Všude samý zákusek

Ahoj, kočičáci.

Po dlouhé době lenošení a nabírání zimních proporcí jsem se na vás přišel zase podívat. Služebná mi začíná říkat, že jsem pěkný velký kocourek, že mám nádherné zimní špíčky. A o bráškovi tohle říct bohužel zatím nemůže.

Bráškovi bylo totiž několik dní hodně špatně a pořád jen běhal na záchůdek. Požádal jsem teda služebnou, aby mu pomohla. První, co ho čekalo, byla koupel. No, bráška říkal, že tohle jí už opravdu nikdy nedovolí. Pak zavolala těm lidem, kteří nám pořád jen něco bodají do kožíšků, a chvilku se radila.

Jaký to byl šok, když najednou zmizely naše mističky s dobrůtkama a zůstala tam jen voda. Oba dva jsme začali nadávat, jak si to jako představuje, že tohle je přece naše a nemá nám to co brát. Pár hodin to služebná vydržela a něco dělala v přípravně jídla. To byla vůně. A pak ta dobrůtka! Kuřecí masíčko s rýží! A tohle jsme měli několik dnů! Takhle by to mohlo být pořád, byl to super dlabanec.

Ale aby toho nebylo málo, brášku vždy odlovila, pořádně držela a něco mu vstřikovala do tlamičky takovou divnou stříkačkou. Bráška prskal a brečel, ale vždy jí pak odpustil. Pro kuřátko by vydržel cokoliv.

Pak se bráškovi udělalo líp. A naše mističky se najednou zase objevily na svém místě. Ale obsah byl jiný. Nějaký lepší, voňavější. Granulky chutnaly strašně moc dobře, jako čisté maso. A co teprv ty mlsky a konzervičky, co nám dává na přilepšenou. Taky je to jen čisté maso! Žádné obilí, žádné příměsi, možná jen ta rýže, tu tam občas cítíme. A od té doby máme jen tyhle dobrůtky.

Ale aby to nebylo málo, bráška i já máme najednou tak krásnou srst, že jsme podle služebné k umuchlání. Akorát bráška drobek ztratil na rychlosti růstu, tak má co dohánět.

A aby těch příhod nebylo málo, bráška vtipně spadl do takové té obrovské mísy, kam naše služebnictvo chodí trůnit. Byla tam voda! Studená, hnusná voda. Bráška prskal a lítal po pokojích jak blázen. Kdo by mohl tušit, že služebnictvo má všude nástrahy s vodou.

Dnes nám pro změnu služebná pootevřela okno a do bytů se nahrnuly mouchy, co se usadily na fasádě. Kdo by je ale honil, že? Tak jsme si počkali, až nám je služebná naservíruje hezky mrtvé na zem. To bylo pochutnáníčko. Jednu ale nechala naživu, prý abychom nezlobili a měli co dělat.

A musím se pochlubit, už jsme s bráškou naše služebnictvo vzali párkrát na vodítku na procházku ;)

A já jdu lovit dál tu bzučilku, tak mňau a pá...

Sdílejte!  |  O sdílení

13 komentářů

Reklama
Reklama