Já, stříbrná šelma

Tss, vidím, že si Magie začala psát deníček, ale to má smůlu, já mám svoje zápisky už na Kočkách online, takže já jsem první, já a já... No, dvounohá taky něco spisuje, ale to jsou zřejmě jenom oslavné ódy na krásnou stříbrnou šelmu, tedy mě.
Jak jsem se dostala do téhle šílené rodiny si vlastně nepamatuji. (No tak jsem trochu poškrábala svoje lidi, ale že se hned začnou bát a pošlou mě na převýchovu?) Byla jsem u veterináře vytáhnout stehy po kastraci a najednou jsem byla tady. Cizí pachy, cizí kočky, alespoň, že ty škrabadla a hračky jsou moje.

A tady jsou mé první zápisky:

Z deniku stříbrné šelmy:

Den první:
Au, co ti páníční udělali, bolí mě všechno!

Den druhý:
Pomsta!!!!!!!!!!!!!! Tekla krev! (sekla jsem paničku do nohy)

Den třetí, čtvrtý, pátý:
Pomsta je má, tekla krev! (páníček má dírku v žíle)

Den šestý:
Zase ten hnusný otravný doktor, zase mi propíchl kožich, fakt ho nenávidím!

Den sedmý:
Vidím nějakou blonďatou hlavu, sakra, kde to jsem?

Den osmý:
Je mi pořád blbě, kdo sem kruci pustil toho mourovatého blba?

Den devátý:
Kocour je sice blbeček, ale když vleze pod postel, tak tak sladce vrká... Ta blonďatá si hraje s nějakými tvrdými papírky, prý puzzle...
Na skříni mi nachystali rybí občerstvení, bude tu fajn.

Den desátý:
Blaho, v noci jsem ty papírky přeorganizovala. Je tu nějaká černá mrcha a vrčí! Rybí thé je fakt dobré.

Den jedenáctý:
Je tu kocour a malá puma, už vím, kdo mi sežral granule, rybu přestěhovali, jsou fakt hnusní, nechápou mě!

Den dvanáctý:
Super, starší vypadli, barák je můůůůůůůůůůůůůůj!
Zmlátím černou pumu!

Den třináctý:
Hmmmmm, zkusila jsem je zmlátit, puma řvala, kocour blbeček se chránil LCD televizí, dvounožka ječela, to bylo fakt peklo.

Den čtrnáctý:
Jsem mezi mimozemšťanama, v Ostravě mě chápali, tady jsou fakt tupí: mladší dvounožka uklízí skříň, já ji můžu mlátit tlapou jak chci, ona nechápe, že poličky jsou moje!!!

Den patnáctý:
Bože, mezi které tupany jsi mě hodil? Oni nechápou krásnou ušlechtilou stříbrnou šelmu, můžu je mlátit a ječet a oni mi říkají Betyno!!!

Den šestnáctý:
Jsem velmi uražená, když jsem zmlátila pumu, dvounožci ji odnesli dolů, takže jsem jí nemohla doupravit kožich...
Chlupatý blboun naopak hnal mě, úúúúúúúžasnou kočku na skříň, fakt ho nenávidím...

Den sedmnáctý:
Vrčím na páníčka za oknem, vrčím na lupnutí schodů, mám nervy na pochodu.

Den osmnáctý:
Nenávidím je všechny: jak může ona, ta, která mě na netu objevila, jak mě může ignorovat? Mě fakt vůbec nezajímá, že s mou maličkostí nespala několik nocí (já za to fakt nemůžu, že se vzbudí zrovna, když si jí v noci prohlížím).

Den devatenáctý, dvacátý, jednadvacátý:
Ječím, ječíš, ječíme... Dvounožka pije moravské bílé, tváří se blaženě.

Den dvacet dva:
Sakra, kdo je Janako? Tu ženskou nesnáším, poradila dvounožce kozlíkové kapky.

Den dvacet tři:
Ona pro ty blbé kapky opravdu šla? Já se vznáším, kutálím se po schodech...

Den dvacet čtyři:
Jáááááááááááá seee vznááááááááááááááášíííííím, jááááááááááááá siiiii léééééééétááááááááááááám, po kozlíku lékařskéééém...


Foto: Ještě doma v Ostravě.

Sdílejte!  |  O sdílení

9 komentářů

Reklama
Reklama