Jsem prý prevít!

Nazdar kočičáci, jak jsem zjistil, dlouho jsem si nic pořádného do deníčku nedrápl. Je nejvyšší čas to napravit :-).

Ono by vlastně ani pomalu nebylo co psát, protože se ze mě stal skoro vzorný kocour, kdyby si sousedi nad námi nepořídili na vánoce nového psa. Teda psa – štěně vlčáka, takové mrňavé. Přes zimu na nás s Fouskem jen zírala přes plot. To teda dělá furt, chodí nás i vyhlížet. Je docela i chytrá na to, že je to jen pes ;-). Ví, že když přijede panička autem, je značný předpoklad, že se objevíme my dva na druhé straně garáže. Sára se od naší paničky nechá podrbat a pak letí za garáž se podívat, kde jsme, a zírá, divizna jedna zvědavá. Teď o velký kus vyrostla a začala na nás štěkat. No, to je chování, taky, že jo?

Tak jsme si s Fouskem řekli, že jí poskytneme dostatek příležitostí, aby si procvičila hlasivky, ať z toho taky všichni okolo něco mají. Fousek, to je vůbec mazák. Nejraději se jí promenáduje kolem plotu u garáže, který je dostatečně bytelný. Sára lítá, ňafá a štěká. Já jsem to o chlup vylepšil. Nejdřív jsem si chodil lehnout do keřů k plotu, ale tak, aby mě viděla. To jste neviděli, co vyváděla :-):-):-). V štěkání je vážně vytrvalá. Fakt jsem si to užíval :-).

Nedávno jsem se vypravil i k nim na zahradu. Panička nevěřila vlastním očím, když mě viděla, jak si to mířím k plotu. Hned poté se o ní pokoušely infarktové stavy, když jsem začal přes plot lézt k sousedům na zahradu a klíďo píďo si sedl u jejich kůlny. No, jasně, že Sára přiběhla, ale držela se ve velmi uctivé vzdálenosti, když viděla jakou pouštím hrůzu. Jak panička říká, mám víc štěstí než rozumu, že je výrazně hodná, stejně jako byla její předchůdkyně Karina, jinak bych to asi už měl spočítaný... Chvíli jsem na ní pouštěl hrůzu, pak mě to přestalo bavit. Koho by to taky bavilo dlouho ježit se, prskat a sekat packami, že jo? Tak jsem udělal hup a ještě jednou hop a ladně jsem přelezl plot dřív, než mě stačila Sára dostihnout (na fotce jsou z nás dvě žížnivé čáry – viz moje kočkoalbum).



Panička se trapně domnívala, že si dám po tohle pokoj. No, to se tedy hooodně spletla :-):-). Od té doby mám denní sport – chodím k plotu, počkám si, až se Sára chytne a přiběhne. Jak mě vidí, začne divadlo. Nechám ji pořádně řvát, a aby to mělo pořádné grády, mručím, syčím, ježím se a SKÁČU PROTI NÍ NA PLOT!!! To ji vytočí ještě víc, ale protože se bojí, že by zas nějakou slízla drápkem, až k plotu nejde. Abych jí trochu potrénoval v běhu, běžím pak podél plotu za keři až na konec zahrady a zase zpátky. Občas se zastavím a začnu zase skákat na plot, až řinčí pletivo. Sára nepřestává štěkat a dorážet. Obvykle nám to některý z dvounožců překazí, když mu dojde trpělivost, takový kravál poslouchat, zvlášť teď, když je venku hezky a oni jsou na zahradách a začne se ozývat: „Sáro, přestaň! Slyšela jsi?!? K noze!" U nás to je obdobné, akorát o povelu k noze by si naši mohli tak leda nechat zdát!

Dnes si moje panička dovolila fakt hodně. Když jsem byl v největší ráži, zezadu mě zákeřně chytla a vzpouzejícího se mě vlekla od plotu se slovy, že mě má plné zuby a že většího prevíta neviděla. Může být ráda, že má jen pár škrábanců, jak mě naštvala!

Už se těším na zítřek, že půjdu na další válečnou výpravu ;-)

Miki

Sdílejte!  |  O sdílení

14 komentářů

Reklama
Reklama