Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum26. srpna 2018  |  KočičákMiou  |  Autormicousa  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 891x / 2x

Jak bylo mé Veličenstvo Já Miou I., nejvznešenější a nejkrásnější, zákeřně vláčeno po všech čertech, tedy krajích, v ČR – výlet do končin Moravského krasu a přilehlého okolí

Miouk ve spolek.

No řeknu vám, mí milí zdejší, že ledva jsem se trochu vzpamatovala z naprosto hororového výletu do Libereckého kraje, tak zas začala DNŽ balit zavazadlo, a to dosti důkladně. Ječela jsem na ní, že k Fousovi se vážně stěhovat odmítám, ale uklidnila mne, že tentokrát se podíváme do kraje zpěvu a vína. Já jsem si vzpomněla, že jsem se doslechla, že moje předchůdkyně Basťulka jezdila do těchto končin s mojí DNŽ celkem pravidelně a že jí dokonce byla i ochotna vodit na vodítku z tamní vinárny v noci domů, takže jsem dvounožku hbitě důsledně upozornila, že se mnou pro tuto činnost ovšem rozhodně počítat nemůže.

Jednoho dne k večeru tedy opět teta Jana přistavila přepravní plechovku, protože jela tím směrem ke svým chůvákům na dovolenou a moje DNŽ jí přislíbila, že za to, že nás po cestě vysadí v Blansku, tak pak, až se bude ze svého rodného domu vracet, může pak s námi nějakou chvíli pobýt, aby pocourala po okolí, a po letech se i s mou DNŽ zašly podívat na stalagmity a stalaktity do Punkevních jeskyní. Coby zodpovědná kočička jsem si vzala k srdci to, že jedeme do kraje zpěvu, a proto jsem se celou cestu činila tak, že by z toho ohluchli i účastníci soutěže vínem rozjařených cimbálových souborů.

Po příjezdu na místo jsem zjistila, že zdejší byt je oproti pididoupěti dost rozlehlý, takže je co zkoumati, ba i křeslo na zkusmé drápání se v něm nacházelo, a pak to přišlo - spatřila jsem balkonek a jala jsem se domáhat otevření jeho dveří. K mému naprostému úžasu mi však bylo zákeřně sděleno, že si mám trhnout tlapou, protože na tomto balkonu není síť a DNŽ rozhodně trvá na tom, že hodlá mít doma živou kočku a ne placatou předložku před postel. Po chvíli ovšem dodala, že jestli budu kvílet ještě o trochu déle a hlasitěji, tak se jí bude jevit předložka u postele možná i přijatelnější, takže jsem, i vzhledem k tomu, že mi ze zpěvu po cestě už trošku selhávaly hlasivky, uraženě umlkla a raději se dobře mířeným kousnutím domohla večeře. Druhý den jsem ovšem zjistila, že na balkonu se nacházejí drzí ptáci, které naši chůváci při telefonu s DNŽ ohledně toho, zda můj transport proběhl v pořádku, označili za vlezlý – pak slovo co mám zakázáno opakovat – opeřený stvůry a nařídili DNŽ, aby je zastrašovala. No, při pohledu na ni jsem zkonstatovala, že to pro ni nebude zas až tak těžký úkol, za což jsem ovšem málem byla bez snídaně. Nicméně protože DNŽ nadále trvala na tom, že na balkonek ani tlapou, tak jsem aspoň s těmi ptáky přes sklo tlachala – tedy oni vrkali a já jsem cvakala zoubkama – neboť teta Jana odjela do svého rodného domu a moje DNŽ se porůznu courala po okolních lesích, koupalištích a vinárnách a naslouchala spílání svých známých, jak to, že se zde ukázala až po třech letech, a já jsem tedy neměla přílišného rozptýlení.

Vypadalo to, že tedy moje dovolená v těchto končinách uplyne celkem v poklidu, jenže – JENŽE – najednou se zase objevila teta Jana. Zprvu jsem si říkala: „Jo, fajn, nic moc se nezmění, akorát když se nebude chtít tý mojí ráno vstávat, tak si vzbudím ve druhém pokoji tetu Janu, zvlášť když ji má Jumboušek navyklou věnovat kočičkám pozornost už kolem půl čtvrté ráno.“ – JENŽE jsem netušila, co vzápětí zase nastane. Nastala sobota 14. 7. V tento den jsem náhle byla vpravena do přepravky, v přepravce do pixly, avšak velký dvounožčin batoh s námi nejel. Zbystřila jsem, protože se mi to přestávalo líbit. Začala jsem opět vřeštět, dokud mě DNŽ nevytáhla z přepravky a neumístila mě do své náruče, kde jsem jí položila - z očí v oči se zubem výstražně vyceněným - dotaz, kam že mě to zase vlečou. DNŽ roztřeseně kníkla, že k tetě Helče do Brna, kde se na mě prý už moc těší nějakej Pája s Hanny. Jo těší – Pája s Hanny – ještě jsem tak byla ochotna věřit tomu, že se na mě těší teta Helča, ale s cizíma kočičourama už mám své zkušenosti, zvlášť po tom, co za extempore předvedl Fousa, a kdy už jsem i ohledně rudého šnuptychlu a losůska s přílohou rezignovala. Vrčela jsem tedy na DNŽ, že už ji ale vážně zakousnu, a ona slibovala, že se mi tam určitě bude líbit, že vzhledem k tomu, že ti dva jsou norské lesní a já mám maminku mainku, tak je tam jakási vzdálená genetická spřízněnost a tudíž si určitě budeme rozumět. No, zjevně mi nerozuměla DNŽ.

Deníček Miou

Deníček MiouPo příjezdu na místo mě sice velmi hezky přivítala teta Helča a jeden z jejích klučinů, a jako překvapení dokonce i teta Snoopy, a nafasovala jsem i celkem pěkné hračky, ovšem pak do místnosti vznosně nakráčeli ti dva – Pája a Hanny. Oba černobílí a oba nejmíň dvakrát tak velcí jak já. Pája se sice tvářil celkem přívětivě, no přívětivě, měl přesně takový výraz, jako Gafíček když mi strkal čumák – ehm, však vy víte kam – takže jsem mu hnedka naférovku sdělila, že tudy cesta jeho čumáku opravdu nepovede. No ale spolu s Pájou se zpřítomnila i Hanny – vypadala jak pistolnice z ňákýho špagety-westernu a syčící hlas měla posazený proklatě nízko. Ti dva se následně separovali pod křeslo a jali se spřádat válečnou poradu. Já jsem se ovšem ani trochu nezalekla a přesto, že se Pája rozhodl rozptýlit mou pozornost tím, že se bude tvářit, že mě jde přátelsky očmuchat, zatímco Hanny se plížila s úmyslem obklíčit mě ze za zády mé DNŽ umístěné poličky, jsem v momentě, kdy se Hanny do oné poličky nakýblovala, po ní vystartovala tak, až moje DNŽ dopadla jako pistolník jménem Shane, akorát že neměla jizvu na boku, ale na rameni, jak mě čapla za prdel a přetáhla zpátky dřív, než jsem stihla Hanny rozcupovat. Pak tety raději odklidily norské duo i s dárečky, které jim přes mé důrazné protesty DNŽ s tetou Janou předaly, do vedlejšího pokojíku a já jsem zatím prozkoumala místní prostory, včetně dvou zasíťovaných vyhlídek na zdejší velkoměsto. Naštěstí po nějaké době tety dotlachaly, docpaly se napečenýma dobrůtkama v podobě koláčů a tetou Helčou vlastnoručně ukuchtěného Brněnského draka, a teta Jana s mou DNŽ mne přepravily zpět do přechodného blanenského doupěte.



Deníček Miou

Nastala ovšem v tomto nelehkém období i velmi světlá chvilka, protože jednoho odpoledne se v blanenském doupěti na chvíli stavila teta Zdenča se strejdou Martinem od Borůvečky (a teď prej už i od Elíši), kteří se, co by slušně vychovaní dvounožci, s dary spořádaně dostavili k audienci do mých výsostných prostor, takže jsem nemusela být nikam vláčena. Vzhledem k jejich vybranému chování jsem tedy dokonce tetě Zdenče dovolila, aby mě pošimrala na bříšku, a i jsem dobrovolně poslala pár dárečků jejich Borůvečce.

Teta Jana pak odjela za svýma chlupatýma klukama do Prahy a my jsme s DNŽ v Blansku ještě nějakou dobu pobyly. Po oné nějaké době pak moje DNŽ pravila, že nastal čas návratu do mého domovského hostivařského doupátka. Postavila jsem se ke dveřím v domnění, že bafnu na tetu Janu, až nás přijde vyzvednout s plechovkou, jenže ejhle – DNŽ pravila, že teta Jana hodlá tentokrát ušetřit svých ušních bubínků pro příští generace a tudíž nám nezbude, než se přemístit vlakem, ale naštěstí prý nalezla takový, ve kterém lze ještě 15 minut před odjezdem přebukovat místenku tak, abychom měly pro sebe celé prázdné kupé a já svým libozvučným projevem týrala jenom její sluchovody. Vlak jsme, i přes potácení se DNŽ s okem zalepeným, v pro ni nekřesťansky nočněranní hodinu, kupodivu stihly. Akorát tedy stevard-průvodčí byl poněkud perplex, když v honosném business kupé se čtyřmi koženkovými sedadly, obvykle osazeném podnikatelským etablissementem s kravatou a notebookem, narazil na funící, zpocenou, od hlavy až k patě zachlupacenou kouli, která v náručí svírala otevřenou přepravku s něžně krásnou, štíhlou a zcela upravenou kočičkou, a na jeho dotaz ohledně poskytnutí služeb ona koule prohlásila, že žádá velkýho panáka a malej roubík – no nezakousli byste jí?! Po chvíli se onen chlapec vyděšený připlížil s malou lahvičkou šampáňa-dry a sušenkou s tím, že umlčovadla koček v podobě roubíku se neslučují s jejich firemní filosofií, avšak když pak následně dovlekl DNŽ i velký kafe s mlíkem, tak si ta, s povzdechem, že ač ateista, bude muset dát někde na modlení, narvala do uší špunty od MP3 a s očima v sloup se podvolila osudu.

Deníček Miou

Deníček Miou

No a já pevně doufám, že tímto je má DNŽ už pro všechny dny příští ponaučena, že Miouška se po návštěvách netahá a kdo mou královskou vznešenost bude chtít viděti, nechť přiblíží nožku svou k hostivařskému doupěti – tak pravila jsem – basta miouk.



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







22 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Reda
KocouřákReda  Datum31. srpna 2018 7:43

Miou, parádní deníček!

Ája0804
KocouřákÁja0804  Datum28. srpna 2018 20:36

snoopy, stojí to za to :-)

snoopy
Kocouřáksnoopy  Datum28. srpna 2018 19:52

Miou,stává se z tebe zkušená cestovatelka. A já jsem velice ráda, že jsem měla tu čest poznat osobně tebe i tvoji DNŽ.

Jana G., Jerroušek a Gina
KocouřákJana G., Jerroušek a Gina  Datum28. srpna 2018 19:09

Micoušo, myslím, že Mioušák by Chuckiňáka nerozchodil a pokud jo, tak by se od ní naučila, co ještě neumí :D Ale můžeme to někdy vyzkoušet :D

Archibald
KocouřákArchibald  Datum28. srpna 2018 9:26

chichichi a tůůze ráda....

Miou
KočičákMiou  Datum28. srpna 2018 8:48

Teto Lenko, ty to máš rozlitý tak důkladně, že to budeš žehlit ještě sakra dlouho!!!

Archibald
KocouřákArchibald  Datum28. srpna 2018 8:31

poptává po tobě Arčínovic banda....

micouša
Kocouřákmicouša  Datum28. srpna 2018 8:29

Tak to jsme rády, že alespoň VÁS to pobavilo ;.D
Eve ty máš tedy velmi významné mínus, za nepřítomnost, ale že jsi to ty tak ti budiž odpuštěno ☺☺☺- ovšem 8 hodinovou jízdu, onen vlak sice do Košic jezdí, ale šampíko dávaj jen tohle jedno a pak už jen čaj a kafe, tak nevím - nevím, spíš budeš muset ty do Práglu ☺☺☺
Hele Jani G. že se přemůžem a přijedem na návštěvu!!! ;.))))

janarim
Kocouřákjanarim  Datum28. srpna 2018 8:03

Super deníček, směju se ještě teď 😀

Ája0804
KocouřákÁja0804  Datum27. srpna 2018 22:47

:-)))))))))))))))) supr deníček, Miou :-)))) Perfektně jsem se při čtení pobavila :-))) Koukám, že návštěva u nás v tobě zanechala opravdu hluboký dojem. To bude Fousek poctěn :-)))

Jana G., Jerroušek a Gina
KocouřákJana G., Jerroušek a Gina  Datum27. srpna 2018 21:52

Já myslím, že nejen České dráhy :D 😁

mirkacab
Kocouřákmirkacab  Datum27. srpna 2018 21:46

České dráhy si jistě oddechnou :-)))))

Maud
KocouřákMaud  Datum27. srpna 2018 21:23

Jsem mrtvá smíchy, a to jak z deníčku, tak z komentářů! :-)))

Zden Ča
KocouřákZden Ča  Datum27. srpna 2018 21:06

A ta cesta pro DNŽ to by malé šampaňské nestačilo :-))

Pája6
KocouřákPája6  Datum27. srpna 2018 20:52

Evi, snad si to Tvoje pozvání Miou nepřečte, nebo jí klepne :-). Vejlet do Košic a barák plnej kočičáků :-)))))).

evelinas
Kocouřákevelinas  Datum27. srpna 2018 19:31

Krásne humorne napísané a opäť mi je ľúto,že som sa stretnutia nemohla zúčastniť.Miuška určite tvoje veličenstvo niekedy uvidím a dúfam,že aj vy dve prídete niekedy na východ.

Jana G., Jerroušek a Gina
KocouřákJana G., Jerroušek a Gina  Datum27. srpna 2018 19:21

Mioušáku,bez dovolení jsem to sdílela k sobě na FB :) Naprosto luxusně napsáno, opět, smíchy jsem brečela

Archibald
KocouřákArchibald  Datum27. srpna 2018 9:47

krásně napsané, Miou neboj ona ti nějaké překvapení přichystá

Pája6
KocouřákPája6  Datum27. srpna 2018 9:29

Sem se zapomněla zeptat, jestli jsi nechala DNŽ aspoň trochu toho šampáňa :-).
Jinak za Páju a Hanny: včera u nás byla na návštěvě tříletá holčička, dávala jim kapky a na Tebe Miouško zavzpomínali s láskou :-), tvoje návštěva prý byla oproti té včerejší pohodový potlach.

viera
Kocouřákviera  Datum27. srpna 2018 9:25

aaaaaaano..a basta ☺

Zden Ča
KocouřákZden Ča  Datum27. srpna 2018 8:48

správně :-))

Zden Ča
KocouřákZden Ča  Datum27. srpna 2018 8:47

Sprásně Miou :-)))))

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější

1
RSS kanály (14x)
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top