My, kocouři z druhého patra, jsme nedávno přišli na to, že ve sklepě je takový velký křeslo, myslím, že se tomu říká ušák, a na něm se velice dobře leží. I za ním. Přišel na to vlastně Max, protože někdo nechal otevřené dveře od sklepa. Věděl moc dobře, že tam nesmí. Ale lákalo ho to. Náš sklep, to jsou různé chodby, schody dolů a jinde nahoru, nějaké ty křižovatky. Jirka říká, že to jsou skoro malé katakomby. Jirka tam má pronajatou místnost, takovou komůrku, která má děravé dveře. Je tam uložené všechno možné, co už Jirka doma nepotřebuje, a je tam uložené i mnou ulomené škrabadlo. Tak tedy Maxík šel na kontrolu, vlezl za dveře a - něco tam je navíc. Křeslo, panečku. Hned si ho podrápal a zjistil, že to slouží i jako škrabadlo. To je prima. V tu chvíli šla do sklepa sousedka. Max se polekal a utekl do díry, o které jsme doteď nevěděli. Prokličkoval mezi sousedkou a křeslem a pelášil domů. No a ta sousedka to na Maxe nabonzovala. Ach jo. Teď Jirka kontroluje, jestli je sklep zavřený.
Když Max přiběhl domů, s Jirkou to málem seklo. Křičel, že prý co to je za kocoura, cizák, jdi pryč. Tady bydlí Max. Byl jsem zrovna zamuchlaný v zácloně, tak jsem se šel kouknout, co se děje. Jé ta lenost. Max tam stál a vypadal jako jedna obrovská pavučina. A smrděl. A ještě k tomu, jak běžel, srazil květináč s naší kočičí trávou. Jirka Maxe očistil a otíral ho vlhkým hadříkem. No chápete to, čumáci? Já ne. Max mi ještě stačil nenápadně mňouknout, že našel ve sklepě skvělou věc, ale poví mi to až pak. No bylo to to křeslo.
Druhý den Jirka do výrobny peněz nešel. Říkal, že má volno, a tak se začnou dneska dít věci. A my budeme pomáhat. Ale napřed nás pustí na hodinu na chodbu. Co tím myslel? To jako pracovat? Na práci je snad on, jeho povinností je po nás uklízet, to jeho povinností je nás krmit, nechat nás po něm skákat a platit nájem. My jsme kocouři. Příští den na nás tedy došlo.
První práce, museli jsme asistovat u zasévání semínek, tedy květináče, zemina, semínka zasadit, zalít vodou a dát to na parapet. Udělali jsme takhle tři květináče. Max byl celý od zeminy, protože se mu podařilo roztrhnout celý pytel se zeminou a vyválet se v tom. A ještě skočil do postele. Tak Jirka rozhodl, že za trest vygruntujeme celý byt. Oba jsme celkem spolehlivě asistovali do doby, než vytáhl vysavač. To jsme se šli oba schovat do vany.
Odpoledne nás Jirka pustil opětovně na chodbu. Ale předtím šel do Žabky koupit chleba. Já jsem zatím šplhal po zácloně a nic mi nescházelo. Seskočil, vyšplhal, seskočil, vyšplhal. A průšvih. Jirka mě viděl oknem. No, ale na tu chodbu jsem přeci jenom mohl. Byl tam i Láďa a Vikina, tak jsme se dozvěděli, že ta nová kočka je perská. No pane jo, aby nás Jirka nechtěl vyměnit. No a jak jsme my, kocouři, krafali, no a jak dvounožci krafali a pili kafe, Max uvízl v bytě souseda mezi špriclemi křesla. To byl křik, jako když ho na nože berou. A proč se tak tomu říká? Já nevím. Jirka říká, že Max poslední dobou zlobí víc než já. A to je dobře. Mno.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?