Výchova malého nalezenečka Kleo Fashe von Shell (žádná Kleopatra! :-P)

Tak yoo... po návštěvě hodného mžurky v bílém plášti, ke kterému jsem kvůli Kleo musel i já, zdravej řípa, preventivně (protože Kleo měl wošklifce kousavý v ouškách, které si odkudsi dotáhl s sebou), se nám přes noc ulevilo, teda - ulevilo se po jednorázovce malému Kleo, protože mi předvedl nevídané kousky rozverného kotěte. Vůůůbec jsem vod 4 hodin nad ránem neměl čas na paňyčku, abych ji budil, musel jsem vrkat a broukat (tak, jak to umí mývalí kočky a jejich někteří levobočci) a hlídat malého na každém kroku, protože přece jen je to tu pořád MOJE... mno, vzhedem k tomu, že hrál podivnou hru "vystřelím ze tmy a odrazím se Ninovi od zad a zmizím za pohovkou, křeslem a ty tam vlezeš jen packou, héč", tak jsem měl co dělat. Raději jsem vyskočil na křeslo a čučel dolů do tmy z bezpečné výšky - prt jsem viděl, ale jak vystřelila černá jeho pacička, tak jsem i cítil... Je každý den odvážnější, čeká mě ještě mnoho mňoučí práce, ale na jídlo je jak blesk... Černý blesk... Kulový blesk... jestliže dřív jsem se nechal na kapsičky nejlaskomitější přemlouvat, abych se po nějaké době uvolil smočit jazýček a wolemtat alespoň ščavičku, tak teď si nestihnu ani popřemýšlet, natož se nechat přemlouvat nebo vochutnat. Malej misku i umyje, k dvounožčině velké radosti, která mu dá i kočičí mlíčko, které jsem kdysi pojal jako nepoživatelné a návdavkem, ale to už jsem fakt rozhozenej, se otevře lednička a vytáhne se flákota a krájí se pidimidi kousky, které nestihnou dopadnout do misky, jak je malej Kleo rychlej. Hmm... když já jedl flákotu, nechal jsem se dlooouho přemlouvat a po odležení pozřel. Sem zvědavej, jak paňyčko budeš řešit to, až budu já chudáček, chřastit kostičkama... A že máme misky každej svou??? Pchá, tak to Kleo rozumí asi řeči jiného kmene... misky jsou VŠECHNY jeho.

Sdílejte!  |  O sdílení

7 komentářů

Reklama
Reklama