patří velkému klukovi, který patří k prostřední holce.
Mám kluka docela rád. On už mě má taky rád. Nejdřív mě neměl rád, protože nemohl pochopit, že prostřední holka má nejdřív mě, potom zas mě a pak teprve kluka. Žárlil, no. Ale pak jsme si promluvili jako chlap s chlapem, teda, jako kocour s klukem, vysvětlil jsem mu, že tady máme všichni rádi mě, a on uznal, že já jsem tu byl dřív a vůbec. Prostě neodolal kouzlu vědecké osobnosti. No však! Já bych si taky neodolal!
Teď ale jde, podle holky, o to, aby auto a kluk za volantem odolali náporu naší smečky v průběhu přesunu na chalupu. Sváteční auto klukova rodina prý používá jen na nedělní cesty do kostela. Nevim, co je to kostel, ale určitě to není nic lepšího než chalupa. Takže nevim, proč vůbec vedeme tyhle řeči a ztrácíme čas. A už vůbec nevim, proč bych jako podle prostřední holky měl v tom svátečním autě být v potupné přepravce. TSSSSSS! Zrádkyně!! Než jsem stihl být hodně rozčílenej kocour a plesknout holce jednu hodně dobře mířenou varovnou, zachránila mne velká holka. Řekla, že nevidí důvod, proč bych měl cestovat jinak, než vždycky. Řekla, že jsem vzornej zkušenej cestovatel a že nepochybuje, že budu vzorem i tentokrát. Navíc je auto kluka od prostřední holky menší než skorokamion velkého kluka, takže další přepravku do něj nenarveme. A že prostě ví, že jsem spolehlivej kocour, a proto pojedu jako vždycky. No však!! Nejsem žádný vořezávátko!! Na mě se můžeme spolehnout!! Ještě, že mě máme!

Piškot Pišutka v.t.

Foto: Kočlektiv pozorně naslouchá přednášce holky. Prostřední. I skřípavý element, který neví, co je chalupa. Asi si myslí, že je to něco k jídlu. Ten se bude divit!!

Sdílejte!  |  O sdílení

18 komentářů

Reklama
Reklama