Jak jsem zjistil, že jsem přibral a že né všechno, co lítá, se dá sníst...

To byl tedy víkend... V sobotu ráno jsem vytáhl svoje dvounohé z postele o něco dřív než jindy, protože venku se chystal krásný den přímo vybízející k hraní. Motal jsem se jim pod nohama a vyzvídal, kdy už si budeme hrát. Jim to teda trvalo, jen co je pravda... Ale pak jsem slyšel šuplík a cinkání postroje. Co si to na mě zas chystají?? Já si chtěl hrát, né být zašněrovaný! Když ono to děsně škrtí moje bříško (ono se není až tak čemu divit, přibral jsem za poslední měsíc asi kilo a půl, takže postroj pro normální kocouře je mi malej... Noo a co...). Moc mi to nešlo v něm chodit, jak mě stahoval, a dvounohá si toho hned všimla. Zkoušela povolit, ale jaksi už nebylo kam. Ale stejně mě, nelida, strčila do přepravky (která je mi už taky malá), přepravku připoutala na zadní sedadlo té velké věci na velkých kolech a jelo se pryč. Cestou jsem mníčel, že se mi v té malé přepravce nelíbí. Ale za chvíli ta věc zastavila, dvounohá mě vyndala a nesla mě někam, kde bylo hodně nových zvuků a pachů. Hned u vchodu mě ňufili, jak jsem krásnej kocouř (to bylo něco pro mě..:) ). Dvounohá měla sebou ten můj postroj a já myslel, že mě do toho zas zastrčí, ale přinesli jinej, hezčí, větší, na velký kocouře nebo na ty chlupatý, co štěkaj. Hned se mi líp dýchalo, tak jsem byl spokojenej a vrněl jsem, aby věděli. Dvounohý měli radost, že mě to netlačí a rovnou mě v tom nechali. Taky koukali na větší přepravku a na krytý rohový záchůdek, tam by se mi taky líbilo :) Ale to prý až příště, no...
Tou pojízdnou věcí jsme ještě chvíli jeli, ale čekání se vyplatilo. Konečně jsem se zase dostal na velkou zahradu starších dvounohých, kde jsem si mohl lézt, kam jsem chtěl... Teda skoro... Vždycky mě přivážou na provázek, který nedosáhne až k plotu, a zrovna tam bych tak chtěl... Tak jsem teda čekal, až mě přivážou, a ono nic... Moje dvounohá byla sice pořád nablízku, ale provázek nikde. Prý chtějí zkusit, jestli můžu být bez něj. A já byl šťastný... Prolezl jsem pod každým keřem, zkusil jsem vlézt na strom, ale kvůli zkráceným drápkům jsem se neudržel... Ale co mě nejvíc zabavilo, byly létající potvůrky, kterých tu bylo moc a moc. Tu a tam jsem nějakou ulovil a ochutnal, to mě pak dvounohá chválí, že jsem šikovný koček :) Ale pak přiletěla taková větší potvůrka a voněla kytičkama. Tak jsem ji chytil ťapkou a chtěl taky ochutnat. Ale AAUU, než jsem jí strčil do tlamky, ona mě kousla, syčák jeden! Prý včela, brr... Vrtěl jsem packou, abych se zbavil té pálivé jehličky, třel jsem ji o zem a nic... Pořád to bolelo, až jsem začal plakat. Dvounohá ke mně hned přiletěla a uklidňovala mě, koukala mi na packu a nemohla nic najít. Jehlička byla schovaná v chlupech, ale našla ji a vytáhla. Potřela mi tu ďobku něčím, co strašně smrdělo, ale nepálilo. Pak se mi až do večera nechtělo jít nikam, jen jsem ležel a nadával jsem včelám v levandulích, že se ani olíznout nedají... Příště si na ně dám pozor...

Sdílejte!  |  O sdílení

5 komentářů

Reklama
Reklama