Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum14. února 2013  |  KočičákČertík z Krkonoš  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 722x / 1x

Jak jsem byl statečnej

Ahojda, zdravím všeci kočičáky. Konečně už ta moje dvounohá zasejc normálně sedí, chodí a neheká, jak sem písal minulejc. Ale to to térválo.
Slíbil sem psaní, protože to, jak sem byl statečnej, se muší všeobecně vědít.
Přes zimu jako kůtě jsem byl dérženej doma, ale já nevynechal jedinou příležitost zdrhnout ven, a když né dveřma, tak oknem. Jednou i z l. patra, a to panička skoro infarktila, a když sem následně vyšplhál až nahóru na smrk, bulila a sháněla žebřík. Jako bych neuměl slézt. Pf.
Areálek kolem baráku byl ok. Zahrada, louka. Moje mamka Šuplík se pouštěla i do "zahraničí", a to hlavně, když trucovala, že dvounožka odjela - prý jako na dovolenou - jako by jí s náma neužila dost, a nahradila ji další dvounohá.
Jednou mě panička hledala, ale já měl lepší zábavu. Seděl na mezi a pozoroval nějaké obrovské okřídlené, pištíci tvory. Prej jsem si hrál s rodinkou káňat, prej by mě klidně mohli i odnést. Ale já se nebál, heč. Až pak. Taky kuny u nás bydlely, panička vyšilovala, když se v noci praly. Taky liška s mláďaty bydlela nedaleko. Sousedům odnesla 30 slepic. Já jen jednoho zajíčka.
Zato cizí kocouři, tak ty sem nesnes. Paničká pak ráno třídila chlupy, které jsou moje a které cizí. Ale toho černýho, co byl asi můj táta, tak jsme se báli fšici. I páníčci se zapojili v boji pro němu.
Broušení drápků o cokoli, honění po stromech, brázdění po zádech v bramborách, maskování v jahodách, šplh na udírnu, to vše bylo hodno obdivu. Šak panička vzpomíná, jak sem byl statečnej kocourek, a hlavně pak i v té mé nemoci.
A to je můj příběh.
Teď dvounožku vytáčí moje mamka Šuple, která mě spíš vždycky fackovala a  neměla pro mé chytré hry pochopení. Ale hodně jsme se spolu nahonili. Asi ji chybím, a tak musí zastoupit dvounohá. Běhání po půdě a lezení na strom snad nebude zas až tak velkej problém, že.
Budu na ně dohlížet. Slibuji. Váš Čertík z Krkonoš.



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







5 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Matýsek z Kočičí naděje H
KocouřákMatýsek z Kočičí naděje H  Datum16. února 2013 15:52

Škoda všech statečných kočenek! A těch ostatních taky... Ale ty jsi důkaz, že kočenka umí potěšit, i když už není s námi!

Ája0804
KocouřákÁja0804  Datum16. února 2013 10:08

Čertíku, krásné povídání. Na Tebe nelze zapomenout:-)) Hezky dohlížej na ty dole:-)) a zase písni:-))

Julinka alias Gaius Julius Caesar
KočičákJulinka alias Gaius Julius Caesar  Datum15. února 2013 20:04

Čertíku, to je moc krásné povídání i slzičku jsem uronila. Jistě na tebe všichni vzpomínají s láskou a v dobrém.

Karla z Končin
KocouřákKarla z Končin  Datum15. února 2013 16:36

Čertíčku, pěkné povídání :-) A pěkně na maminku a dvounožku dohlížej, určitě na Tebe moc vzpomínají.

LuckyL
KocouřákLuckyL  Datum15. února 2013 7:47

Pekne akčný si bol, statočný kocúrik... Máš na čo spomínať, tam hore...a tí čo na teba dole myslia, tí tiež.

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top