Jsem teď králík

Jsem teď králík.
Jsem teď králík, ale prý jen dočasně, říká moje panička.
V pondělí mne operovali, tak prý nesmím skákat. Je to pěkná otrava, celou noc se válet v kleci a nesmět dělat lumpárny s kámou Čikynem. Teda né, že bych se jindy neválel, ale všeho moc škodí. A Vtěrka, ta zrádkyně dělá, že mne nezná! A taková to byla láska.
V pátek mne prý čeká další cesta do Prahy a z toho se mi ježí chlupy už teď (teda ty, co mi zbyly). Od minulé cesty mám na sobě podivnou síť a pod ní, představte si, žádné chlupy! Příšerně to škrtí a taky svědí. A když už mne vyndají konečně z té otravné klece, tak se mi smějí, že chodím jako baleťák.
Ale včera jsem je pěkně převezl, i když toho teď trochu lituju. Při krmení, teda hned po tom, co jsem se trochu napapal (jsem přeci Gárfíld, né), jsem zalezl pod postel, kde jsem ze sebe dostal skoro celou tu ohavnost dolů.
Panička mne vytáhla a jak zjistila, že mám dole i to bílé, co mi tam dal prý pan doktor, tak sebou pěkně sekla. Ještě, že mě má a mohl jsem jí dát první pomoc, jinak nevím, jak by to dopadlo. Zdravotní sestřička by z ní rozhodně nebyla.
Tak jako to na ní platí normálně po ránu, jsem jí pořádně olízl oko a zařval u ucha. A zabralo to. V tom leknutí jsem úplně zapomněl, že jsem mohl zdrhnout dál od té protivné klece. Ale jsem rád, že se paničce nic nestalo, kdo by se o mne potom postaral, že jo. Tak jsem si řekl, že si dám dnes raději pohov a takhle si celý den hraju na hodného.

Sdílejte!  |  O sdílení

20 komentářů

Reklama
Reklama