22.08.2005

Tak jsem se dlouho neozval, nebyl vůbec čas, představte si, přivezli mi kámošku! Sice už delší dobu mi páníčkové říkali, že pojedou pro nějakou Nitušku, že si budu moct přes den s ní hrát, ale vyčkával, co z toho bude. No a jednoho dne odjeli ráno pryč, dostal jsem pohlazení a prý že za chvilku jsou zpět. Odpoledne slyším klíče v zámku, tak jdu jako vždy naproti (jsem totiž vzorný vítací kocourek) a vidím že páníček drží v ruce mojí (!) přepravku. Postavil ji na zem, otevřel a z přepravky vykoukla malá červená hlavička s táákovými kukadly a ani se nerozmýšlela a vyšla ven. Malá červená kočička se stejným kožíškem co mám já! Tak to je ta Nituška, blesklo mi hlavou. Šel jsem jí tedy naproti, že ji přivítám a řeknu že jsem rád, že je tady. A ona? Sssssssss, zasyčela na mne... Nituška, to jednou tak menší kotě!! No radši jsem se vzdálil, trochu jsem ji chápal, ještě před chvílí byla u své maminky, lidiček co ji měli rádi, potom taky ta cesta dlouhá a najednou je v jiném domově a kouká na ni takový velký kocour! Viděl jsem to na ní, tipovala mne na víc, přeci jen jsem už ve svých 6 měsících kus kocoura! Ale já jí chtěl ukázat, že se mýlí, jsem ještě pořád kotě a s ní si chci přeci hrát. Tak jsem ji nechal projít se po celém mém bytě (ano, čtete dobře, to U MNE bydlí páníčci...) ale jistil jsem to raději zezadu. Co kdyby potřebovala holka pomoct. Sem tam jsem se pokusil ji aspoň očichat, abych poznal, odkud tak může být, ale nedala se. Takhle prťavá a dělá tady dámu! Dostali jsme najíst, šel jsem, já měl hlad, ale koukám, že mladá si nedělá hlavu a jde k misce taky. No nadlábli jsme se a pak jsme si oba zalezli na nějaké příjemné místečko a dali jsme trochu očisty. Usnuli jsme a první noc byla dá se říct klidná.
Tak zatím čau váš Aaron Baaron