Hon na myš

Ahoj, dneska za naši smečku píšu já. Konečně mě taky pustili ke klávesnici.
Pokud se někdo ještě zajímá o osud stříbrné šelmy a její boj s černou pumou, můžu konstatovat, že se snad už smíří a nebudou nadále ječet jako dvě sirény. Dvounohá už rezignovala, ale co já, mám to zapotřebí, věčně rovnat dvě uřvané ženské? A to si vzpomenou vždycky, když jsem někde zašitej a vyhýbám se neustálému hlazení a chování ze strany obou dvounožkyň. To se pak musím rychle probrat, letět k nim a rovnat je. Ale už to není tak často, díky Velká kočko!
Ale zpátky ke mně.
Dneska jsem chytil myš, velkou, vypasenou myš. Ještě trošku živou jsem si jí nesl domů, běžel jsem nahoru k mladým dvounožcům, když v tom se ozvalo z koupelny: „Kájo, co to máš?“ Samozřejmě, dvounohá, ta má oči všude. Hned zavolala na mladé, ať si zavřou dveře a nepustí mě tam. Taková drzost! Ta mi tak zkazila náladu, obrátil jsem se na schodech a šel jsem i s myší ven.
(Ještě vysvětlení, proč mi říká Kája. Když jsem byl mladý, tak jsem pořád zdrhal ven, tak mně začali říkat Kájínku po známém vězni, a teď už to zkrátili na toho Káju.)
Tak jsem běžel tedy ven, ještě v kuchyni jsem se otočil, jestli mě dvounohá nepronásleduje, a co myslíte? Byla mi v patách. Tak jsem myš vyplivl a chtěl dvounohé říct, ať nedolejzá a ta moje ještě trošku živá myš zalezla pod sporák. Kočky a kocouři, ona ječí!!! Moje rozumná dvounohá ječí! Jestli jí to vydrží, tak budou u nás ječet tři ženské. No nazdar. Dvounohá se zdekovala do obýváku s tím, že čeká na dvounožce, že když má deratizérské zkoušky, rozdělá kuchyňskou linku a myš vyžene. Já sezval kočičí válečnou poradu a začali jsme se střídat na hlídce. Už se zdálo, že šelma myš uloví pod pračkou, leč na myš nedosáhla. Když přišel dvounožec domů, dozvěděl se můj lovecký úspěch a že máme doma nové zvířátko, mumlal něco o praštěných kočkách a odkrytoval linku. Tak jsme pokračovali v hlídce, teď už nám to šlo líp, protože jsme dokázali se šelmou nasoukat pod linku přední část kočky, ale zbabělá myš se krčila v koutě a nechtěla vylézt. Tak dvounožec začal pomáhat a klackem šťoural myš ven. Teď jsme trčeli zpod linky tři a dvounohá, stojíc s mladším dvounožcem na židli, se nám smála. Po chvilce to bavilo už jenom dvounožce, my se šelmou jsme šli na zahradu a začala mu pomáhat puma. No a puma tu myš nakonec chytila. S velkým vrčením si ji odnesla ven, tam byla pochválena dvounožcem, jaká je šikovná (a my, co tam celé odpoledne hlídkovali, samozřejmě nic), pak byla tím samým dvounožcem zrazena, myš jí byla zabavena a vyhozena.
Dvounohá pak pochválila dvounohého, že má první úlovek jako kocour. Počkat, kocour? Tady jsem přece kocour jenom já? Zase na druhou stranu, když už je ten kocour, tak má zítra službu a ty uřvané ženské si bude rovnat on!

Sdílejte!  |  O sdílení

6 komentářů

Reklama
Reklama