Z pohledu holky

Musím využít příležitosti... kluci nejspíš chrní doma a já jsem v práci, a tak můžu vstoupit do jejich deníčků a napsat pár řádků za sebe... za holku.
Od té doby, co máme doma černýho teroristu, nemáme doma nudu. Teda ne, že by s Merlinkem doma byla nuda... ale přece jenom, znáte to. Merlin už je dospělák, rozumný (dá se něco takového vůbec o kocourovi říct???) a hlavně klidný kocour. Občas mu ruplo v bedně a to se pak změnil v 5kilové kotě lítající jako šílenec po pokoji a srážející vše, co mu stojí v cestě... včetně mě.
Takže máme doma kotě. Já se snažím vychovávat oba dva, Merlin se snaží vychovávat a usměrňovat malýho a Vigo... Vigo ten kašle na nás všechny. Že to bude osobnost, se dalo vyčíst už z jeho prvního dne. Vykráčel z přepravky se svým dlouhatánským ocáskem vztyčeným vzhůru a jak vrchní generální prošel celý byt. Merlin se ukryl za gauč a asi si ťukal na hlavu, co jsem mu to zase přitáhla domů. Když Vigo končil svou inspekci, muselo se to stát. Za gaučem narazil na Merlina. Ozvalo se vrknutí. Zasyčení. Další vrknutí. A Merlinův úprk do postele, schovat se pod deku. Co jsem mu to proboha provedla. Chudinka malej. Co když teď bude nešťastnej, protože se o mě bude muset dělit? Co když bude na Viga zlej? Těch co když mě napadlo spousta. Nevěděla jsem, jestli se mám radovat z toho uvrkanýho pidižvíka, nebo být nešťastná z toho, že Merlin možná není šťastný. Byla to dlouhá noc plná Vigova vrkání a Merlinkova syčení. Ráno byl klid. Vstávala jsem s hrůzou, že buď Merlina kleplo nebo Vigo je zakousnutej, popřípadě obojí. To jsou ty moje katastrofický scénáře! Ale Merlin chrněl na gauči a Vigo chrněl na posteli, jen nebyl vidět. Sakra budu si muset zvyknout, že černé kotě na černém prostěradle není vidět. Do práce jsem odcházela s tím, že už se neozývá syčení a vypadá to, že Merlinek Viga akceptuje. Ještě to není kámoš, ale neublíží mu. Raději jsem si tedy vzala půl den volna a po obědě mazala zkontrolovat, zda doma stojí vše na svých místech a kocouři žijí. Kluci byli v pohodě, přišli mě přivítat ke dveřím a nebylo ani stopy po počátečním nedorozumění.
Teď už vím, že přestože zatím probíhají bitky, že se mají rádi. A já jsem šťastná, že jsem se nezklamala v povaze Merlina. Byla jsem ujišťována, že přestože Merlin je hodný na lidi, až si přinesu kotě, budu mít doma chvíli peklo, protože bude naštvaný na mě, na malýho a bude syčet, prskat apod. Dalo by se říct... je to stejnej blbec jako já. Dobrák od kosti.
Za to Vigo bude pěknej uličník. Ten nám ještě zatopí. Jen v krátkosti, výčet jeho rošťáren: neustále ho lovím z vany z vody, leze mi do umyvadla, když si čistím zuby, krade uchošťoury z dózy, sežral celou kytku a několikrát jí předtím stihl zvrhnout na zem, když se utírám po koupeli, zpravidla visí na ručníku i Vigo, když stelu, zpravidla Vigo visí na dece, peřině, přehozu, když Merlin škrábe škrabadlo, Vigo visí na Merlinovi, když jde Merlin na záchod, Vigo je s ním v budce a dívá se, jak vykonává potřebu, následně za Merlina zahrabává, bagruje z mističek granulky (ještě, že máme ty tácy, jinak by granule byly všude), sedí na TV stolku přímo před televizí a sleduje program, Merlina velmi zajímají Vigovi kulky, stále ho chodí očuchávat... což Vigo nese s nelibostí a Merlinovi to vrací atakem. Což Merlin nese s nelibostí a bitka je tu... nevím, kdo na kom visí a kdo koho kouše víc... ale je to jejich boj... boj o moc... ale vše v mezích. Vigo uprostřed boje uvidí hračku a ve vteřině si hraje a Merlin má klid. V pátek se u nás byl podívat kamarád a musela jsem se smát. Plácnul Vigovi jednu výchovnou, protože neustále lezl na stůl a nějaké NE, DOLŮ ho nezajímalo. To jste ale měli vidět Merlina. Ležel opodál a pospával. Když Vigo byl po stopadesáté sundán ze stolu a lehce plesknut po prdce, Merlin zvedl hlavu a podíval se na kamaráda... v tom pohledu bylo jasně napsáno... tak pozor kamaráde, tohle jsi přehnal, to můžu jenom já. Když Vigovi jednu lisknu já... Merlin se zvedne, jde zkontrolovat situaci a pro jistotu Vigovi také pleskne jednu výchovnou... no sranda, co vám budu povídat!
Už se těším domů... není nad to, když ve chvílích klidu a příměří... zejména večer, než se uložíme ke spánku... přijde Merlin lehnout si do nohou na své místo a Vigo vrnící tak, až vibrují okna, se snaží zalehnout můj obličej. Jsem opravdu šťastná, že je mám, kluky kocouří.

Sdílejte!  |  O sdílení

11 komentářů

Reklama
Reklama