Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum15. října 2013  |  KočičákPascha  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 745x / 1x

Boj o přežití (1)

Vážená Kočkospolitosti - kočkodámy, kočkopánové, kočkopersonál,

jsem velmi potěšen vašimi komentáři k mému vstupu do této elitní společnosti MK a velice si je považuji. Jako dík vás seznámím s mým životem před 18. zářím 2006, milníkem mezi stresem a strachem, jakož i pozdějším, plným lásky a pochopení.

Narodil jsem se 11. května 2003, na moji kočičí maminku se nepamatuji. Vzala si mě jedna turecká rodina pro dcerku, tenkrát asi 14letou. Byla to spořádaná rodina - Macecha 1. mne nechala hned 30. července včeličkovat. Mačeška byla hodná, hrála a mazlila se mnou. Ale jak jsem rostl, byl jsem živější (i po "operaci"), utíkal jsem, mizel (2 dny na střeše).
Maceška byla ve škole a Macecha 1. na mne byla krátká. K veliké lítosti Macešky dala do výlohy pekárny, kde pracovala ceduli, že daruje mladého kocourka.

Co čert nechtěl, uviděl to jeden Portugalec, který žil s jednou Italkou a jejím synem (otec Maďar). Jako lidé nebyli ti dospělí tak špatní, ale holt jižního temperamentu. Synek byl hyperaktivní a psychiatr jim doporučil na terapii hocha kočku!!! Kdo zná psychiku kočky, ten by mu sebral aprobaci!

Že to dobře nefungovalo, je jasné. Macecha 2. měla v blízkosti velmi početné příbuzenstvo s ještě početnějšími potomky různého dětského věku. Ti se často srocovali v bytě Macechy 2. (Portugalec už zdrhnul!) a v čele se synáčkem syčákem mne mučili - děsili rámusem, tahali, zavírali do skříní, přivazovali mi na ocásek prázdné plechovky. Macecha 2. to neviděla, byla v práci. Ale sama nebyla lepší, často mě bila. Jednou pořádně, ti raubíři mne zase mučili, v zoufalství jsem skočil na lednici a srazil terakotovou italskou vázu (nic moc). Byla na kusy a já pak skoro taky. Potom jsem se 2 dny neukázal a myslel jsem, že radši umřu. Ale pak jsem se vzchopil a rozhodl, že přece jenom budu žít. Ale zde to skoncuji.

O tom, jak jsem to zvládl, příště.

P. S. Malá pomůcka: Vidíte ten balkon (tenkrát ještě bez sítě)?



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







12 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

evelinas
Kocouřákevelinas  Datum19. srpna 2016 7:52

Je to velmi smutné,musel si toho vytrpiet dost,žit s takými bezcitnými deckami.Hlavne že je už dobre.

snoopy
Kocouřáksnoopy  Datum27. října 2013 8:03

Pasho, tvůj deníček moc dobře nezačíná a přiznám se, že je mi z něho smutno. Snad ty další budou veselejší.

Polter.geist
KocouřákPolter.geist  Datum22. října 2013 11:01

Neříkám, že občas Janka neplácnu přes plecko, ale to je jen tak lehce, aby si uvědomil, že viset na závěsu není dobrý nápad. Ale bít malého tvorečka.. to je hnus.

Těším se na veselejší povídání, Pašo (Mě se to prostě víc líbí takhle česky :)) )

Alča
KocouřákAlča  Datum21. října 2013 20:18

Veselé to opravdu není:-(( ani nevím, jestli se mám těšit na pokračování.Ale snad to bude veselejší, ale čekám, snad to nebude trvat dlouho abych věděla, jak to dopadne:-))

Čert.cz
KocouřákČert.cz  Datum21. října 2013 19:48

Bohužel, hodně zvířátek ten boj o o přežití s člověkem prohraje.

JaGa
KocouřákJaGa  Datum21. října 2013 18:25

Pro mne, klasickou českou maminečku, to je docela pestrý národnostní propletenec. Kolik jazyků ovládáš ? Slovem i písmem ?

Micubiši
KocouřákMicubiši  Datum21. října 2013 16:45

Smutné, snad bude další povídání veselejší.

Karla z Končin
KocouřákKarla z Končin  Datum21. října 2013 16:11

Tys teda poznal lidí a národů. To ses narodil v cizině?
Hlavně že teď máš ty správné dvounožce. Už se těším na pokračování :-)

Lucissia
KocouřákLucissia  Datum21. října 2013 12:38

Tedy, je to zatím smutné, ale ve Zlaté knize vidím, že to všechno dobře dopadlo :-)

marcelab
Kocouřákmarcelab  Datum21. října 2013 10:25

Broučku, zatím to teda moc veselé není. Brzy pokračuj.

Andorea
KocouřákAndorea  Datum21. října 2013 7:52

Jak někdo může bít kocourka? =o((( Ještěže už jsi v dobrých rukou. =o)

Mína*
KočičákMína*  Datum15. října 2013 7:37

Tak to bude ještě zajímavý příběh, těším se na pokračování.

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top