Deníček Princezny a Miy, kapitola III. - Venku

Já, Mia, Vám teď mňouknu, jak to probíhalo, když jsme mohly s Princeznou ven.

Jednou v sobotu nám DNŽ otevřeli dveře dosud pro nás zavřené a k našim nosánkům zavanul čerstvý venkovní vzduch a další zajímavé pachy. Princezna se osmělila jako první a opatrně udělala z prahu verandy pár krůčků na zahrádku. Já šla opatrně za ní a zůstala jsem v první chvíli stát na prahu. Já se stále otáčela a bála jsem se, jestli se mi nezavřely dveře domů a jestli se domů budu moci vrátit.

DNŽ si sedli na lavičku a hlídali nás. Ale Princezna i já jsme se držely blízko nich a prozkoumávaly nejbližší okolí. Jakmile nás něco vyděsilo, už jsme letěly domů, dveře byly otevřeny, což nás uklidňovalo.

První den jsme byly venku opravdu jen chvíli, na zkoušku. Druhý den, v neděli, se celá situace opakovala. Princezna se vydala na delší pochůzku, já jsem byla raději na dohled svých lidí. Všude bylo co zkoumat i tak. Vtom se za plotem u sousedů objevil pes, no, pejsek střední velikosti, ale zuřivě štěkal, když mě zahlédl. Princezna se najednou odněkud vyloupla a s ocáskem jak veverka utíkala domů a já udělala raději totéž. Později jsme zjistily, že sice tam ten pesan bydlí, ale plot mu zabraňuje, aby pronikl k nám na zahradu, tak jsme se přestaly bát a dokonce ho někdy různě provokujeme. Víme, že za plot neradno chodit.

Největší strach měli DNŽ, aby se nás dovolali, když je čas jít domů. Venku v noci prý nebudeme, protože pořádné kočičky v noci taky spí (cha, cha). Ale k večeru už kručí v bříšku a my se naučily chodit domů na zavolání, které zní takto: „Mio, Princezno, holky, domů, večeře!“ Slyšíme to vždy a víme, že bude plná mistička a veliká pochvala a pohlazení, že jsme poslechly. Utíkáme k plným mističkám, ať jsme kdekoli. Princezně to někdy trvá déle, protože chodí i někam dál, ale přiběhne vždycky. Někdy sice zkoušíme přemlouvat DNŽ, že po večeři se půjdeme ještě podívat ven, ale to nám už není dovoleno, a tak jsme si na tento rituál zvykly a všem je nám dobře.

Tak to je zatím to nejdůležitější, co se nám v životě přihodilo a o co jsme se chtěly podělit s ostatními kočičáky. I nadále se budeme snažit něco naškrábnout o tom, jak se nám vede, co provádíme, zkrátka naše kočičí příhody.

Sdílejte!  |  O sdílení

8 komentářů

Reklama
Reklama